close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Děs.

15. listopadu 2014 v 23:57 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Chce se mi umřít. Právě teď. Z Murakamiho nové knihy. (Není nová. Ani vypraná v Perwollu. Je jen nově přeložená.) Sedím tu a jsem jak uzlíček nervů. Vyděšený ze života, do morku kostí mě užírá strach z toho, co je za hranicí mého drobného světa. Pět krát pět kroků. A zbytek je čiré širé šílenství.
Chci se zavřít do skříně.
(Myslím, že posud je to dokonalé dostačující a výstižné..)
Uzlíček nervů...

Úzkost je světle žlutá.

Mám vytřeštěné oči. Neděsí mě jen ta kniha. Děsí mě, co odhaluje za možnosti v životě. Děsí mě, že všechno to by se mi mohlo stát. Mohlo by se to někomu stát.
A stejně si přijdu jako v jiném světě.

Taky už bych měl dospět. Teď, když už dospěli skoro všichni kolem mě.
(Já nikdy nedospěju. Nikdy nedokážu sám sebou naplnit tu představu o tom, co je dospělý člověk. Nejvíc mě děsí pocit, že dospělý člověk nemiluje. Necítí. Dospělý člověk je. Jen je. Suše, strojově.)

Nejen, že nevím, co dělat se životem. Já s ním ani nic dělat nechci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 aves passeri aves passeri | Web | 16. listopadu 2014 v 9:52 | Reagovat

Omyl, není pravda, že dospělý člověk nemiluje. A není pravda, že všichni kolem tebe už dospěli. Většinou je to tak, že opravdu dospěje jen málo kdo. Většina zůstane dětmi, těmi vystrašenými, toužícími po jistotách. Čím jsou ty děti starší, čím víc vidí, jak málo jistot ve skutečnosti mohou najít, tím víc se děsí a tím víc přestávají být lidmi a tím víc se stávají těmi roboty. Není to nic jiného než únik. Někdo svůj strach udupe kamsi hluboko, někdo ho vnímá velmi silně. Vnímat ho chce velkou odvahu, kterou většina lidí nemá. O dospívání skrze onu bolest, které se člověk raději vyhne, jsem nedávno psala tady: http://zitjak.wordpress.com/2014/10/25/zivot-letat/#more-3660. Nezažívám takové hození do vody tak často a do depresí se nedostávám, je velmi těžké se cítit takhle "down", ale může to být odrazový můstek... tam dole je totiž možné najít základ, který člověka dokáže vždycky podržet, ať se venku děje, co se děje. Jinak vždycky jen před něčím (nebo za něčím) utíká...

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 10:08 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. Já vím, že to není pravda, jen je to taková spontánní představa, jakou o dospělosti mám. To, co se mi vybaví, když se řekne dospělost. Lidé, kteří se chovají tak, jak se chovat mají. Necítí, nemilují, jsou profesionální, chladní a tak. Jiný živočišný druh. Vím, že to tak není, že i dospělí milují... a že jsou úplně jiní, než si je představuji. Naštěstí.
Vím, že žádné jistoty neexistují. Snad jen to, že teď žiju a jednou žít nebudu. A taky vím, že málokdo je skutečně dospělý. Ale i ten maličký krůček k dospělosti, který udělali oni, mi přijde jako hrozná dálka. Už jen to prohlášení "jsem dospělý" "dospěl jsem" "musím se už začít chovat dospěle" "budu svůj život žít tak a tak".... mi přijdou jako něco hrozného a smutného. Asi proto, že vidím, že i mně končí dětství a je třeba jít dál..
Dno je základ. Ale není to základ, na kterém by moc lidí rádo stálo. Je to jako spadnout na nulu v Chcete být milionářem. Sice už níž jít nemůžeš, nejsi v mínusu a tak, ale nikdo nemá radost, že se neudržel na vyšší příčce.

3 Lilien Lilien | 16. listopadu 2014 v 10:58 | Reagovat

Já svým způsobem dospěla nedávno a není čeho se bát, ale zároveň není kam spěchat. Ještě asi nejsem dospělá se všemi praktickými důsledky, ale přijala jsem zodpovědnost za svůj život, za svá rozhodnutí a poznala svou hodnotu, což byl první obrovský krok. A ano, bohužel jsem kvůli tomu musela zažít svoje dno a že to moje je hodně hluboko.

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 12:26 | Reagovat

Zajímalo by mě, o čem se v té knize píše, že to v tobě vzbouzí takovéhle emoce..

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 13:17 | Reagovat

[4]: Zrovna v tu chvíli byla o... hodně věcech. Vžil jsem se do toho asi až moc, takže mám pocit, že mě opustila manželka. Dokonce se mi o tom celou noc zdálo a furt jsem se budil ze spaní. taky tam jedna postava mluví o tom, že... no, to ti opíšu do emailu, je to zajímavá část.

[3]: Gratuluji k dospělosti. Zodpovědnost je asi důležitá, obdivuji lidi, co ji mají... přijde mi, že dnes už se moc nenosí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama