close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Plachost (Co bych chtěl říct světu?)

24. listopadu 2014 v 23:56 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Utekla mi slova. Utekla mi atmosféra. Možná je to tím, že jejich náplň je teď mělká, že celý můj život je teď mělčí. Možná jsem vkročil na vyšlapanou cestu a půjdu po ní. Žádná krize. Žádná hrozba. Nic.
Jsem obklopen zdánlivými jistotamy a necítím jejich skutečnou nejistost. Mé kroky dopadají na pevnou půdu. Protože teď vím, kudy jdu. Svět je předvídatelný. Je determinovatelný. Mé vnímání se odklání od skepse. Nárokuje si - mylně! - pravdu. Je to, co vnímám.
A ono možná ne.

Rád bych zas pocítil ten svěží nádech abstrakce. Vesmíry a nekonečna, které na mě zíraly koncem prvního semestru na filosofii. Neomezenost světa, závrať. Nerozpínám se, smršťuji se. Nejdu ven ani dovnitř. Jsem menší a menší. Hrozba všednosti. Každý den je stín.

Pokud mi temnota má co dát, přeji si, aby přišla. Dýchat tmu hustou jak povidla, propadat se do tíhy bytí.

Ve svých starých větách cítím pravdu. Udeří do mě v okamžiku čtení. Tohle jsi ty, cítím.
Mé současné věty jsou prosty té úderné, tíživé pravdy. Chybí jim něco. Chybí jim přesně to, co mi dala filosofie. Za velkou cenu. Vykoupil jsem to a ztratil.
To nejdražší ztrácíme tak snadno.

"Mají-li slova žít, musí se rodit z toho, co mají vyjádřit."

Co mám vyjádřit? Odkud se rodím já?

Co bych chtěl říct světu?
Nevěřte svým očím.
Nevěřte sobě.
Pravdu nezná nikdo.
Svůj život žijete jen vy.
Tisíc klišé. Proč mám pocit, že mé sdělení by bylo výjimečné?

Toužím být z ledu. Být chladný, až to pálí. Mít ostré hrany. Být nebezpečně nádherný. A sám přesto cítit. Všechnu tu bolest, co způsobuji. Protože jsem na bolesti závislý. Nedokážu žít bez melancholie, která svým objetím dusí. Polibek s ní je jako polibek s nožem.

"Člověk musí umět dýchat i pod vodou."

Budu citovat sebe. Okouzluji se. Vystihuji se.
Možná už jsem řekl vše. Možná proto mám pocit, že cokoliv říkám teď, je zbytečné. Prázdné. Bezobsažné.

Kdybych měl mluvit o všem, bylo by to bezobsažné. Co obsažného obsahuje všechno?
Po roce je všechno jinak. A pravda leží rok zpět.

Řekněte mi něco. Něco o světě. Něco o sobě. Přineste mi něco z dálky. Protože nevidím. Neslyším. Protože je všechno k smrti skutečné. Jsem vězněm zdánlivé reality. Vězněm vlastních smyslů. Nemluvím.
Povězte mi prostě něco. Ať vím. Že svět stále je. Že je široký.

Život je moc dlouhý. A já tak krátkozraký.
Nemám se koho držet za ruku. I ta vyšlapaná cesta je opuštěná. Jsem sám i na tu plochost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 11:40 | Reagovat

Taky mi chybí ty magické okamžiky, kdy vidím najednou svět a život úplně jinak. Kdy jsem jím oslněna. Proč je zažívám poslední dobou tak málo? Jak přijít na to, umět si je navodit?
Vůbec nevím, co bych chtěla říct světu. Možná mu poručit, aby zpomalil. Aby víc spojil lidi. Pevněji.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 0:08 | Reagovat

[1]: Umět si je navodit je možná klíč k radosti... Kdo ví?
Svět si nedá poručit. To je nejsmutnější. je tak... lhostejný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama