close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Hloubání o životě

19. září 2014 v 0:02 | Grey.t |  Myšlenky a pseudofilosofie
ČLÁNEK JE PŘIŘAZEN K TÉMATU TÝDNE "UČÍM SE ŽÍT" (viz. tady)

Nikdy jsem to neuměl. Ne úplně. Ne tak jako ostatní, nebo mi to tak alespoň přijde. Když se díváme do tváří lidí kolem, máme pocit, že přesně vědí, co dělají. Vědí kam jdou a vědí proč. Možná je to jen iluze, možná se tak tváříme všichni. Kolik lidí dokáže uspokojivě odpovědět, co je smyslem života? Dá se tím zazdít skoro každá diskuse...
Co znamená žít? Věčná otázka. Když už si myslím, že to vím, něco se změní. Pevná půda pod nohama je vždycky jen iluzí, dřív nebo později se rozplyne jak pára nad hrncem a člověku zbyde jen údiv: "Čemu jsem to dosud věřil?"
Možná, že se ani neučím žít. Ne tím způsobem, jakým bych se to učit měl. Neučím se o tom, jak se orientovat v úřadech, kam s čím jít. Neučím se fungovat. Jen se neustále ptám. Otázek je dost na celý život... hlavně proto, že na většinu prostě nejde odpovědět. Ale to neznamená, že se odpověď nemá hledat. Všechny ty otázky jsou vlastně takový koán. Kdo jsem? Proč tu jsem? Mám nějaký účel? Jsem svobodný? Je Bůh? A jaký je? Jaký je svět? Co mohu poznat a co už ne?
Učím se fungovat po svém. Naučil jsem se - i když je to možná jen berlička, racionalizace, kdo ví -, že je tu vždycky něco, k čemu se mohu schovat. Že se vždycky naskytne nějaká útěcha, ať už v podobě hudby, básní, knih, přátel.
Učím se fungovat v domácnosti. Prát, žehlit. Vařit. Protože to za mě jednou nikdo neudělá. Ale učím se tím žít? (Jednoznačně ne, protože život není o praní, žehlení a vaření. Už samotná ta otázka mi zavání.)
Nikdy to umět nebudu. (Možná nikdo.) Protože se vždycky objeví něco, s čím jsem se nesetkal. Učíme se vždycky za pochodu. Učíme se nakládat s tím, co nás potká. Nemáme čas si sednout a zamyslet se, pořád musíme jít dál. Ta volba "zastavit se, nebo jít?" není na nás. Je to vždycky jít. Prostě proto, že svět jde a s ním události. Nemůžeme se zavřít do prázdna a rozjímat. Svět se mění a my se měníme. Možná, že umění žít je tedy umění se měnit. Nic morálního, žádný ctnostný člověk, který sahá až k samé idee dobra. Jen člověk, který už nechává věci jít. Ví, které nechat jít a které držet. Možná.
Neexistuje nic jako příprava na život. To vás ve škole nenaučí a ani nemohou naučit. Otázka "co mi to dá do života?" je bezpředmětná. Učit žít se můžeme nejspíš jen tím, že se necháme otrkat životem. Dobře míněné rady do života nic neznamenají, protože obsahují pravdy, na které si každý musí přijít sám, v ten správný čas. A nebo taky nemusí, pokud se jeho život odvíjí jinak.
A možná je cílem života prostě jen smrt a nic jako umění žít není. Není, co se tu naučit. Může to být tak či onak, může to být jakkoliv. Ale pravděpodobně je to prostě přesně to, co si člověk myslí, že to je. Život, smysl života, umění žít - jsou to pro každého úplně jiné věci. Ať už si náplň těch pojmů vybírá každý svobodně, nebo nějak zákonitě vyplyne z vlivu prostředí, zkušenosti a genetiky, je to pro člověka to nejdůležitější: žít podle sebe. Žít tak, abychom měli pocit, že žijeme dobře. Možná, že ten pocit bude lež, ale co jiného máme? Co může být pravdivější, než vlastní přesvědčení? Nejspíš umí žít ti, kteří jsou šťastní. A je vlastně jedno, jestli k tomu potřebují peníze a sex, odpovědi na otázky, nebo vysněného partnera. Asi umí žít ten, kdo žije tak, aby byl spokojený.
Umím tedy žít? Jsem spokojený? Odpovím jako vždy, když se o mě ta otázka otírá: svým způsobem. Protože to, co cítím, by většina lidí nenazvala štěstím, ale když trochu odstoupím a podívám se na svůj život, mám vlastně pocit, že je to něco hezkého. Že to tak má být. Není to žádná extáze, žádná veselost. Nejsem zas tak veselý člověk. Ale jsem - svým způsobem - šťastný člověk.
Možná vážně umím žít.
(Proč si pak ale myslím, že neumím?)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lirka :) Lirka :) | E-mail | Web | 19. září 2014 v 9:27 | Reagovat

Jsi dokonalý, podle mě určitě ano. Jsi citlivý a hloubavý.. je těžké vecpat do jednoho komentáře, co všechno si myslím, ostatně ty to již určitě po těch letech víš :) mám tě děsně ráda. A žít umíš, vím, že ano..
Zvolila jsem tě ve svém novém článku dalším člověkem na "Liebster Award" :) tak se kdyžtak mrkni a budu se těšit na článek!!!
S LÁSKOU pro Tebe,
L.

2 Tea Tea | E-mail | Web | 19. září 2014 v 17:31 | Reagovat

Pravda, ve škole nás žít nenaučí, každý musí přijít sám na to, jak ten život žít chce a jaké hodnoty jsou pro něj důležité, ale vzdělání by mezi těmi hodnotami mělo být taky, pomoct nám to vzdělání získat, ale moc hezky píšeš a zajímavě hlavně :)

3 Sinsi Sinsi | 20. září 2014 v 16:58 | Reagovat

Naučit se žít? To nejde. Vždyť žijeme... jde jen o to, jak náš vlastní život prožijeme. Jesli s ním budeme spokojeni, zda si na stáří řekneme "jo... stálo to za to."
Nejde o to něco mít, nebo něco umět. Jde spíš o to, zda jsme šťastní, zda se umíme radovat z maličkostí, zda si umíme života vážit a přijmout ho takový jaký je.
Vše co se děje má svůj vlastní důvod, možná nás to chce něco naučit. Ale spíš nás chce náš osud vést. Můžeme žít tak, že budeme s osudem bojovat, a trápit se s ním. A nebo ho můžeme přijmout a nechat se jím vést. A přitom být sami sebou, rozhodovat se co chceme. A život už nás někam dovede...

Moc pěkná úvaha Greyi. A věř mi, Ty už v žití jsi, nemusíš nic hledat :)

4 Mar Mar | E-mail | Web | 23. září 2014 v 0:49 | Reagovat

V hlavě mi utkvěl jeden citát, který jsem kdysi četla: "Naučit se žít znamená naučit se vzdávat."

Nevím, co je na tom pravdy. Já si myslím, že nejde se to naučit. Kdyby to šlo, tak je život snadný, a to není nikdy.

Vidím to spíš, jako bych měla zavázané oči a procházela životem. Nevím, kam šlapu, jen doufám, že se pode mnou ta země nepropadne. Pak, na konci života, ten šátek sundám a podívám se zpět. Když jsem spokojená, tak vím, že jsem svůj život prožila dobře. Ale nemůžu říct, že jsem se to naučila..

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 23. září 2014 v 2:01 | Reagovat

[4]: Asi to tak je. Ale trochu mě to děsí...

[3]: Možná... pokud ten osud vážně je. Nebo Bůh. Nebo něco. Ale co když se to všechno děje jen tak?

Děkuji... :)

[1]: děkuji za nominaci, Lirko :) A za komentář. A za všechno :)

[2]: To máš pravdu, vzdělání je důležité. Ale asi jak pro koho. Nevím, jestli by mělo být, jestli se to tak dá říct... Možná je to všechno jenom na nás...

6 Lilien Lilien | Web | 25. září 2014 v 11:32 | Reagovat

Mě se líbí to Duškovo vysvětlení, že smyslem života je života. a to se liší člověk od člověka, co ho dělá šťastným a spokojeným a jestli za tím jde.
Myslím, že většina lidí je naopak dost ztracených a nešťastných, protože se bojí něco ve svých životech změnit. Protože změny jsou děsivé.
Moc se mi líbí to tvoje ,,Možná, že umění žít je tedy umění se měnit. Nic morálního, žádný ctnostný člověk, který sahá až k samé idee dobra. Jen člověk, který už nechává věci jít. Ví, které nechat jít a které držet. Možná." Protože to docela sedí na to, že jediná konstanta v životě, je změna :)

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 25. září 2014 v 18:09 | Reagovat

[6]: Změny jsou děsivé, to je pravda. Mám dojem, že lidé často volí zůstat v nějaké horší jistotě, než riskovat změnu k lepšímu, prostě proto, že je to změna.

Změna a pomíjivost jsou asi nejčastější věci, které člověk zakouší. Nic není stálé, všechno se mění, i my jsme neustále v pohybu, určitým způsobem... Další jistota už je jen smrt.

8 AnnieMinnie AnnieMinnie | 12. září 2015 v 13:27 | Reagovat

Spousta slov, jakobys mi vytrhl z úst. Ano, smyslem života je u mě něco jiného než u tebe, ale napříč tomu jsi to napsal fantasticky. :) děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama