close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Marnivost

25. září 2014 v 23:55 | Grey.t |  Zážitky a události
Je zvláštní pocit pořídit si něco za vlastní peníze. Poprvé něco drahého. Cítím se víc samostatně. Víc uvědoměle.
Kdykoliv si něco kupuji, mám pocit, že bych mohl utratit ty peníze lépe. Ať už je to cokoliv. Největší marnost pociťuji při koupi oblečení. Jistě, je hezké mít něco pěkného na sebe. Něco slušivého, co vám třeba i ladí k ostatnímu oblečení. Ale co z toho? Jaká existenčně nutná potřeba se tím naplní? Pořád jsou to jen hadry, ničím výjimečné. Prostě hadry. K čemu je kabát za osm tisíc? Čím je výjimečný? Je tak nadčasový? Pochybuji. Je tak houževnatý, že vydrží deset let?
Dnes jsem si koupil telefon. Konečně nový. Neseká se, netípe mi hovory, nevypíná mi aplikace. Dokáže mě dostat na net, aniž by mi vypnul hudbu a pak můžu plynule přepnout na jízdní řády, bez obav. Ale tak si říkám: neplatil jsem sedm tisíc jen za úplně zbytečný luxus? Za něco, bez čeho bych se dokázal obejít? Protože obejít bych se bez toho dokázal rozhodně.
Nepopírám, že je příjemné psát zprávy, aniž bych se musel rozčilovat, že se mi po každém slově zasekne klávesnice. Nepopírám, že mám radost. Miluji nové věci a za vlastní peníze jsou lepší.
Pak je tu ale ten pocit: nebylo by lepší peníze uložit na spořící účet? Odevzdat je rodičům za to, že je už dvacet dva let vyžírám? Udělat cokoliv mnohem ohleduplnějšího, smyslplnějšího a nesobečtějšího? Darovat sedm tisíc na charitu? (Dobře, to bych nepřežil, to už si radši koupit ten kabát... Jsem sobecká svině?).
Taky si vždycky ceny výrobků přepočítáváte na něco užitkového? Já na rohlíky. Když si jdu koupit něco zbytečného... třeba pizzu, protože se samozřejmě dá najíst mnohem levněji než za stovku... automaticky zkouším počítat, kolik bych za to měl rohlíků. Tedy kolik dní bych dokázal přežít z peněz, které vydám na stravu za jeden den. Stojí-li rohlík dvě koruny (v Bille 1,90, ale usnadním si to), pak bych měl přesně 3500 rohlíků. Pokud denně sním deset, žil bych skoro rok z toho, co jsem dnes utratil. Není to hrozné? (Jistě, když přihlédnu k tomu, že jsem utratil jen 6490, bylo by to 3245 rohlíku, tedy 324,5 dne zajištěné potřeby po jídle, ale to už takový rozdíl není, o měsíc míň, no..)
Fakt je, že hrozně nerad utrácím za cokoliv. Úplně nejradši prostě sedím na penězích. Hezky syslím a syslím, nikam nechodím a nic nedělám. A pak se raduju, kolik jsem našetřil za kapesné, kolik jsem si našetřil za brigádu, kolik z narozeninových "dárků". (Peníze prostě nejsou plnohodnotný dárek.) Problém je, že pak přijde ta otázka: co s tím?
Věčně si stěžuju, že na něco nemám. Asi by ani tolik nebyl problém si na to našetřit. Je problém za to ty peníze utratit. Jistě, kdybych si našetřil víc peněz, mohl bych si koupit třeba lepší notebook. Ale já nevidím ten hlavní důvod: k čemu lepší notebook?
To je ovšem v přímém rozporu s mou touhou po nových věcech. Miluju nové věci, hlavně technické, ať už je to discman, televize, mp3 přehrávač, telefon, počítač. Cokoliv, co něco umí, mám rád. Mám vždy pocit, jako kdyby se v tom skrývalo něco hrozně nádherného, úžasného a oslnivého. Po pár hodinách či dnech zkoumání a hraní si pro mě předmět začne uvadat. Jistě, je to pořád užitečná věcička, ale ta ohromná tajemství se rozplynou. Je to jen to nadšení z něčeho nového.
Jsem v tomhle naprosto materialistický. Na druhou stranu něco podobného zažívám i s nápady. Když mě zrovna náhodou osvítí a mám nápad na povídku, jsem z toho naprosto nadšený. Mám pocit, jako bych objevil něco stejně nesmírně bohatého, jako u toho telefonu... A pak, když to získá formu, zjistím, jak moc omezené to celé je.
Cítím se marnivě. Koupil jsem si telefon za 6500. Jediné, z čeho mám skutečnou radost je, že jsem s tím nemusel vysávat rodiče. Nemusím mít aspoň v tomhle to černé svědomí, že se chovám tak sobecky, zatímco oni dřou, abychom měli na chleba (a na wifi a takové ty další esenciální věci, víte? :D).
Ale mám vlastně i radost z toho telefonu. Že je hezký. Že ho mám. Že je funkční. A mám ohromný strach, že na něm najdu spoustu záporů. Třeba malou výdrž, tak už se teď pomalu celkem ukazuje... snad to je jen klam.
No, takže tak. Asi jsem se potřeboval podělit o to, jak hrozně marnivě se cítím. Protože jsou lidé, co musí obracet každou korunu. Protože nemáme zas tak daleko k tomu, abychom měli nějakou finanční krizi taky. Protože nevydělávám plnohodnotně (možná by mi to přišlo smysluplnější, než studium).
Marnivost nad marnivost... celý tenhle svět. Ten konzum.
(A vím, že originál je marnost nad marnost, nejsem blbý, jen parafrázuji.)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 26. září 2014 v 8:29 | Reagovat

Na jídlo nepřepočítávám, ale mám pocit, že dřív jsem něco podobného dělala. Ale spíš jsem to rozpočítávala na pivo nebo tak :) Dneska to mám možná spíš tak, že když jdu někam na jídlo, přepočtu si jakou věc trvalé (nebo alespoň trvalejší) hodnoty jsem si za to mohla pořídit.
Můj telefon stál asi do čtyř tisíc. Už si ani nevzpomenu :) Často taky přemýšlím, jestli bych peníze nemohla utratit líp, nebo jestli by mi nestačila levnější varianta. Vždycky je mi nejhůř z toho, že si sice můžu dovolit semtam jít do kina, na večeři, koupit si něco levnějšího, ale i kdybych si tohle všechno odepřela, stejně nikdy nenašetřím tolik, abych si mohla koupit třeba dům nebo byt nebo i pitomé auto (pokud bych chtěla nějaké neojeté).
Taky jsem dlouho váhala nad koupí toho nového telefonu, když ten starý ještě fungoval (i když asi dost obdobným způsobem jako ten tvůj a přicházela jsem kvůli tomu o nervy).
Kabát za osm tisíc bych si nepořídila. Spíš si kupuju levný věci. Ale stejně občas toužím prostě po něčem novém, po nákupech. Myslím, že to je tím, že sním o tom, že s tou novou věcí si kupuju pocit, který chci mít. Na tom to celé stojí.
Mimochodem během zítřka by se měly u mě na blogu objevit odpovědi na ty tebou pokládané otázky :) Budu ráda, když odpovíš na těch pár mých.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 26. září 2014 v 12:23 | Reagovat

[1]: Vidíš, to jsem slyšel, že někteří lidé přepočítávají na pivo!
Na dům nebo byt má asi málokdo. Je to hrozně drahé, já pořád přemýšlím, kolik bych musel vydělávat, abych si to mohl vůbec dovolit...
Taky bych si kabát za osm tisíc nepořídil. Máma mi řekla, že by mi ho k vánocům koupila, ale mně z toho bylo prostě hrozně špatně. Vlastně vždy, když nakupuju oblečení, je mi hrozně špatně. Stejně jako když vidím ty lidi, co si kupují třeba šátky za několik tisíc a podobné hovadiny. Na jednu stranu jim závidím, že na to mají, na druhou stranu kdybych na to měl, tak bych si to asi stejně nekoupil. Celý módní průmysl mi prostě přijde hrozně.... zvrácený. Je fajn se hezky oblíkat, ale je to tolik peněz a jen pro nějakou povrchní estetiku. Já se nikdy neuměl obléknout asi dost "stylově"...
Taky si rád kupuju nové věci. I nové oblečení. Ale právě proto, že nesnáším obchoďáky a tak, je mi hrozně nepříjemné si jít to oblečení koupit. V tom obchodě mám prostě pocit, že ať si koupím cokoliv, budu v tom vypadat stejně "hnusně" a že vlastně to, co mám, je OK...

Právě jsem na jedny odpovídal, ale chápu to tak, že ty odpovídáš na 2 Liebster Award, žejo? Takže si ještě počkám na další várku otázek :D

3 bludickka bludickka | E-mail | Web | 29. září 2014 v 8:41 | Reagovat

[2]: Tak to máš ještě dobrý :D Já mám vždycky pocit, že v tom, co si zkouším, vypadám blbě a když odcházím z obchodu, tak si připadám blbě i v tom, v čem jsem přišla :) A říkám si - Jakto že jsem si tohle vůbec kdy koupila, vždyť mi to taky nesedí :D

4 Willy Willy | Web | 6. října 2014 v 21:11 | Reagovat

Baví mě, když nejsi tolik patetický, přesně tak jako v tomhle textu. Paradoxně tím říkáš daleko víc.
Mimochodem, četl jsi Mít nebo Být od Ericha Fromma? Jestli ne, dost doporučuju. Jedna z nejlepších knih, co sem kdy držel v prackách.
ALOHA

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 6. října 2014 v 21:18 | Reagovat

[4]: Paradoxně mi to pomáhá mnohem míň. Potřebuji ventilovat především ten patos.
Mít nebo být... o tom jsem slyšel od kamarádky a podle popisu jsem dostal nechuť to číst. Ale něco od Fromma bych si přečetl rád. Spíš ale Umění milovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama