close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Orel

2. ledna 2015 v 13:06 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Nakonec to bylo moc. Do určité hranice to funguje tak, že se vám spojí celý svět. Nebo alespoň mně. Všechno se skládá a spojuje, svět je zázračné místo. Všechno je cítit víc. Bolest bolí, radost hřeje. A potom se všechny ty souvislosti ztratí. Během sekundy. Souvislostí je až moc, intenzita je až nesnesitelná. A neplodí to mystické poznání, ale paranoiu. (Ne že by mystické poznání nebyla jen má interpretace důsledku lehčí opilosti.)
Tíha jako balvan a jedno velké musíš. Z člověka, který se nalezl, jsem se stal člověkem, který se ztratil. V jednom malém bytu jsem ztracenější než v hlubokém lese. Jako kdyby obsahy mé hlavy dostaly nohy a volně se procházely kolem. Shlukují se kolem mě a já jsem tu jak v šíleném davu. Nesnáším davy.
A tak jsem málem napsal Xavierovi. Nebo XN. Nebo jak mu tu vlastně říkám. Málem jsem mu napsal omluvu, protože už vím, že jsem se zachoval jako svině. A jsem rád, že jsem se k tomu neodhodlal. Na druhou stranu o tom uvažuji i za střízliva a takhle bych to prostě udělal. Ano.
A tak jsem mu aspoň čuměl na profil na iboys. A on se pak podíval na můj. Což je story hodná ocenění (tohle je ironie).
Nic jsem nakonec neudělal. Díky Bohu. Protože teď bych toho litoval. Protože by to pak mohlo taky být všechno mnohem horší. Pořád je tu ten hlásek, který mi říká: "Ale Tomáši, tohle je správné. Všechno jsi posral, ale můžeš se teď zachovat správně." Bez očekávání, bez naděje na odpuštění, bez čehokoliv. Jen proto, že si tu omluvu zaslouží. Jen proto, že jsem to vážně posral já.
Člověk by nevěřil, jak mi může taková věc vrtat hlavou tak dlouho.

Všechno by to mohlo dopadnout všelijak. A ulevilo by se mi?
(Teď vážně potřebuju k té psycholožce. Poprvé za poslední... asi tak rok?... mám něco, co bych potřeboval vyřešit, protože to je čím dál naléhavější. A já netuším proč. A chci to tušit. Vědět.)

Ale padl orel. Padlo rozhodnutí. Že napsat mám. Otázka je, jestli je vhodné to nechat na náhodě. (Mohl bych se poradit s tarotovými kartami. Mohl bych si zas dovolit závan esoterismu . Mohl bych zas na chvíli věřit věcem, kterým už nevěřím.)
Padl orel. Rozhodnutí ale nepadlo.

A teď, když vidím svět zas jako obvykle... normálně, profánně... je všechno jiné. Nebo stejné. To záleží na vztažném bodu.
Možná je čas na to rozhodnutí...? Teď, s čistou hlavou?

A nebo si prostě dál užívat toho, co mám, a nestěžovat si, že už něco nemám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilien Lilien | 4. ledna 2015 v 11:03 | Reagovat

Nevím, jestli už v neděli nejdu s křížkem po funuse, ale nedávno jsem četla, že hod mincí může skvěle sloužit právě k tomu, když člověk neví, co chce. Podle toho, co mu padne, pozná, jestli se tím chce řídit nebo je mu to proti srsti, tím pádem si ujasní, co vlastně chce. Druhým faktorem je, že to pak musí být ve shodě s jeho hodnotami a už se v tom dál nerýpat a nechat to být.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 22:42 | Reagovat

[1]: No, já vím. Problém je v tom, že většinou, když už si potřebuju házet mincí, je to proto, že jsou mi obě varianty proti srsti, nebo je mi proti srsti vzdát se kterékoliv z nich. Takže je to takové, že si vlastně moc nic neujasním, protože kdyby padla opačná strana mince, cítil bych se vlastně stejně....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama