close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Přítel

16. září 2014 v 0:13 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Uchýlit se do náruče někoho, koho znáte. To je kouzlo naposlouchaných skladeb. Skladeb, které vám poskytly útěchu v době, kdy jste zažívali něco podobného. Jsou to staří přátelé. Objímají vás a vám není tak hrozná zima. Nejste tak úplně sami. Jste tu s někým, jste silnější.
Přijdu si jako nějaké depresivní děcko. Zalezlý ve svém pokoji, téměř nekompromisně zavřený. Sám a odmítám číkoliv přítomnost. Kromě post-rocku.
Nechci se ptát: "Jsi můj přítel?" Nedostal bych žádnou odpověď. Jen neustále ten samý tok tónů. Musí mi stačit nevyjádřená láska. Jistě, tvořím ji já. Já miluju hudbu. Ale něco se mi vrací. Útěcha. Blízkost.
Miluju instrumentální skladby. Že nemusím nic. Nemusím vnímat slova.
Šíleně depresivní hudba pro šíleně depresivní osobu. (Nejsem šíleně depresivní. Nemám ty skutečné deprese.) Stačí mi to ale. Ne ke štěstí. Ale k takové celkem snesitelné spokojenosti. Ke snesitelnému stavu bytí. Občas mám chuť brečet, občas mám křeče z toho, jak je post-rock dokonalý. Jak bolí. Z toho, jaký je můj život.
Pokusím se na některé věci nemyslet. (Jmenovitě Střep).
Pokusím se prostě... já ani nevím co. Zvládat svůj život? Není to moc velký cíl?
Mono. Mono. Mono.
(Mono no aware.)
Mono.
Nořím se do nich. Nechávám hudbu, aby se nořila do mě. Nechám přítele, aby přišel blíž. Jediného přítele na světě, kterého k sobě teď chci pustit. Necítím se zas tak hrozně. Dnes ne. (Není to ani zas tak dobré.) Je mi tak akorát na post-rock. Na osamělé post-rockové sezení. Tak akorát na to, abych jánevímco. Abych se vykřičel ze střepů a podivných podivností. Abych existoval dál. Normálně. (Nikdy si nemyslete, že to zvládnete. Že zvládnete něco necítit, když zůstanete v kontaktu.) Vlastně mě tohle už tolik ani netrápí. (Asi jsem se dost vykřičel.)
Yearning.
Jsem sobec. Vím to.
Jsem nevděčný. I to vím.
Nesnáším ty rady: Kdybys byl ve vztahu spokojený, tak na to nemyslíš.
Blbost. V mém případě blbost. (Něco jako polyamorie. Když jsem to poprvé napsal, nevěděl jsem ,že to slovo vážně existuje. Voila.)
(Dnes to nedokážu napsat dobře.)
Chci ticho. Tu drásající agresi post-rocku. Agresi, která člověka tak uklidní. Agresi Yearning od Mono. Jako by z vás někdo sloupal všechnu kůži. Svět je tragický. Svět je temný. Svět je apokaliptický. Výdech. Svět je pořád stejný. Stejně normální, ani ne nádherný, ani ne tragický. Prostě svět. A kůži už zas máte na těle.
Pár tónů. Pár klidných tónů a dokáží tolik. Působit tak ostře. Tak rázně.


Všechno pak ztichne. Nechci být sám. Chci slyšet něco krásného.
Nejkrásnější jsou slova přítele. Ta pravá slova. Ta slova beze slov.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama