close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rezignace.

14. října 2014 v 15:38 | Grey.t |  Střepy
Nádherný bolavý den.
Neodolal jsem a při pitvě žížaly jsem se musel podělit. Samozřejmě. Se Střepem. Komu jinému také pošlete fotku žížalých vnitřností, když ne své "tajné lásce", že? No. Neodolal jsem. A možná jsem to vážně chtěl udělat. Pocítit zase trochu toho uspokojení z kontaktu, i když to vykoupím spoustou bolestných sebelítostivých stavů. (Za ta léta jsem se naučil sebelítost milovat.)
A pak sedím na Vyšehradě a koukám po okolí. Je nádherné počasí: chladno, ale slunce svítí. Vynikají podzimní barvy, stále ještě promíchané se zelenou. A v tom všem se tyčí kostel svatého Petra a Pavla. Zvonkohra zvoní. Asi Vltavu, i když si najednou vůbec nejsem jistý. Místo abych se propadal někam do hlubin, cítím se dobře. Poslouchám a když dozvoní, nasadím si sluchátka. Poslouchám Smetanův Vyšehrad. Tak dobře mi už dlouho nebylo. Jako bych se v té chvíli znovu našel. Cítím bolest, ne že ne. Ale je mi dobře.. Z akátu opadává listí. Dolehá na mě dokonalost světa. Cítím se úplný.
Nechci myslet na to, že "nemám čas kvůli práci" je prostě výmluva. Je. Do očí bijící.

Včera večer jsem zjistil, že jsem Střepovi dával kdysi adresu svého blogu. (Ahoj Střepe!). Jak jinak. Pochybuji, že sem vážně chodí. Ale když jsem se snažil ujistit, že adresu nemá (haha), musel jsem zalovit v historii naší konverzace.
Tak fajn. Asi si záměrně ubližuju a asi mi to dělá dobře. (Včera mi to dobře neudělalo, ale dnešek nevypadá vůbec zle.) Tolik krásných řečí. Vážně krásných. Hovadin o hovně, jasně. Ale stejně. Bylo to tak moc o něčem jiném.
Jistě. Vím, že do mě není zabouchnutý. Že po mně netouží. Nedošlo by to už jen blbému. A chci si to myslet. Ale nejsem přesvědčený. Moje hormony nejsou přesvědčené, moje city. Kdo je přesvědčí, když to rozum nedokáže? Hledají skulinky - jistě, i nejlepší rozumem vytvořené schéma má nějakou malou dirku. A ony tam strčí prsty, do té falešné naděje, a šťourají, dokud nerozšťourají poslední zbytky mé racionalizace na padrť. Zbývá jen otevřená díra: Pojďte dál, představy.

Proč nerezignovat? Proč se snažit stavět podobnou bariéru pořád dokola a doufat, že jednou moje city ochabnou a přestanou se snažit? Je to těžké. Stojí to spoustu sil. Spoustu energie. Možná nejsem tak zničený z toho, že jsem zabouchnutý do člověka, se kterým (asi) nikdy nebudu, že je ten člověk šťastně zadaný a zamilovaný do někoho jiného, že já jsem taky "šťastně" zadaný. Možná jsem zničený z toho, že se snažím tu situaci odmítnout, popřít, předělat.
Vážně se chci poddat. Odevzdat se proudu a nechat se odnést. Ať mě to klidně roztrhá na kusy.
Prostě chci aspoň trochu té radosti. A z toho, že se snažím vší silou nebýt zamilovaný, vší silou odmítat kontakt... Z toho nemám nic.
Je to neperspektivní, omezené, neekonomické. jistě, velká snaha teď a ještě větší zisk v budoucnosti. Zatímco když se teď poddám svým touhám, budu mít pár malých radostí hned, ale do budoucnosti mi nezbyde nic. (A nebo taky něco jo, žejo.)

Občas si říkám, jestli by to Střep neměl vědět. Víte, nějak elegantně to naznačit. Tak, aby to bylo jasné, ale aby to ani jednoho z nás nedostávalo do nějaké trapné situace typu (a ano, myslím teď hlavně na sebe): Jéžiš, teď o mně všichni vědí, že jsem pubertální, nevyspělý a zabouchávám se do lidí, kteří jsou zadaní a které ani neznám. A ještě mám tu potřebu je s tím otravovat.
A mám pocit, že pro něj by to bylo taky nepříjemné.

Chci si odpočinout. Chci se poddat.
Prostě tak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. října 2014 v 20:31 | Reagovat

A co odpověděl na žížalu? :)
Někdy je to opravdu strašně vynaložené energie na to, že člověk své mysli něco zakazuje. A ona ho stejně neposlouchá. Jenže to jsou pořád takové nějaké extrémy. Popřít, přijmout... Kdyby tak šlo něco mezitím. Přijmout ale zase se zcela nepodat tomu přijetí. A můžeš to přijmout a pak si to zase popřít, když zjistíš, že to k ničemu nevedlo? Nevím proč, ale mám dojem, že říkat to střepovi není dobrý nápad (Tohle není rada! ani názor! jen pocit :) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama