close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

(This world is only gonna break your heart)

18. září 2014 v 1:04 | Grey.t |  Střepy
Vlastně mě to uklidňuje. Pomyšlení, že nikdo nikoho nemiluje. Člověk ví, na čem je. Ví, co nemůže čekat. Není to láska. Ale já tomu nevěřím. Začíná to tak sjetým tónem, že se člověk sesype na kolena. Nechci se zamilovat. Ne do tebe.
Mohl bych to opakovat jako mantru...
Nechci se do tebe zamilovat.
Nechci se do tebe zamilovat.
(Do koho?)
Svět je v plamenech.
Když chci psát, přijdu si podivně netknutý. Najednou uschnu a zkamením.
Připomíná mi Tebe. Ve snu by mě nenapadlo, že tě budu milovat. Ve snu by mě nenapadlo, že bych o tebe mohl přijít.
Připomíná mi Střep. Nechci se zamilovat.
Připomíná mi mě. A I am a rock od Simona a Garfunkela. Připomíná mi tu pevnost. Pořád ještě jsem se nevzdal ochrany svých knih.
Nikdo nikoho nemiluje. Svým způsobem bych za to byl rád. Ale co je potom to, co cítíme?
Chvílema je svět to nejkrásnější místo na světě. A chvílema to nejhorší.

Co já vím.
Co my jen víme.
Tisíc otázek na svět.

Chci to dát do slov a všechno se ztratí. Vesmír mi uteče, konečky prstů marně hmatají. Svět jakoby najednou nebyl. Je prázdno. Jsem já a netuším. Jsem dutý v dutině.

Pořád věrím na lásku.
Věřím lichotkám.
A vím, že jsem naivní.

Pořád čekám. Na ulici.
Na tebe.
(Kdo jsi?)
Čekám na spřízněnou duši.
Chci dotek, co pronikne vším. Přímo ke mně. Dovnitř.
Jsem na ulici sám. A ze sedmi miliard lidí mě nikdo neuspokojí.
Potřebuju obejmout. Ale nevím od koho. Od jiných to nefunguje.

Nevěřím, že nikdo nikoho nemiluje.

Chci nějakou dlouhý pád. Absolutní svobodu. Bez zodpovědnosti. Bez následků.

Jsem jako tehdy. Tolik jsem to chtěl. Trpět svou polyamorií, zažívat absurdní zamilovanosti. Chodit znovu venku po nocích. (I když teď jen na kratičko.) Chtěl jsem, aby se to vrátilo. A vážně se poznávám. Jsem pořád stejný. Stejně naivní s tou potlačenou nadějí, že na ulici někoho potkám.
Teď už možná nejde o lásku. Jen se někomu schoulit do náruče. Mít ten pocit bezpečí.
Chráním, ale potřebuji ochranu.
(Nikdy jsem nebyl stavěný na to, abych byl já ten mužný ochranář.)
Chci bezpečí, někoho, kdo mě ochrání.
(Nezahodím lásku pro bezpečí.)

Dokola jediná písnička. Čas teče mezi prsty. A já k čertu vůbec nevím, co se životem.
Nevím, co chci.

(Nechci Střep. Tohle je jiné chtění. Míň marnivé.)
(Něco za tím vším musí být. Nějaký komplex. Archetyp. Prostě něco.)
(Snažím se nepsychologizovat své přátele, ale psychologizuji sebe.)
Co když prostě chci, aby mě všichni milovali?
(Od všech slyšet, že jsem skvělý.)



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. září 2014 v 8:28 | Reagovat

Je to silná zpověď, působí na mě naléhavě a emotivně. Jen jako by všechna ta slova tvořila závěs, za který nedovedu dohlédnout...
Někdy se mi zdá, že je až příliš druhů lásky. Možná každá trochu jiná, pro každého jiného člověka jiný cit...
Jo to by byl sen :) Všemi milovaná. Jenže i kdybych byla, stejně bych si to nemyslela. Možná spíš vyžaduju upřímný zájem všech osob o mě. Absurdní.

2 Apostrof Apostrof | 18. září 2014 v 11:23 | Reagovat

Jsi skvělý a i já Tě miluji :-)
Také toužím, že přijde Někdo, kdo mnou pronikne skrz na skrz, spálí mě, a poté mě zase hladce zacelí, doplní mě, zkomplexní mě, udělá ze mě to, co ve skutečnosti jsem.
Ze všech lidí na světě, jaká je pravděpodobnost, že někoho takového potkám?
Je to idea ze světa nesvěta, opravdu, máš pravdu, nějaký dávný archetyp, ke kterému vzhlížíme, když hledáme lásku.
Za tónů této písně je mi idea blíž a blíž...
Otázka je, jestli to tak v reálném životě opravdu funguje. Na vztazích se musí hodně pracovat, aby se nerozpadly. Kvalitní vztah je pro mě usilovná práce a schopnost přizpůsobit se... na obou stranách. Možná, že ta idea je idea Někoho, kdo bude ochoten se nám přizpůsobit.

3 aves passeri aves passeri | Web | 18. září 2014 v 13:23 | Reagovat

Poznala jsem několik druhů lásek. Můj manžel je ta klidná láska, respekt, partnerství, spolupráce, kamarádství, důvěra, přijetí. Klid. Zažila jsem i vášnivou lásku, na kterou jsem nedokázala přestat myslet, ale kterou jsem ani nemohla mít a on mě, ačkoliv jsme oba byli spalovaní touhou (jak se říká). Zažila jsem i ten pocit: Nechci se zamilovat. I když jsem v tom už tenkrát lítala až po uši. V téhle lásce, která ve mně probouzela strach z ní, ale i touhu po ní, jsem našla právě tu lásku, která člověkem pronikne skrz naskrz, spálí, ale pak zas zkomplexní... a to ne tak, že nějakou mou půlku doplní svou půlkou, ale že Vám dá nahlédnout do míst, kde jste celiství takoví, jací jste, kde jste milovaní takoví, jací jste, kde jste v bezpečí, kde se ničeho nebojíte, ani po ničem netoužíte, protože všechno už máte. A ne od druhého člověka. Protože druhý člověk Vás opravdu nikdy nemůže milovat... tedy dokud s ním nesplýváte v jedno... a ne při sexu. Reálně se to dá zažít. Vlastní zkušenost. Ale chce to vzdát se absolutně všeho, i sám sebe. A to není lehké, nepřijde to samo o sobě a lehko se to zamění se všemi různými sobeckými, vystrašenými, žádostivými, podřízenými aj. vztahy... a je nutné ten absolutní stav neustále udržovat... alespoň se o to snažit, protože jinak ihned propadáte někam, kde člověk jen trpí. Pokud toužíte po absolutní lásce, jiná než absolutní cesta není. Ale kdo o ni doopravdy stojí s tím vším, co obnáší....

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 19. září 2014 v 18:18 | Reagovat

[1]: Myslím, že za něj nedokážu dohlédnout ani já.
Zájem všech... zní to krásně.

[2]: Možná, že to, co skutečně jsme, ze sebe můžeme udělat jen my sami. Ze všech těch lidí jediný člověk, a to ten, který je s námi pořád.
Přizpůsobit se, ale možná i znát mez... protože někdy kompromisy dopadnou tak, že oba mají to, co nechtěli.

[3]: Zní to tak ideálně... já se bojím, že to vždy akorát zaměním se závislostí.

5 Mar Mar | E-mail | Web | 21. září 2014 v 13:51 | Reagovat

Já si myslím, že láska tu čeká pro každého... You can call me crazy..

I pro mě, a to jsem upřímně věřila tomu, že nejsem schopná být ve funkčním vztahu.

A pomalu každý by chtěl, aby ho všichni milovali. Jen mi přijde, že ti, kterým se to povedlo, nikdy neskončí dobře...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama