close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Be yourself

7. září 2014 v 6:46 | Grey.t |  Zážitky a události
Bál jsem se. Bál jsem se marně. A zůstal jsem do pěti. Bylo to "zůstaň". Ale nebylo to to zůstaň, kdy zůstanu z donucení. Bylo to "zůstaň", které mě jen podpořilo. Zůstaň - nechoď ještě spát. Zůstaň - bav se dál. Protože jsem se vážně bavil. A vlastně moc nevím, co o tom napsat. Že čas letěl rychleji, než jsem ho stíhal sledovat a jedna noční tramvaj za druhou mi ujížděly... a mně to ze začátku možná trochu vadilo a pak už vlastně ani ne.
Byl jsem dole, byl jsem nahoře. Doslova, žádná metafora. Prostě dole pod zemí, nahoře nad zemí. A byl jsem vlastně celkem spokojený, přestože jsem byl mezi lidmi, mezi které tak nějak nepatřím. (Tak nějak se mi mezi ně dočasně patřilo celkem příjemně).
(Pořád nevím, co napsat. Prostě spoustu věcí a spoustu zážitků, které se nedají popsat takovým tím tradičním epickým popisem, na které nestačí ani žádné lyrické žvatlání. Prostě se něco děla a já tam byl a dělo se to dál. Nedá se říct, že bych pařil, spíš kolem byli lidi, co pařili a já se koukal a občas jsem se pokoušel přidat.)
Spousta krásných lidí. Beautiful people. Beautiful bodies. Strach se rozplynul. A nějak mi to bude chybět. Od prvního setkání s Xeninem až po svítání nad Prahou. Co to vlastně chtělo? Trochu se uvolnit? Trochu já nevím čeho a člověku je líp. Nějak. Něčím. Prostě to tak chodí. Kolem se děly věci a já se smál a možná jsem se smál tak trochu mimoňsky, ale vlastně mi to nevadilo. Byl jsem.
Možná už nejsem ten Grey, který jsem býval. Možná už vůbec nejsem Grey. Možná už to chce jenom rozdupnout skořápku, do které jsem namačkaný tak nějak ze zvyku. (Možná ne, kdo ví.)
A recitoval jsem Adama a Evu (Evě) a zamotaly se mi sloky. A nějak to nevadilo.
JSEM ADAM! křičel na lesy a mraky šly jak procesí. JSEM ADAM! VŠE SE ZAČÍNÁ A KONČÍ OD ZAČÁTKU
Be yourself. Debilní nápis na debilní zdi. Debilně rádobyhluboké sdělení, ale ještě debilněji nezodpověditelná otázka: Jsem sám sebou?
Jsou pózy a masky, které si člověk neuvědomuje. Které má tak přirostlé... Necítil jsem se takhle - tak blogově. Tak jak se cítím většinu času - že tohle je jen vnější život, ale uvnitř je něco jiného. Bylo to všechno jedno. Jedno jako fuk i jedno jako prostě 1. Nebylo tam žádné skryté: ale uvnitř cítím to a to. Bylo tam prostě: jó, zábava.
(Stejně je hrozně divné se představovat jako Grey. Jako by to napůl ani nebylo skutečné.)
Prostě fajn lidi. Možná už nejsem tak hrozně asociální, jak jsem býval. A to je určitě dobře.
(Mám na zápěstí panáčka, jůů!)
(A v lednici ještě asi kilo hummusu, co musím snít... asi ho sním hned potom, co dosojkuju...)
(A třeba to tak vůbec nebylo, žejo, ale to je vlastně jedno.)
Asi bych měl popsat všechny ty zážitky. Jenže já to stejně neudělám, protože prostě proto. Vlastně nevím, čím to všechno bylo - to kouzlo okamžiku, atmosféra. Asi lidma. Asi hlavně Xeninem, Joshem. Nebo i něčím dalším. (Možná tím redbullem s trochou alkoholu?) Vlastně jsem vůbec nečekal, že to bude fajn. A dočkal jsem se něčeho skvělého. Huh huh. Žádné problémy (jó to jsme my, hakunamatata), žádný ty. (Zjistil jsem, že tě vlastně tolik nepotřebuju. Že mi je dobře. Že nemusím snášet pořád nějaké excesy a že si můžu žít vlastní život. Že něco jako život je, že je to i jiné než introvertní, introspektivní a depresivní. Že je to prostě... i venku.)
Nemít křeče v břiše, asi bych tam byl ještě dýl. I když bůh ví. Čeká mě vychlazená postel a spánek přes den. A taky někdy žehlení.
Možná, ale vážně jen možná, bych měl zvážit změnu životního stylu. Protože je vážně skvělý pocit, když někam jdete večer po probděném dni a vracíte se někdy za svítání domů s hrozně dobrým pocitem. Necítíte ani tak tu nostalgii, ještě ne. Je to prostě dobře užitý čas a vy jedete domů. Jste mnohem víc svěží a bdělí než po desetihodinovém spánku a všechno kolem vás je naruby. Lidé vstávají, vy jdete spát. Lidé vycházejí z domovů, vy domů mířite. Je to vlastně úplně skvělé. Nevyčerpatelná radost, možná. Hlavně fajn zážitek. Fajn rozlučka. Fajn konec prázdnin.
(Xenine, mám tě vážně rád. A moc díky, protože to bylo fakt úžasný! A tak jednu pro tebe... : )

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Da Madafakin' Xenin (Který je líný se připojit na blog.cz, aby nebyl tak anonymní.) Da Madafakin' Xenin (Který je líný se připojit na blog.cz, aby nebyl tak anonymní.) | 20. listopadu 2014 v 10:11 | Reagovat

<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama