Některé věci je lehčí nebrat vážně. I když jsou vážně myšlené. I ta rozlitá řeka se najednou rozvířila. jsem pozvaný do trojky. Střepem. Už jen ta představa.
ne že by mě to nelákalo. Z části je to vážně pěkné pomyšlení. Jsou oba pěkný. A byla by to příležitost poznat, jaký je Střep v posteli. (I nad tím jsem přemýšlel.) Druhá, rozumější, míň debilní a míň nemravná část mě, mi jasně dala najevo, že je to ten nejdebilnější nápad, jaký jsem za posledního půl roku (možná i za delší dobu, ale kdo si má všechny ty blbé nápady pamatovat) dostal. Znamenalo by to nejspíš otevřít si všechny šrámy. Zároveň se ponořit hluboko do morální kocoviny a dost si to vyžrat... A kromě toho bych se totálně ztrapnil, až by se ukázalo, jak neobratný v takových věcech jsem. A tak. (Navíc nevěřím tomu, že by mě chtěl Střepův přítel.)
Nedovedu si představit, čím to je. Třeba proč zvou zrovna mě. Nevěřím, že by neznali hezčí a schopnější a nezadané kluky. A proč zrovna dnes, v době, kdy už moje posedlost Střepem opadává.
Jsem rád, že to nevyšlo? Že jsem to nestihl? Netuším. Na jednu stranu, malá část někde v mozku, řekl bych, že na levé straně, říká, že o hodně přicházím. Proti tomu ten zbytek oslavuje, že jsem tu příležitost ani neměl. Protože neumím říkat ne. Protože když někdo nerespektuje první ne, nedokážu si stát na svém. Ať jde o cokoliv. O pozvání na párty (poslední jsem odmítl mlčením), o nabízené pití. Nejvíc jsem si trval na Ne, když mi kamarádka nabízela extázi. A pak jsem měl celou noc noční můry o tom, jak mě nutí.
Nenávidím, když mě někdo nutí. Možná je to pro normální lidi běžné, odmítat pořád dokola a stát si za rázným Ne. Pro mě je to vyčerpávající. Každé ne vyžaduje, abych se ozval, abych se ozval hlasitě. Navíc pokud ve mně je aspoň malá motivace někde zůstat - u té párty třeba to, že by to bylo blbé, odejít teď a že je tam ten a ten člověk, nebo že je tam alkohol -, má ta motivace značný vliv na odvolání Ne. (A u Střepa by ta motivace byla určitě větší než na párty.)
A něco mi říká, že kecá, když tvrdí, že jeho přítel to chce taky. Prostě mám ten pocit. ne že bych byl vnímaný jako sok. Myslím, že tak moc nemůžu zrovna jeho ohrozit. Ale prostě tak.
Potřebuju si o tom s někým povídat. jsem z toho... hotovej. Úplně. Trochu vykolejenej.
Žilo by se mi líp ve světě, kde by takové věci vůbec nebyly. Sex a tak. Pořád mám sklony k tomu rozpolcení na tělesnost a duševnost. Čistá a neposkvrněná duše, zkažená pudy těla. Na druhou stranu.... bych přišel asi o hodně.
Je mi jasné, že kdybych nebyl zadaný, přijal bych to. Možná bych se zničil.
Docela se bojím.
A fakt nevím... co si o tom všem mám myslet...? Jak se mám zachovat. A tak vůbec. Celé mi to přijde neuvěřitelné a absurdní. Možná jen blbej vtip? Nebo fakt nevím. Na druhou stranu mi lichotí, že je o mě zájem.
Jsem zmatený. Protože to nějak nedává smysl. přemýšlím, jako by to bylo v povídce, kterou píšu. Prostě pošlu hlavní postavu, aby si dala trojku se Střepem a jeho přítelem. Možná už vím, kde dělám chybu. Necítím, co cítí postavy. Možná proto už nedovedu psát... a už vůbec se do toho vžít. (Pokud nejde o kokon. A tak.)
Možná proto mám pocit, že bych klidně šel. Protože mi to nepřijde reálné. To já, které by šlo, je jen hloupá, lobotomizovaná postavička z příběhu. A celá ta situace jako by nebyla reálná. Přitom je to skutečnost.
Možná proto občas udělám něco blbě. Nechápu to jako plnou realitu. Neuvědomuju si všechny následky. Jednám jen podle nějakého částečného popudu a zbytek vnitřních hlasů zavřu někam do komory. Přestanu být skutečným člověkem a jsem jen postavou. Jako teď. Dokážu se na to koukat z jednotlivých úhlů. Ale ne najednou. Ne jako na ten skutečný zmatek. Pořád mi je to celé vzdálené, celé je to "pohádkové". Jako i jiné situace.
Hrozně se bojím. Sebe. Toho, že jsem schopný dělat blbosti. Ne proto, že bych to fakt chtěl, ale proto, že vypnu mozek a chovám se jako idiot.
Je asi dobře, že to nevyšlo. A asi bude potřeba zas pozapojovat obvody do mozku. Je to stejně zvláštní. Dá se tomu říkat sebereflexe, když se na sebe koukám jako na třetí osobu? Je to sebereflexe, když mám pocit, že se to ani neděje mně?
Jako by ta myslící část koukala na film. A vidí, co se děje a analyzuje to.
(Proč mám pocit, že v té trojce bych se očistil? Proč se mi v hlavě dějí samé absurdity?)
Někdy mám pocit, že nedokážu žít sám se sebou. Že by fakt bylo lepší to všechno zabalit. (Nebo ještě líp, zbavit se té zodpovědné myslící části a dělat prostě nezávazně blbosti...?)
A úplne nejlepší - tak nějak metafyzicky, z pohledu apriorní morálky, kategorického imperativu nebo něčeho takového - by bylo ovládnout ty nemravné pudy a dělat vždycky jen to správné. Nebýt nikdy jako idiot. Ať už se jedná o cokoliv. Nejet do Štětí, třeba.
Komentáře
1Willy | Web | 27. listopadu 2014 v 23:20 | Reagovat
Já být na Tvém místě, tak bych do té trojky šel. Nechal bych se zničit a choval bych se nechutně. Jako děvka, jako špína. Pěkně bych si to užil.. Živočišně, dekadentně a do sytosti.
... Ale jedině v případě, že bych nebyl zadaný.
[3]: Jo, to je dost přesně řečené. V jednu chvíli je to super nápad a pak zazvoní svědomí.
[4]: Já vím, že ne. Jen to tak občas vnímám... Jde ale asi o tu situaci jako celek. Taky jsem rád, že jsem to neudělal. V současnosti by to asi nebylo úplně nejlepší. Na druhou stranu nebýt s Matym, možná bych to vnímal úplně jinak.
6Malé kotě | Web | 28. listopadu 2014 v 17:56 | Reagovat
[5]: Tak se třeba pokus vnímat všechno jinak. Občas to pomůže.
Asi už jsi definitivní rozhodnutí udělal, a tak odpovídat na tenhle článek je už možná pasé :) Každopádně, kdybys měl zájem, abych přispěla svou názorovou troškou do mlýna, tak stačí říct. Pokud bych se nad tím chtěla skutečně zamyslet, tak by to bylo asi na obsáhlejší komentář, tedy raději emailem :) Ale nevím, jestli se chceš ještě k tomuhle tématu vracet... ?
[6]: : Pokusit se vnímat jinak... To možná jde, ale prožívat to budu stejně. To bych se musel změnit hodně uvnitř. A to je těžké. Ale spíš jde o to... sex neberu jako pošpinění v určitých chvílích. A v jiných ano... A zároveň myslím, že je to tak v pořádku.
[7]: No, definitivní rozhodnutí... těžko říct. Mám pocit, že nikdy nejsem definitivně rozhodnutý. Většina věcí jde zvrátit...
Já být na Tvém místě, tak bych do té trojky šel. Nechal bych se zničit a choval bych se nechutně. Jako děvka, jako špína. Pěkně bych si to užil.. Živočišně, dekadentně a do sytosti.
... Ale jedině v případě, že bych nebyl zadaný.