Cítím se jako rozbité zrcadlo. Nejsem pořádně při smyslej. Mozek jako vata a svět jako želatina. Kocovina a opilost a únava. Tři v jednom.
A to vědomí, že i když si myslím, že dělám dobré rozhodnutí, dělám ve skutečnosti něco hnusného... Že dělám špatná rozhodnutí a nevím o tom.
Svět je jiný.
A já potřebuju s někým mluvit. Otevřeně. A nedokážu s nikým otevřeně mluvit. Mluvit dokola o tom samém. Milionkrát. Dokud už to fakt nebude venku. Dokud mě to nepřestane tížit.
I když to někomu říkám, jako bych to ani neříkal. A když to říkám, jako bych tím všechny otravoval. A jako by to ani nebylo pochopitelné.
Proč mě to tolik tíží? Proč pořád dokola? A tak dál?
Neskončí to nakonec jako druhá Letní Bouře nebo něco takovýho, že ne?
A fakt mám teď pocit, že bych potřeboval psycholožku. Jenže to si ještě tři týdny počkám.
Proč je to tak naléhavé a proč teď? A proč to najednou nejde řešit? S nikým? Proč je to tak divné?
Proč je to tak posraný?
Možná jsem prostě overly attached.
Proč to vlastně řeším? Není to vzájemné. Pro něj jsem nic. Nebo jednoduše zmrd.
Proč tolik odpouštím? On neodpouští. (Ale ne, nedal jsi mu příležitost, neomluvil ses.)
(Jenže co jako? Omluvit se někomu s tak jednoduše polarizovaným prožíváním? Možná ho neznám úplně, jistě. Ale furt jsem přesvědčený, že účinnější je házet hrách na zeď.)
Dejte mi ránu palicí, ať už mě to pustí. V některých ohledech se můj mozek chová debilně. (Můj mozek? Prostě já, no.)
Odpuštění vlastně nemusí vyžadovat omluvu. Odpuštění dělá člověk sám kvůli sobě, aby si s sebou netáhl všechny ty sračky a mohl žít dál.
Otázka je, proč se mu potřebuješ omluvit? Co se stalo, že to najednou tak neodbytně vyplulo na povrch?
Mě se jednou stalo, že jsem roky držela tajemství, ze kterého mi bylo zle a pak se jednou bez zdánlivé souvislosti vynořilo a věděla jsem, že teď už ho zpátky nepotopím a tak jsem přijala důsledky, ale zachovala se podle toho, jak to pro mě bylo správné a čestné. A ztratila jsem sice kvůli tomu někoho, ale ve finále to bylo to správné rozhodnutí.
Není vždycky tak těžké přijít na to, co chceme.