Není čas. Na nic není čas. Jsou prázdniny. Ne, nejsou. Správně je: Ty máš prázdniny. Já ne. Já jsem rád za pár chvil s tebou. Ať už je to pondělní škola do šesti, úterní oslava narozenin, středeční užaninevímpročjsemnemělčas, čtvrteční přednáška a úklid baráku, páteční vynucená návštěva kina a tvůj chvilkový odjezd, dnešní sekání trávy... Jako bychom se pořád míjeli. A když se nemíjíme, sedíme u počítačů a já vlastně nevím, jak ten čas chci trávit. A pak jsou ty chvíle, které spolu trávíme.
Jen mám pocit, že není čas. Že nic nestíhám. Nedelám, co bych chtěl, protože mám dělat jiné věci. Ale nedělám ani ty věci, které bych dělat měl. Proč? Bůh ví. Čert ví. Kdo ví...? (Odpoví?)
Možná toho chci stihnout jen příliš. A možná je to úplně jedno.
Chci třeba psát víc na blog, ale nedostanu se k tomu. Nedostanu se ani k houslím. Ani ke čtení. Nedostal jsem se skoro k ničemu, štěstí, že aspoň na dvě schůzky s přáteli jsem si čas udělal. Pf.
Dnes jsem v sobě objevil ohromný zdroj agrese. Úplně nesnáším, když někdo tvrdí, že Lara Fabian zpívá Je suis malade líp než Dalida. Nebo když někdo neví (!!!?!) kdo je Dalida. (!!) Protože Dalida je úžasná. (Nebo spíš byla.) A protože ona to uměla zazpívat nejlíp a nikdy to nikdo nezazpívá tak dobře. (Tím neříkám, že Lara Fabian je špatná zpěvačka. Ale její verze Je suis malade nesahá Dalidině podání ani po kotníky.)
Jsem schopný kvůli tomu vyhrožovat brachiálním násilím vlastnímu partnerovi. (Takže prostě Lara ne. Ne, ne, ne.)
Jinak si dál prožívám svůj klidný vztah. Pokračuje to dobře. Bez Střepa. (Nebudu popírat, že na něj občas myslím. Stejně tak nebudu tvrdit, že nemám nějaké fantazie. Mám, myslím. V porovnání s minulostí je to ale neškodné. Míň zúzkostňující. Míň svazující. Je to jen takové volné myšlení.)
Nějak moc neumím psát o těch hezkýc jednoduchých věcech. O tom, jak je krásné sledovat partnerův úsměv, jak je roztomilý a přítulný a prostě úplně ňuňu jako plyšáček. Asi se spokojím s tím, že je to fajn. Fakt moc fajn. A asi jsem vážně rád, že jsme se k sobě vrátili, protože Bůh ví jak by to bylo. Dost možná nefajn.
Mám nezvladatelnou chuť na čokoládu a jediné, co tu chuť drží na uzdě, je fakt, že máme málo čokolády. Takže tu čokoládu nesním, protože si ji šetřím na dobu, kdy ta chuť bude ještě nezvladatelnější.
Taky jsem dnes měl kafe, kdyby to někoho zajímalo.
Několik dní tohoto týdnej sem strávil v zelené auře. Asi ani nebudu specifikovat, co to je. Obvykle to nedělám. Ale bylo to příjemně uklidňující. Příjemně uvolněné a veselé, tak nějak přítulné. Může mít člověk vůbec pocit přitulnosti? Ne ve smyslu toho, že by se chtěl tulit, ale prostě... jako by se něco tulilo? Asi?
A víte, co bych si vážně rád dal? Medovinu. Slaďoučkou alkoholickou medovinu, krásně horkou, aby zahřála. Není to tak intenzivní pocit jako z whiskey, ale pořád je to krásné rozsvícení uvnitř těla. Jako by všechno na chvíli ožilo.
Včera jsem viděl Dolanův film Mommy. Pořád mi tak trochu leží v hlavě. Rozhodně je to dobrý film.
Rád bych se teď někam zavrtal. Zavrtám se do postele s přítelem a budu si užívat těch pár krásných chvil před spaním. Možná si pustíme nějaký seriál, ještě nevím. Nebo hudbu.
(Právě jsem si vzpomněl na chvíli, kdy jsme leželi na roztaženém gauči v mém pokoji. Koukali jsme se na seriál a ty jsi usnul. Už nevím, kdy to bylo, ale mám dojem, že jsme oba měli hrozně moc volna. Všechno bylo hrozně moc volné a hrozně moc krásné. Myslím, že to nebylo léto.
A taky si vzpomínám na naše výročí. Jak jsme sledovali MTV.)
Dnešek byl fajn den. A venku bylo hezky. Probudil jsem se do neskutečně svěžího rána, protože jsme přes noc nechali otevřená okna. A já kupodivu nenastydl. Venku bylo nádherně. A prostě to bylo fajn. Být spolu. Od pondělí doteď.
Prostě je fajn celej život. Asi jo. Asi to tak bude. Aspoň někdy. A snad teda i stojí za to žít.
Zorganizovat si tu trochu času, co člověk má, jde někdy dost těžce. Taky se nemůžu dostat skoro k ničemu co chci nebo co bych měla a pak jsem zbytečně vystresovaná.
Teď tě asi úplně vytočím, protože Dalida mně nic neříká. Vlastně celej ten odstavec mi nic neříká
Medovinu mám taky ráda. A tenhle film je jeden z těch, které uvažuju shlídnout.
O hezkých věcech se vždycky píše tak nějak obtížněji :)