Hloubání o životě
19. září 2014 v 0:02 | Grey.t | Myšlenky a pseudofilosofieKomentáře
Pravda, ve škole nás žít nenaučí, každý musí přijít sám na to, jak ten život žít chce a jaké hodnoty jsou pro něj důležité, ale vzdělání by mezi těmi hodnotami mělo být taky, pomoct nám to vzdělání získat, ale moc hezky píšeš a zajímavě hlavně :)
Naučit se žít? To nejde. Vždyť žijeme... jde jen o to, jak náš vlastní život prožijeme. Jesli s ním budeme spokojeni, zda si na stáří řekneme "jo... stálo to za to."
Nejde o to něco mít, nebo něco umět. Jde spíš o to, zda jsme šťastní, zda se umíme radovat z maličkostí, zda si umíme života vážit a přijmout ho takový jaký je.
Vše co se děje má svůj vlastní důvod, možná nás to chce něco naučit. Ale spíš nás chce náš osud vést. Můžeme žít tak, že budeme s osudem bojovat, a trápit se s ním. A nebo ho můžeme přijmout a nechat se jím vést. A přitom být sami sebou, rozhodovat se co chceme. A život už nás někam dovede...
Moc pěkná úvaha Greyi. A věř mi, Ty už v žití jsi, nemusíš nic hledat :)
V hlavě mi utkvěl jeden citát, který jsem kdysi četla: "Naučit se žít znamená naučit se vzdávat."
Nevím, co je na tom pravdy. Já si myslím, že nejde se to naučit. Kdyby to šlo, tak je život snadný, a to není nikdy.
Vidím to spíš, jako bych měla zavázané oči a procházela životem. Nevím, kam šlapu, jen doufám, že se pode mnou ta země nepropadne. Pak, na konci života, ten šátek sundám a podívám se zpět. Když jsem spokojená, tak vím, že jsem svůj život prožila dobře. Ale nemůžu říct, že jsem se to naučila..
[4]: Asi to tak je. Ale trochu mě to děsí...
[3]: Možná... pokud ten osud vážně je. Nebo Bůh. Nebo něco. Ale co když se to všechno děje jen tak?
Děkuji... :)
[1]: děkuji za nominaci, Lirko :) A za komentář. A za všechno :)
[2]: To máš pravdu, vzdělání je důležité. Ale asi jak pro koho. Nevím, jestli by mělo být, jestli se to tak dá říct... Možná je to všechno jenom na nás...
Mě se líbí to Duškovo vysvětlení, že smyslem života je života. a to se liší člověk od člověka, co ho dělá šťastným a spokojeným a jestli za tím jde.
Myslím, že většina lidí je naopak dost ztracených a nešťastných, protože se bojí něco ve svých životech změnit. Protože změny jsou děsivé.
Moc se mi líbí to tvoje ,,Možná, že umění žít je tedy umění se měnit. Nic morálního, žádný ctnostný člověk, který sahá až k samé idee dobra. Jen člověk, který už nechává věci jít. Ví, které nechat jít a které držet. Možná." Protože to docela sedí na to, že jediná konstanta v životě, je změna :)
[6]: Změny jsou děsivé, to je pravda. Mám dojem, že lidé často volí zůstat v nějaké horší jistotě, než riskovat změnu k lepšímu, prostě proto, že je to změna.
Změna a pomíjivost jsou asi nejčastější věci, které člověk zakouší. Nic není stálé, všechno se mění, i my jsme neustále v pohybu, určitým způsobem... Další jistota už je jen smrt.
Jsi dokonalý, podle mě určitě ano. Jsi citlivý a hloubavý.. je těžké vecpat do jednoho komentáře, co všechno si myslím, ostatně ty to již určitě po těch letech víš :) mám tě děsně ráda. A žít umíš, vím, že ano..
Zvolila jsem tě ve svém novém článku dalším člověkem na "Liebster Award" :) tak se kdyžtak mrkni a budu se těšit na článek!!!
S LÁSKOU pro Tebe,
L.