Věci nabírají v poslední dny nečekané směry. Tak se ve čtvrtek přihodilo, že byly dost výrazně ovlivněny mé úvahy o tom, zda se omluvit či neomluvit X. Přišly ke mně nové informace o tom, co X. poslední dobou dělá. Tedy že se chlubí tím, jak zkurvil vztah Střepovi, protože se vyspal s jeho přítelem. A pak to vyslepičil klukovi, co to vyslepičil Střepovi. Každopádně fajn. To se asi ještě dá odpustit, alespoň z mého pohledu. Že se tím chlubí... Že dokonce rozvrací další vztahy... Že má pocit, že takhle je to oukej. Je mi z toho na blití. Pořád.
Pořád mi leží v hlavě vědomí, že jsem si do života dobrovolně vpustil tohohle člověka. Že jsem se s ním až moc sblížil. Že příští vztah, který by mohl rozvrátit, může být ten můj. Že představa toho, že omluvu přijme jen proto, aby mi později zarazil nůž do zad, není až tak nereálná.
Na tom, že jsem já udělal něco špatného, se nic nemění. Jistě. Takže ta omluva by byla správná. Ale má cenu házet perly sviním? Lidská prasata jsou ještě větší prasata než normální vepři.
Vážně lituju toho, že jsem kdy toho člověka poznal. Přes to všechno, co se stalo, a co bylo svým způsobem hezké. Protože bych se bez toho klidně obešel. Fakt je, že kdykoliv se seznámím s někým "z komunity", je tak padesátiprocentní šance, že X. zná. A pokud ne on, tak určitě někdo z jeho známých. Nelíbí se mi to pomyšlení, že pravděpodobně bude tenhle člověk vždycky někdy poblíž. Že jsem mu dal možnost dostat se do mého života. Že má možnost mi zničit vztah.
Nelíbí se mi, že ubližuje kamarádovi. A jsem prostě znechucenej. Že jsem se mu vůbec chtěl omluvit. Nelíbí se mi, že je oblíbenej. A že leze do kalhot každýmu. Že pro něj nejspíš nikdo nic neznamená. A tak vůbec.
Když jsem se to dozvěděl a dal si pět a pět dohromady. udělalo se mi zle. Vážně zle. A asi bude lepší prostě pana X. odepsat, ať si kurví život někomu jinému. Konec konců, přítele mám, kamarády mám... a rozhodně mám na víc.
Někdy bych byl fakt radši heterák. S tím, že chodím s klukama už smířený jsem. Ale s tím, že se zná každej s každym, s tou enormní koncentrací sviní, s tím, jak jsou všichni furt nadržený a už spali s kým mohli.... s tím se mi občas smiřuje těžko. S tím, že existuje X. a že není jediný takový.
Místo omluvy by si zasloužil pořádnou ránu do koulí, ne že ne.
Tak.
Ale fakt mě to sere. A mrzí. A všechno. Čistě egoisticky mě sere i to, že na mě nemyslí, že jsem pro něj neznamenal nic. Dělat do zadanejch a chlubit se tím, že někomu zničil vztah... to je hnus. S trochou štěstí už se mi tenhle hnus vyhne.
Svině jsou všude. Ale je fakt, že sem si jejich zvýšeného výskytu u čtyřprocentňáků taky všiml. Ale možná je to prostě jen tím, že ti normálnější buzničky se prostě nikam neserou, s ničím nechlubí, nic nerozvrací a proto nejsou tolik vidět a není o nich není tolik slyšet. Ale třeba taky ne.