close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Takže tak.

13. října 2014 v 21:56 | Grey.t |  Střepy
Myslím, že to co mě v současnosti drží nejvíc nad vodou, je cvičení. Každý den se donutit k nějaké fyzické aktivitě. Provést pravidelnou sérii cviků a pak ještě jednou. Počítat cviky. Nic víc. Žít v jednoduchém světě - aspoň na pár minut. (Přibližně na čtyřicet.)
Řekl bych, že mi vyhovuje být ve škole dlouho a přijít domů hotový. Spousta věcí mi je ukradená. (Bohužel ne Střep a přítel a podobné věci.)
Zjistil jsem, že už chápu lidi, kteří nemají rádi, když si někdo stěžuje. Protože prostě nevím, co říct. A mám dost svých starostí. A dost práce s tím, abych svými starostmi mohl obtěžovat já. (Ujistěte se, že cítíte ten sarkastický podtón.)
Došel mi čaj.
Poslouchám Within Temptation a rozčiluji se nad dnešním světem. A nad sebou. Nad tím, že hrozně chci to, co mi zároveň přijde tak nechutné. Blabla.
A taky chci čokoládu a ta mi nechutná nepřijde.

Vařila myšička kašičku... Byl bych rád, kdyby byl svět stejně malý a jednoduchý, jako když jsem byl dítě. (Nesnáším děti.) Mam pocit, že tehdy bylo všechno jasné.
Je zvláštní, jak mi jedna vteřina dokáže uvíznout v hlavě: jak stojím na Nuseláku a zírám dolů. A cítím se čistý a prostý.
Teď se tak necítím. Cítím se zas těžší. Obyčejnější. Infikovaný světem. That's it.
A zítra pitva slimáka, woohoo. To už má do čistoty vážně daleko. (Není to metafora.)

Myslel jsem na kokon. Na Dušičku.

I'm so tired. Unavený ze života ve dvaadvaceti. Zní to tak trapně. Občas si říkám, kdy se u mě asi rozběhne nějaká vymazlená depresivní epizoda.
Jůů, Mozartovo Requiem. (A vzpomínka na křečka, kterému jsem ho pouštěl do té doby, než se oběsil na kleci. Jakože vážně. To taky není metafora.)
Kyyyyyyyyyyrieeeee eeeeeeleeeeeisoooooooon.

Diiiies iraeeee

No, takže tak. (Vážně trpím grafomanií.)

(Já vážně chci, aby se mnou střep byl?)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 aves passeri aves passeri | Web | 14. října 2014 v 9:23 | Reagovat

V 17 jsem chtěla páchat sebevraždu. Děsnej svět, děsný učitelé, spolužáci mě nebrali a ti, co mě brali, zas děsně otravovali... pojď se mnou tam a onam... a já se chtěla jen prostě na všechno vyprdnout a sedět doma a číst si. Jediný, co mě udrželo při životě (doslova... ale já bych to asi stejně neměla odvahu udělat... na kurzu telefonické krizové intervence se pak ukázalo, že podobné stavy nás mělo v dospívání mnohem víc), byla zvědavost, co bude dál. No, teď je mi čtyřicet, touhou páchat sebevraždu už fakt netrpím, už asi zůstala jen ta touha po nirváně, ale utíkat před utrpením života už tolik nepotřebuju. Mám super manžela, super dítě (tedy pokud mně nepije krev, to dítě). A k dispozici spoustu technik, které mi pomáhají, při mé citlivosti, se otevřít a postavit se tomuhle světu tváří v tvář, aniž bych ho hodnotila, nebo před ním ve strachu utíkala. A cvičení (i když já teď spíš cvičím čchi-kung), vyprázdnění hlavy (v mém případě dnes už spíš meditace) k tomu hodně pomáhá.

2 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. října 2014 v 20:23 | Reagovat

Závidím ti, že tě baví cvičit :) Mně svět nepřišel jednoduchej, ani když jsem byla malá :) To s tím křečkem se mi zdá opravdu neuvěřitelné.. chtěla bych vědět, co se mu honilo hlavou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama