close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Same old story

12. října 2014 v 23:37 | Grey.t |  Střepy
Attention whore. Pozoruji u sebe příznaky. Je jasné, že se to zas otvírá. Nebo spíš... už to nedovedu tak dobře přehlížet. Rozhodně je to lepší než před dvěma týdny.
Přijdu si jak tragédie pro náctileté. Pro ty mladší náctileté. Je to tím, že jsem téma "vztahy" otevřel o několik let později než běžný teplý smrtelník? V době, kdy lidé jako střep za sebou měli víc partnerů, než kolik já nastřádal za celou dobu své vztahové a sexuální aktivity? Možná jsem prostě opožděný. A proto jsem tak pubertální.
Dedukce, tadá.
Nejradši bych to všechno vyzvracel. Vyzvracel a spláchnul a pak by to bylo prostě pryč.

Představa 1:
Chci jít na koncert Asafa Avidana. S kým půjdu? Napadne mě pozvat Střepa s přítelem. A tak nakonec stojíme někde a posloucháme, jak Asaf svým pozoruhodným eunuchovským hlasem zpívá "one day, baby, we'll be old, oh baby we'll be old..." A já se rozbrečím a myslím na přítele. A oni tam jsou a jsou dokonale šťastní.

Představa 2:
Ne, nic takového se nestane. Pozvu Střepa s jeho přítelem na koncert Asafa Avidana. A Střep řekne, že se pohádali a už spolu nejsou. Hrůza, tragédie. Sdílím s ním své pochybnosti o vztahu - ne, ne, rozešli jsme se taky. Utěšujeme se se Střepem navzájem. Objímáme se. Jsme v jedné posteli. Střep mi říká, že by mě pořád chtěl. Že nikdy nepřestal. Aaaah, jsem úplně odvařenej. Ale mám zlomené srdce, co s tím? (Až nápadně to připomíná jednu z mých trapných tajných romantických teplopovídek.) Říkám mu, že s ním chci být, ale že se necítím na vztah. Že potřebuji víc dýchat, cítit teď víc svobody. Ale můžeme spolu spát. A trávit čas. A líbat se. A říkat si krásně věci. A chodit spolu. A vlastně všechno. Akorát to nebude tak závazné a svazující.

Až někdy teď najíždí moje mysl s nějakým alarmem. "Doprdele, Tomáši," oslovuji se a pokračuji sérií nadávek. Co naplat. Rozjařený pubertální pocit se mi rozplavil po celém těle. A teď mi tvrďte, že pro mě mé nevědomí chce to nejlepší. Čím je tohle proboha nejlepší? Naprosto destabilizující element mého života budiž podporován, žejo.

Potom stačí pár chvil s Rackem a se Štěstím. Vážně, pár chvil se dvěma lidmi, do kterých jsem byl před dvěma lety zamilován. Jak jinak než současně. Do Racka nešťastně a střepovitě, do Štěstí - překvapivě - šťastně. A tak s nimi jsem, staré city dávno zmizelé. (A já prohlásím, že mám špatný vkus na kluky.) Zůstalo jen silné přátelství. A bavíme se. A potom se loučíme a já jdu se Štěstím po Nuseláku. Povídám o aminoacyl tRNA syntetáze. Jsem nadšený. Pravděpodobně jediný nadšený z nás dvou? A koukáme dolů. Najednou se cítím čistý. Najednou nemám chuť na cigarety - to je to první, co mě napadá. Zírám dolů na několik desítek metrů vzdálenou zem, myslím na to, jak na ní dřív padali sebevrazi. A přijdu si čistý. Původní. Svůj. A dřív než cokoliv jiného mě napadne, že nemám chuť na cigarety. Jako by mi někdo sundal závaží, jako bych nemusel nic řešit.

Zbožňuji humor Racka. Tolik ironie do jediné slabiky nedokáže vložit nikdo jiný. A pokud, stejně to u nikoho jiného nevyzní tak skvěle.

Vůbec jsem poslední dny nějaký společenský. Je to i tím, že začla škola, nevyhnutelně se musím stýkat se spoustou lidí. Ale i tak... Jako kdybych najednou nacházel potěšení ve společnosti přátel. A jako bych našel společnou blízkost s jinými lidmi. (Dobře, nemám teď žádné skvělé přezdívky...) Třeba s Kač. Jako kdybychom během posledních pár měsíců našli tak moc blízkosti... tak moc porozumění.
A dnes výstava s Kač. Umění, kterému absolutně nerozumím. Ke kterému jsem skeptický. Ale je to zajímavé. (Diskuse o Žralokovi od Hirshe ♥. Vždycky jsem si přál o něm s někým mluvit.) A pak posedy a naprosto sladký týpek s knírkem. Nemám rád knírky, ale mám rád sladké. Ale na výstavě umění by člověk čekal mnohem víc sladkého. (Takže si hystericky kontroluji účes na každém kroku.)

Ne že by se tam nenašly myšlenky na Střepa. Jsou všude. Stačí málo a já se o něm rozpovídám. Pořád něco. Furt.
Dny jsou tak bohaté, pořád se něco děje. Žiju. Žiju jako člověk.

A stejně myslím pořád na ten Nuselák. Na tu chvíli, kdy tiše zírám dolů, čelo opřené o tu zábranu. Nemyslím na smrt. Nemyslím na sebevraždu. Ne v souvislosti se mnou. Celý svět je pode mnou. Vzpomínám na časy, kdy jsem se tak cítil často. Tak volně. Tak duchaplně. Tak tiše.

(A vážně se těším, až si tohle přečtu za rok. Protože tohle byly dobré dny. Vážně dobré.)
(A už úplně chápu, proč někteří lidé, jmenovitě třeba Bludička a Willi, píší víc dějově. Celkem se mi to líbí..)
(A do třetice něco duchaplného: Tohle zdaleka není vše. Ale fakt potřebuju psát a líp to asi nesvedu. Takže prostě tak.)

A stejně je to pořád stejná story.


(A stejně chci aby mi napsal! Jo, mám ho v seznamu lidí, pro které jsem offline, ale to mu ještě nemusí bránit mi napsat. Další důkaz toho, že už ze mě není hotovej. Že na mě nemyslí. Sakra..aa..aaaa... Jak na mě může nemyslet, když každý den šahá na můj mobil? Pfff. Ale ne. je to dobře. A já se mu tentokrát neozvu, dokud se neozve on, nebo dokud to nebude nutné. This will be a new story. And I will keep you informed... určitě jste celý žhavý.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. října 2014 v 20:20 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že vím, jak příběh pokračuje, tak i můžu konstatovat, že jsi svou touhu - čekat až napíše první - neudržel :) To je hned no :) Je fajn, že máš pocit bohatého života. Ty představy :) Já mám taky ledasjaké podobné "nesmysly", z toho si nic nedělej :) Věřil bys, že nedávno jsem při špatné náladě snila o tom, že uteču s tebou do Irska? :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama