close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Hedvábí

22. listopadu 2014 v 23:41 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Sedím se Sio v taneční konzervatoři. Vzduchem se nesou útržky smyčcových melodií. Housle. Kontrabas. Skoro jako by se část notového zápisu vytrhla ze sešitu a rozhodla se plout volně vzduchem. Jen pět řádků, noty a pomlky. Sedíme uprostřed toho. Je to jako v jiném světě. Tam venku to zní jinak.
A hudebníci jsou tak krásní. Ne tak jako hudba, ne tak čistě. Jinak, ale moc.
Zase se mi do hlavy vloudila krása vážné hudby. Housle a violy, cella a kontrabasy, flétny, hoboje, lesní rohy. Všechno. Ten neskutečně organický a plný zvuk. Ale pak najednou zas nemůžu najít tu správnou skladbu. Vzduchem plují útržky a říkají: "Jsem nádherný". A já jim bez zaváhání věřím. Ale pak, když slyším celek, váhám. Tohle ano. Tohle ne.
Předehra ke Strace zlodějce je skvělá. (Ptáček na klíček.)

Láká mě vlézt do studny. Nedokážu si to představit. Nemůžu si věrně vybavit pocit, že jsem na dně něčeho nesmírně hlubokého. Že je tam dokonalá tma. Nejde to. Ale já moc chci. Ale v těch představách stále cítím, že jsem moc vysoko. Možná mi není souzeno být ve studně. (Možná bych dokázal najít někoho s vyschlou studnou.)

I'm a larva wrapped in silk
Něčím se vracím. Něčím se ztrácím.
Chybí mi ten melancholický pocit z něčeho. Z jízdy autem. Z jízdy autobusem. Ze života a vůbec.
Jsem larva?
V kokonu?
Z hedvábí?
Proč mám ten pocit? Proč se mi to tak líbí? Fascinace metamorfózou. Celé tělo se rozpustí a pak se složí jiné tělo. Stejná bytost dvakrát jinak. Vzdát se všeho a získat zpět snad ještě víc.

Proč jsem si vybral housle? A proč se jim tak vzdaluju? Cizí zní tak nádherně a ty mé... ty mé prostě vržou. Nedokážu vydat ten správný tón. Krásné melodie zní ošizeně. Neumím to udělat správně.
(Stejně jako se psaním. Něco tomu chybí. Ale píšu líp než hraju. Akorát skoro nepíšu.)
Zároveň se jich nedokážu definitivně vzdát. (Ani psaní.)

Jako kdyby něco mizelo. Jako by koníčky byly pro děti. (Velcí už si hrají s penězi? Nebo co?) Bojím se, že budu ten dospělý, co nic nedělá, jen pracuje, zabíjí čas a spí. Chci něco tvořit. A zároveň se mi všechno tvůrčí, co jsem dosud dělal, vzdaluje. Housle. Psaní. Představy.

Možná se právě rozpouštím. Možná je čas všeho nechat - a pak vyplyne na povrch to, co má být. Teprve až se vzdám všeho, až se odpoutám. Třeba se pak všechno spraví, ukáže a bude to jasné.
A nebo jen o všechno přijdu a budu muset jít dál bez toho. (Ale nejdu bez toho stejně už teď?)

Když byly všude kolem melodie, bylo to snazší. Jako by celý svět byl na té lavičce na chodbě konzervatoře. Hudba, Sio, já. A krásní lidé chodící okolo. Nemysli na svět. Neexistuje
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama