close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Harmonie

11. října 2014 v 0:15 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Poslední dny všechny plyne. Je to jako klouzat. Ať už je tam dole pod nohama cokoliv, vy prostě kloužete. Všechno nějak kráčí, dalo by se říct, že je všechno jak má být. Pochybnosti, otázky... to tu zůstává. Ale najednou se necítím tak těžký. Nepřijdu si tak zabořený. Prostě se vezu po povrchu čehosi.
Nechci vědět, co je tam dole. Nechci se do toho znovu ponořit a zkoumat to. Ne teď. Možná je vhodný čas odložit sebereflexi. Na chvíli. Dělat prostě to, co si zamanu. Nepídit se po ničem. Se zmizením nějaké hloubky se vytratilo i vnímání morálky.
Zvykám si - pomalu, opravdu hodně pomalu - na školní systém. Nejradši bych měl doživotní prázdniny. (Dá se tak vůbec žít? Ale tohle léto bylo vlastně skvělé. Ze spousty důvodů. Jistě, byl jsem - pořád jsem - rozřezaný střepy... Ale měl jsem klid, měl jsem byt, byl jsem samostatný.) Jestli něco nesnáším, je to prázdný byt. Příležitost, kterou prostě nedokážete naplnil. Přítel je nemocný a koho jiného si pozvat? (Když máte partnera, jasně se nabízí jeden problém - pozvat si kamaráda toho pohlaví, které vás přitahuje, je prostě dost špatný nápad.)
Trávím večer s Joannou a anglickým překladem Murakamiho Wind-up bird chronicle. (Nechápu, jak mohli z té knihy vynechat přibližně 25 tisíc slov?!)
Vlastně bych měl být teď nadšený. Nedotírají na mě žádné "hluboké" otázky, nejsem nucený uvažovat o životě. Jsem na nějakých kolejích - Bůh ví, co je to za koleje, kam a odkud vedou a jak jsem se na ně, já, věčně vykolejený sebelítostivý tragéd, dostal - a jedu. Nic víc.
Střep. Možná na něj vlastně ani tolik nemyslím. Mívám fantazie. Dotěrné, samovolné. Jdu se psem a na nic nemyslím a ono se to prostě vetře. Splétá se postupně celý příběh a než si vzpomenu, že se děje něco špatného, mám na tváři přihlouplý úsměv. Jak se rozešli, jak jsem se rozešel i já. Jak spolu ležíme v posteli a já vysvětluju, že se po dvou letech vztahů necítím na to se hned vázat. Jak on odpovídá. Jak se domlouváme. Bude to jako vztah, jen tam nebude ten nutný závazek.
Aha? Počkat. Co?
Možná toužím po tom, dohnat průměrný počet jednorázových partnerů v gay komunitě. Ale volný vztah je snad nejhloupější věc, co jsem kdy viděl. Citově. Dovedete si představit, že jste s někým, naprosto otevřeně se podvádíte, ubližujete si, ale prostě.... je to vztah? Partnerský vztah? Proti gustu.... ale já bych na to neměl. Je to jedna z věcí, které by moje žárlivost prostě nepřežila.
(Teď je vhodná chvíle pro pasáž: Chtěl bych si lehnout na záda a koukat na nebe. Plus tisíc dalších dojemných řečí. I don't feel like that at all.)
O něco víc vím, že jsem to teď já. Ne takhle plochý, jednovrstevný, dvojrozměrný. Vím, že tam pod povrchem je toho hrozně moc. Ale odvážím se říct něco, co bych si jindy netroufnul: Já jsem já. Já jsem sebou.
(Stejně cítím tu závažnost.)
Netroufnu si říct, tentokrát, že jsem šťastný. Ani svým způsobem. Ne v tomhle období.
Myslím, že někdy je prostě nejlepší léčbou zaměstnat mozek. Využít kognitivní kapacitu natolik, aby už nezbyla na žádné nežádoucí myšlenky. Zabít ji anglicky psanou knihou. Zabít ji školou.
Vlastně, když to tak vezmu, se cítím hrozně dobře. Jsem unavený, ospalý, v očích mám slzy od zívání. A jediné, co doopravdy chci, je usnout a pořádně se vyspat. A jako by to přesně tak mělo být. Nebo jen možná už nemám dost té kognitivní kapacity na to, abych uvažoval nad věcmi jako jak má co být.

Aby to znělo víc sentimentálně... Na světě je tolik krásných věcí. Vážně je. Že je někdy nedokážeme vidět je jiná věc. Jsem fakt moc unavený na to, abych viděl nějakou dysharmonii. Harmonie je o tři písmena jednodušší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama