Kdybych byl sebou, byl bych...
23. září 2014 v 1:54 | Grey.t | Koutek pro Greye a jeho pocityKomentáře
[1]: Popravdě sám nevím, co mě na tom tak láká a co přesně na tom těm lidem závidím. Asi ten zážitek. Možná jsem vlastně někde v duchu hrozně promiskuitní člověk, akorát nemám tu možnost to realizovat...
Ochrana je fajn, ale třeba k orálnímu sexu většina lidí kondom používat nechce a stejně je tam riziko přenosu... No a testy... Já bych na ně rád zašel, ale chci právě i s přítelem, aby to mělo nějaký smysl. Ne že bych se bál, už jsem tam byl dvakrát. Spíš jde o to, že on to klidně může mít a já se jen ještě nenakazil, například.
V Domu světla se asi ani není čeho bát. Přišlo mi to tam velmi profesionální.
Možná máš pravdu, možná jen chci mít pocit, že vím, že není o co stát. Možná si jen nechci přijít tak blbě, když se mě někdo ptá, s kolika lidmi jsem měl sex a já řeknu, že se čtyřmi. Celá ta trapná situace, když ten druhý člověk vypoulí oči a nevěří mi. A když řeknu, že třeba deset mi už přijde (v tomhle věku) dost... Je to divné. Asi mám prostě pocit, že jsem o něco přišel. O něco, co patří k mládí.
[2]: Pocitu - Přicházím o něco, co už nikdy v životě neprožiju, už si to nevynahradím, nebudu na to moct vzpomínat, nebudu vědět, jaké to je... - tomu rozumím. Jenže jak se ho zbavit...
Opravdu by to chtělo, abyste na testy šli oba, jinak to samozřejmě není k ničemu. Divím se, že on nechce.
Mě na té promiskuitě láká tak maximálně představa zažít něco nového, napětí, dobrodružství, spontánost, ani ne tak ten sex. Tak myslím, že dobrodružství lze zažít i jiné
Věř mi, že je o dost horší, když řekneš číslo vyšší a dočkáš se reakce - vypoulených očí - a ještě máš pocit, že ten druhý na tebe kouká, jak kdybys byl prašivej. Zkušenost mě naučila, že někomu s kým by teoreticky existovala možnost budoucího vztahu, už nikdy počet svých sexuálních partnerů neřeknu. To radši budu lhát.
[3]: Ono se toho pocitu možná zbavit nejde. Nebo ho jde "přežít" jinými zážitky, snad.
On nechce, protože si myslí, že nemá důvod k obavám...
Určitě jde zažít jiné dobrodružství, to je pravda. Mně na tom určitě láká i ten "adrenalin". Ale ten sex k tomu nějak patří. Když o tom někdo mluví, prostě mám pocit, že jsem to měl taky zažít. Zjistit, že střídat partnery je o ničem. Ale zároveň mít tu vzpomínku na to všechno, na tu schůzku, na ten sex, na to potom. Mít s čím srovnávat. Mít na co myslet, když mám... "chvilku pro sebe". A tak.
To věřím, že je o dost horší. Ale slyšel jsem, že v mém věku mívá dost kluků za sebou už třeba třicet sexuálních partnerů, což mně přijde hrozně moc, ale asi je to takový celkem běžný nadprůměr...
Přítel mi také nechce říct, kolik měl partnerů. Když to slyším takhle od tebe, asi chápu proč. Musí to být hrozně nepříjemné... Připomnělo mi to písničku "I really loved Harold." Znáš ji? Ta zpěvačka (Melanie, nebo v novější verzi Emiliana Torrini) zpívá o tom, jak milovala různé kluky, milovala je svobodně a bylo to celé jednoduché, ale svět, nebe... ji kvůli tomu nechce přijmout. Je to hrozně zvláštní, protože pak si člověk vlastně řekne, že je to hloupé, odsoudit někoho kvůli tomuhle.
Chápu, co závidíš na samotě. Ale co závidíš na střídání partnerů a nevázaném sexu? :) Jde jen o zkušenost nebo co na tom vidíš tak lákavého? Zkus si představit, že tak žiješ. Co tě na tom uspokojuje? :) Přijde mi to trochu zvláštní, když neznám příčinu. Morální kocovinu tohoto typu znám a není to zrovna něco, na co bych zpětně byla pyšná.
Jediný důvod nemít úlety je HIV? :) A co ochrana? :) Nedůvěřuješ jí? :) Stoprocentní jistota? Co se nechat otestovat? Vždycky jsem chtěla jít, ale nikdy jsem k tomu sama nesebrala odvahu a kamarádka si to nakonec rozmyslela. Myslím, že pokud z toho máš opravdu velkou hrůzu, vyplatilo by se, kdybyste s přítelem na testy šli.
Asi extrémně se bát normální není (říká někdo, kdo se bojí snad úplně všeho).
Taky občas přemýšlím, čeho jednou budu litovat. Přemýšlím, jestli bych litovala skromného počtu sexuálních partnerů. Těžko říct. Možná bych litovala, že jsem nevyzkoušela alespoň jednou sex na jednu noc (pokud bych ho nevyzkoušela). Ale myslím, že klidně jednou to stačí. Taky bych možná litovala, že jsem nezažila kamarádství s výhodami (kdybych ho nezažila). A třeba jednou budu litovat, že jsem nezkusila trojku nebo lesbický sex. Což je pravda, že tahle myšlenka už mi do hlavy přišla. Možná toužíš jen po té zkušenosti. Po možnosti říct si, znám to a není o co stát. Nebude mi to chybět.
Hmm, nebo být objekt něčího zájmu. Něčí posedlost. Zdravá posedlost ovšem, to by bylo :)
Ach jo. Jenže s penězi přichází čas. A taky svoboda. Smutné ale pravdivé.