close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Umění, nebo konzum?

16. ledna 2015 v 1:43 | Grey.t |  Myšlenky a pseudofilosofie
Už nějakou dobu mi vrtá hlavou, nakolik je současná hudba uměním a nakolik se stává pouhým konzumním zbožím. Poslední dobou, s tím, jak si častěji dopřávám poslechu mainstreamového popu, ve mě toto uvažování hlodá víc a víc. K tomu diskuse se Střepovým přítelem, kterou jsem pořád úplně nedostal z hlavy, o tom, co je vlastně umění. Myslím si, že zamyslet se a rozepsat na toto téma by nebylo úplně na škodu. Nejsem žádný hudební odborník, nebudu se odvolávat na žádné studie či články odborníků, jen se pokusím v rozsáhlejší míře podat svůj pohled na toto téma. Či spíš úvahu nad tím, jestli a jak lze oddělit umění od marketingu, nakolik je možné objektivizovat kvalitu hudby, jestli existuje nějaká korelace mezi prodejností a kvalitou a nad spoustou podobných věcí. Zaměřím se především na pop a pokusím se ho konfrontovat s jinými, mně blízkými žánry.

Myslím, že pro začátek je podstatné pokusit se vymezit, co je umění. Rozhodně to není snadný úkol a příliš nevěřím, že by se mi podařilo uspokojivě něco takového provést. Zhruba si ale myslím, že umění je něco otevřeného. Je to něco, co se nabízí k interpretaci, co není jednoznačné, co ale vyžaduje nějakou schopnost. Snaží se o vyjádření či zachycení něčeho, nikoliv čistě účelově, ale z jiných důvodů. Asi to nemusí nutně být estetické důvody. Jedná se o svobodný tvůrčí projev. Samotný tvůrčí projev podle mě ale nemusí nutně být uměním. Zručný truhlář vykazuje tvůrčí projev, dává dřevu tvar a užitek. Myslím si však, že jeho cílem je užitečnost. Pokud vyrábí židli, vyrábí ji k sezení. S tím se ale otevírá spousta jemných nuancí. Například zda je zdobená židne se složitým a působivým vyřezávaným motivem stále jen účelovou židlí, předmětem, na kterém se sedí, nebo zda už se jedná o umění. Myslím, že tady vstupuji na velmi tenký led a pro můj účel bude snad poskytnuté vymezení dostačující, u když není, přiznejme si to, příliš kvalitní. Umění je tedy něco, co vzniká tvůrčím procesem, ale nemá za cíl užitkovost.
Kam by v tomto vymezení patřila hudba? Já se domnívám, že leží z velké části na pomezí. Na pomezí mezi uměním a řemeslem či uměním a marketingem. Ptát se ale po účelu hudební tvorby nemá smysl. Především bychom museli vědět přímo od tvůrce, co ho vedlo k právě takové tvorbě. Další problém je, že málokdo by byl ochotný uznat, že se v hudbě realizuje čistě pro zisk. Když se zaměřím na mainstreamový pop, myslím, že stojí za zamyšlení, jak velký tlak je na hudebníky vyvíjen z hlediska prodejů. Především když vezmeme v potaz nahrávací společnosti a vůbec celek, kterému se říká hudební průmysl. Tedy něco, co nezačíná a nekončí u tvůrce hudby. Něco, co nesdílí jeho vlastní motivy, ale má své vlastní. A to především prodejnost. Pochybuji, že velkým nahrávacím studiům leží na srdci kvalita hudby, neomezenost vlastního projevu a tvorby či podobné věci. V hudebním průmyslu jde o reklamu, prodej, distribuci a zisk. Tím nechci napadat a znevažovat velká nahrávací studia. Bez jejich přičinění bychom pravděpodobně neměli k dispozici zdaleka tolik hudby, kolik jí k dispozici máme.
Když se na hudbu podíváme z hlediska nabídky a poptávky, začne se nám najednou jevit trochu jinak. Odsunu teď stranou to, nakolik je která hudba libozvučná a podobně. Fakt je, že lidé chtějí hudbu. A často chtějí novou a novou hudbu, protože se oposlouchává. Vzniká poptávka a lidi by byli hloupí, kdyby se jí nesnažili vyjít vstříc... a dostat z ní tak velké zisky, jak to jen jde. To má ovšem i vedlejší efekt. Poptávka je po určitém stylu hudby. Po určité formě projevu. Fanoušek Lady Gagy bude toužit po novém albu od Lady Gagy, po albu, které bude znít podobně jako předchozí alba. Pokud by se Lady Gaga čistě hypoteticky rozhodla natočit instrumentální metalové album, určitě by nedošlo k odpovědi na poptávku. (Samozřejmě když vezmeme v potaz, že Little Monsters by si pravděpodobně koupili cokoliv, co Lady Gaga udělá, i kdyby to bylo lo-fi experimentálně post-metalové cosi.... tak ta teorie trochu padá...) Co tím chci říct je, že se vyvíjí určitý tlak na samotné tvůrce hudby. Něco, co omezuje volnost jejich projevu. Samozřejmě je otázkou, nakolik by ten který umělec toužil po vybočení ze svého stylu a jestli se vůbec jedná o omezení, když by ani vybočit nechtěl. Potenciální omezení to ale je.
Vyvstává tu tedy otázka, nakolik je hudba ovlivněná poptávkou a prodejností. Protože každý vám rád pomůže vydat hudbu, která má vyhlídku na dobré prodeje. Zde se taky nabízí otázka, zda je nějaká korelace mezi kvalitou hudby a její prodejností, případně oblíbeností. Diskuse o tom, zda většinová obliba odráží kvalitu, je dost ošemetná. Víceméně záleží na názoru diskutujících - a prakticky na ničem jiném. Já se přikláním k tomu názoru, že obliba nevypovídá nic o kvalitě. Jako příklad mi poslouží Gangnam style. Nejsledovanější video na youtube. Dvě miliardy shlédnutí. Znamená to, že je to nejkvalitnější hudba současnosti? Řekl bych, že každý střízlivý člověk řekne, že ne. Když proti tomu postavím dejme tomu (abychom zůstali u hudby populární a nezabrouzdili do hudby vážné) mou oblíbenou Joannu Newsom, která hraje na harfu, skládá písně, které mají i přes deset minut, používá výrazy, o kterých se v nejprodávanějším popu snad ani neví... umělkyni, která rozhodně neoplývá několikamilionovými shlédnutími na youtube, musím konstatovat, i když vím, že je to jen můj skromný názor, že co do umělecké kvality je na tom rozhodně lépe.
Druhá strana mince je ta, že vysoce oblíbená či prodejná hudba musí mít jisté vlastnosti. Asi bychom marně hledali nemelodickou či nechytlavou píseň mezi těmi komerčně nejúspěšnějšími. Většina masivně prodávaných a poslouchaných písní vykazuje notnou dávku chytlavosti. Často jsou to rytmické, melodické a poslechově hodně nenáročné skladby. Takové, které si bez většího úsilí vybavíte i když se probudíte ve tři ráno. Otázka nyní zní, nakolik je umění udělat takovou chytlavou a úspěšnou skladbu. (Tak nějak zanedbáme celý ten proces, kdy se zpěváci "prodávají" různými vystoupeními, akcemi, provokací, skandály...) Fakt je, že existují jisté hudební postupy, které tak nějak zaručují líbivost. Použití určitých kombinací tónů zní lidskému uchu dobře (mám dojem, že příkladem jsou kvarty?). Nakolik je potom tvorba chytlavé písně jen sledováním nějakých zaručených postupů a nakolik je to silně inventivní činnost? Těžko posoudit. Myslím ale, že stojí za zvážení, nakolik je tvorba takové hudby uměním a do jaké míry se jedná spíš o řemeslné výtvory, jejichž účelem je prodejnost, posluchačská přívětivost, ucholahodivost. Nakolik je vlastně hudba podobná čokoládě, jejímž účelem je poskytnout člověku vysoce příjemný chuťový vjem. S tím rozdílem, že hudba uspokojuje sluch. A myslím, že především u hudby na vrcholech prodejních žebříčků stojí tohle za zvážení.
Vůbec se tu nechci dostat k nějakému kastování hudby na kvalitní a nekvalitní, jen si myslím, že současná hudba tyto otázky vyvolává a není na škodu se nad nimi zamyslet. Zároveň si myslím, že z části jsou tyto otázky přenosné na většinu dalších hudebních žánrů, přestože "marketingový" tlak je tam rozhodně nižší. Pořád tam totiž je.
Co se mně týče, myslím, že hudba do jisté míry - a asi to není malá míra - konzumní je. Z velké části totiž nejde o to vytvořit nadčasové skladby, které by si lidé pouštěli za deset, dvacet, nebo i padesát let. Jde o to vytvořit hity, které se prodají teď. Za pár let budou out, ale to nevadí, protože do té doby se vytvoří nové hity. Jde o sledování trendů, o přizpůsobování se poptávce. A myslím, že právě tahle role není nijak výjimečná nejen v mainstreamovém popu, ale i ve většině další hudby. (V tomhle směru mi přijde například fascinující album 21 od Adele, které se i v roce 2014 vyskytlo v několika zemích mezi sty nejprodávanějšími alby a které by klidně mohlo aspirovat na posluchačsky přívětivou, ale kvalitní a nadčasovou popovou nahrávku.)

Na závěr zmíněná Joanna Newsom a její osmnáctiminutový Only Skin.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Willy Willy | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 4:28 | Reagovat

Myslím, že konzumní společnost je zkrátka odsouzena k tomu mít konzumní umění. A platí to i ve výtvarném umění, v divadle či literatuře.

Úpadkem vstříc nové společnosti!
Nové, lepší?

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 9:34 | Reagovat

[1]: Já si nemyslím, že bychom k tomu byli odsouzeni. Podle mě pořád vzniká spousta hudby, která není konzumní, i přes docela velký selekční tlak.
A taky si myslím, že konzumní umění už dost odpadává od toho, co za umění považuju.

3 Willy Willy | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 2:26 | Reagovat

[2]: Jenže ta spousta dobré hudby vzniká povětšinou od nekonzumních lidí a konzumu vlastně navzdory. Konzumní umění je docela  nepřesnej termín. O umění se vlastně nejedná. Jde o konzumní zábavu, kam se bohužel řadí skoro vše. Slovo umění už je vlastně v mainstreamové rovině totálně vykradený.

Tak třeba nejsi typickej konzumák. A nebo nejsi konzumák vůbec. Típ líp :-D :-)

4 Willy Willy | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 2:28 | Reagovat

Jo a mimochodem..
už je neděle.
..
Ehm,
chtělo by to už něco napsat..
:-D

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 11:10 | Reagovat

[3]:[4]: : No já to nechtěl napsat tak na plnou hubu, že to není umění, ale zboží :D
No asi jsem, záleží, kdo to hodnotí :D Pro mě je umění něco a pro někoho je to furt popová sračka :)

[4]: Jo, je. A taky je zkouškový :D Ale už se chystám! :D

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 11:36 | Reagovat

No to už je delší článek, který si mohl zkusit třeba někam poslat :) Na téma umění nerada diskutuji. R. naopak tyhle debaty má rád. Většinou se na ničem neshodneme.. ale to umění o kterém my se bavíme je většinou výtvarné umění. Aneb kdy je to umění a kdy čmáranice a kdy konzum a kdy kýč, atd.

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 12:58 | Reagovat

[6]: O výtvarném umění se dá diskutovat hodně, to je fakt. Ale je tam prostě ten problém, že u moderního umění to asi ani rozlišit nejde. Prostě když koukáš na Monu Lisu, tak vidíš krásně namalovanou podobiznu ženy a tak dál. Když koukám na tři čáry a oranžový čtvereček, tak víš, že bys to samé zvládla namalovat v počítači za pět minut. A pak co z toho dělá umění? (Podle mě to, že je to v galerii. Prostě jen ten kontext).
Já ty diskuse mám rád jak kdy, hrozně mi záleží na tom, jestli mě to o něco obohatí. Třeba se Střepovým přítelem to bylo takové... zábavná diskuse ale o ničem. O tom samém jsem se bavil s kamarádkou a s ní mi to přišlo mnohem zajímavější, protože jsem měl pocit, že poslouchá moje argumenty, přemýšlí o nich a i když s nimi nesouhlasí, prostě to bylo takové... Obohacující v obou směrech.

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 21:25 | Reagovat

[7]: R. by ti to vysvětlil :D Já si často říkám, že co dovedu udělat já taky, umění není :) R. to vidí v širším kontextu - záměr, celková tvorba konkrétního autora, atd. atd. Argumentuje třeba Picasem. No zkrátka debaty, do kterých se nepouštím :)

9 Ninaka Ninaka | 8. července 2017 v 11:12 | Reagovat

Nikdy není pozdě na to, proniknout trochu více do světa umění-

http://www.atelier45.cz/kurzy-pro-dospele/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama