Jsi léto. Jsi vůně vlhké trávy odpoledne po dešti. Jsi pohled na sluncem ozářené ulice. Jsi plná náruč. Jsi všechen ten ledabylý smutek, co leží, kam se podívám. Jsi krásně promarněný den. Jsi lehkost nádechu ke konci jara - jednoho z těch nádechů. Jsi procházka parkem. Za každého počasí. Jsi věta, za kterou se skrývá veškerá lehkost života. Jsi párty pro dva lidi. Jsi nenápadný polibek na veřejnosti.
Jsi krása plná smutku, se kterým si nevím rady. Léto, ale se smutkem podzimu. Den, kdy si člověk chce lehnout do trávy a nemůže, protože zmokla. A ty si do ní lehneš stejně. Jsme jediní dva v parku. Jediní dva na světě. Najednou je tvá ruka tak blízko. Měli jsme léto i když byla zima. Mrzli jsme spolu. Ta chvíle nikdy neskončila.
Nikdy nezestárneme.
Nemluv o strachu. Jen prostě buď. Se mnou.
Jsi moje odvaha. Všechno, co jsem a co jsem nebyl. Držet se za ruce na náměstí.
Jsi touha opít se v noci a pak koukat na město. A na hvězdy. Sedět jen dva. A z ničeho si nic nedělat.
Jsi přesně ta láska.
Jsi nejkrásnější na světě. Když vedle mě spíš. Když se ke mně tulíš. Když se mi otíráš o rameno.
Jsi bezstarostnost, kterou já nemám.
Mám chuť klečet na koleni a dokola ti říkat, že tě miluju. Mám chuť se s tebou vykašlat na celej svět. Budem jen my dva. Mírně opilí. Někde uprostřed světa, který nám bude ukradený.
Budeš moje jaro. Moje léto. Můj podzim a má zima.
Jsi dobrodružství, které stále nekončí. Ani po dvou letech. Zvláštní atmosféra míst, na kterých jsem nikdy dřív nebyl. Stromovka. Cross. Čtyřnohé omámení. Tolik síly do jednoduchého života. Na tvém gauči u MTV rock. Jsi poslední, co zbylo z hřejivosti toho období. Zakázaná cesta na zakázané místo.
Jsi chuť někam zmizet a užívat si života. (Jsi jako cesta do Brna.)
Miluju tě. Pořád tě miluju. Pořád a ještě víc. Stejně a k tomu i jinak.