(This world is only gonna break your heart)
18. září 2014 v 1:04 | Grey.t | StřepyKomentáře
Jsi skvělý a i já Tě miluji
Také toužím, že přijde Někdo, kdo mnou pronikne skrz na skrz, spálí mě, a poté mě zase hladce zacelí, doplní mě, zkomplexní mě, udělá ze mě to, co ve skutečnosti jsem.
Ze všech lidí na světě, jaká je pravděpodobnost, že někoho takového potkám?
Je to idea ze světa nesvěta, opravdu, máš pravdu, nějaký dávný archetyp, ke kterému vzhlížíme, když hledáme lásku.
Za tónů této písně je mi idea blíž a blíž...
Otázka je, jestli to tak v reálném životě opravdu funguje. Na vztazích se musí hodně pracovat, aby se nerozpadly. Kvalitní vztah je pro mě usilovná práce a schopnost přizpůsobit se... na obou stranách. Možná, že ta idea je idea Někoho, kdo bude ochoten se nám přizpůsobit.
Poznala jsem několik druhů lásek. Můj manžel je ta klidná láska, respekt, partnerství, spolupráce, kamarádství, důvěra, přijetí. Klid. Zažila jsem i vášnivou lásku, na kterou jsem nedokázala přestat myslet, ale kterou jsem ani nemohla mít a on mě, ačkoliv jsme oba byli spalovaní touhou (jak se říká). Zažila jsem i ten pocit: Nechci se zamilovat. I když jsem v tom už tenkrát lítala až po uši. V téhle lásce, která ve mně probouzela strach z ní, ale i touhu po ní, jsem našla právě tu lásku, která člověkem pronikne skrz naskrz, spálí, ale pak zas zkomplexní... a to ne tak, že nějakou mou půlku doplní svou půlkou, ale že Vám dá nahlédnout do míst, kde jste celiství takoví, jací jste, kde jste milovaní takoví, jací jste, kde jste v bezpečí, kde se ničeho nebojíte, ani po ničem netoužíte, protože všechno už máte. A ne od druhého člověka. Protože druhý člověk Vás opravdu nikdy nemůže milovat... tedy dokud s ním nesplýváte v jedno... a ne při sexu. Reálně se to dá zažít. Vlastní zkušenost. Ale chce to vzdát se absolutně všeho, i sám sebe. A to není lehké, nepřijde to samo o sobě a lehko se to zamění se všemi různými sobeckými, vystrašenými, žádostivými, podřízenými aj. vztahy... a je nutné ten absolutní stav neustále udržovat... alespoň se o to snažit, protože jinak ihned propadáte někam, kde člověk jen trpí. Pokud toužíte po absolutní lásce, jiná než absolutní cesta není. Ale kdo o ni doopravdy stojí s tím vším, co obnáší....
[1]: Myslím, že za něj nedokážu dohlédnout ani já.
Zájem všech... zní to krásně.
[2]: Možná, že to, co skutečně jsme, ze sebe můžeme udělat jen my sami. Ze všech těch lidí jediný člověk, a to ten, který je s námi pořád.
Přizpůsobit se, ale možná i znát mez... protože někdy kompromisy dopadnou tak, že oba mají to, co nechtěli.
[3]: Zní to tak ideálně... já se bojím, že to vždy akorát zaměním se závislostí.
Já si myslím, že láska tu čeká pro každého... You can call me crazy..
I pro mě, a to jsem upřímně věřila tomu, že nejsem schopná být ve funkčním vztahu.
A pomalu každý by chtěl, aby ho všichni milovali. Jen mi přijde, že ti, kterým se to povedlo, nikdy neskončí dobře...
Je to silná zpověď, působí na mě naléhavě a emotivně. Jen jako by všechna ta slova tvořila závěs, za který nedovedu dohlédnout...
Někdy se mi zdá, že je až příliš druhů lásky. Možná každá trochu jiná, pro každého jiného člověka jiný cit...
Jo to by byl sen :) Všemi milovaná. Jenže i kdybych byla, stejně bych si to nemyslela. Možná spíš vyžaduju upřímný zájem všech osob o mě. Absurdní.