close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

The other side

28. ledna 2015 v 1:52 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je úžasné si přijít normální. Funkční. Je skvělé, že existuje alespoň jeden člověk, kterému můžu říct cokoliv. A kdo mě neodsoudí. Je to dokonce tak úžasné, že mě to dnes rozbrečelo. Protože já bych se odsoudil, slyšet se. A nic na tom nemění fakt, že je to její profese. Že mě vlastně asi odsoudit nemůže. Člověka hodně utěší, když se mu místo pohoršení dostane pochopení. Nebo i vysvětlení. Protoža najednou dává tolik věcí smysl.
Je zvláštní mít pevnou půdu pod nohama. Asi jako když celý den plavete v bazénu a houpe vás voda a pak najednou vylezete a nemůžete si zvyknout na sucho. Na to, že už se s vámi nic nehoupe. Jsem zvyklý chodit v místech, která ani nejsou. Křehké světy mě lákají víc než ty pevné. A pak najednou stojím před něčím, co ne naprosto reálné. Co je z pevné látky. A zachází se s tím úplně jinak. Neumím to.
Je snazší nežít. Občas. Někdy. Prostě jsou ty chvíle, kdy by člověk byl nejradši, kdyby nikdy nezakusil chuť života.
Je taky spousta těch hezkých chvil. Kdy si člověk řekne: "Ale čert to vem, jsem tady a je to tu fajn." I když ví, co všechno ho ještě čeká. Možná proto, že doufá, že to opravdu špatné se mu nepřihodí... Upřímně, kolika lidem se přihodí něco opravdu špatného? Naše hranice nejsou naše skutečné hranice. Nebo jen málokdy.

Mám pevnou půdu pod nohama proto, že se směju? Je svět snesitelnější, stabilnější a míň zlý proto, že já jsem šťastnější? Jsem spokojenější proto, že jsem hloupější? Ale nakonec... není to jedno? Není jedno, jestli je člověk hloupý nebo chytrý? Nemá každý co nabídnout? Možná je to prostě vždycky jen na nás. Hlavně, když jsme šťastní, ne?
Možná jednou budu šťastný - ne jen svým způsobem.

Jednou nohou jsem pořád ve vodě. Pořád mě houpe. A i když nedokážu držet pevné věci světa, tolik na nich lpím. V každé vteřině se všechno mění. A já přicházím na to, že dřív i teď jsem jeden a ten samý a že kdykoliv se vyvíjím, musím zároveň přijímat všechno z minulosti, co se nevyvinulo. Nejsem jen teď. Jsem v každé chvíli svého života.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama