Ta muid
19. srpna 2014 v 2:28 | Grey.t | Koutek pro Greye a jeho pocityKomentáře
Zažít něco, cokoli. Ale člověk tomu musí jít naproti. Jaks řekl. A tak nějak vůbec. Souhlasím - a děsím se, jak moc stejně to vidím.
[1]: Neplácáš, jsem rád za to, co píšeš. Jsem rád za jakoukoliv reakci. Sám vím, jak je těžké se k některým věcem vyjádřit. Člověk zůstane zasažený a omráčený, ale zároveň nedokáže to souznění vyjádřit slovy, protože se to každým slovem ztrácí.
Je to prostě takové: "Já vím!"
[2]: Jít tomu naproti... a někdy vlastně nevíme, kde to "naproti" je...
Co přesně je na tom to děsivé? Míra podobnosti, nebo spíš to, v čem ta podobnost spočívá?
Děkuji vám za oba komentáře. Je fajn slyšet nějakou reakci... a je fajn tušit, že člověk v tom není zas tak sám, jak mu občas připadá.
A co třeba začít s nějakou bláznivinou sám od sebe? :) Třeba se někdo přidá :) Strhnout někoho sebou :)
Na finančním zajištění není nic špatného. Bohužel v penězích je spousta svobody. A hlavně času.
Na práci není nic tak hrozného
Na práci samo o sobě. Horší je ta spousta života, který spolkne..
Já si zase nedovedu představit, že se vdám a budu mít dítě. A že sebe přestanu vnímat jako holku, ale budu se považovat za ženu.. Děsí mě ta dospělost. To, že bych dospělá měla být, ale nejsem. Necítím se tak. Mám obavy, že nikdy nebudu. A budoucnost mě stále děsí...
A jaké bláznivé věci bys chtěl dělat? :)
Mně spíš chybí spontánost. A potrhlost. Lehká :) A ty bláznivé věci jsou pro mě většinou až moc radikální nápady. Z minuty na minutu někam utéct. Pryč od všeho. Koupit všechny zvířátka ze zverimexu a dát jim svobodu... Nevím, jestli tyhle bláznivé nápady by bylo dobré opravdu realizovat
Spontání věci si většinou nestihneš dostatečně dopředu vyfantazírovat. A proto je vnímáš jako skutečnější a intenzivnější, než ty situace, o kterých tušíš, jaké by měly být, ale pak se malinko odlišují. Třeba.
Idea zamilovanosti. Která se snad dá vtělit do konkrétní osoby. Krátkodobá dokonalost, možná. Ale pak to asi vždycky bude chtít hodně práce. Sám na sobě.
Strach z investic. Dobře znám. Abych nedávala příliš. Dávat si pozor.. I to je sebekontrola a narušování přirozeného toku emocí. Já se zdržuji větších investic, protože mám strach ze závislosti na druhém. Potřebuji být u někoho na prvním bezkonkurenčním místě. A vědět, že mě nepřestane mít rád, i kdyby cokoliv. Přestala jsem investovat, protože jsem procitla. A zjistila, že to My, které jsem viděla, nebylo tak celistvé, jak jsem si myslela. Že se v jistých ohledech se mnou nepočítá tolik, jak jsem byla přesvědčena, že by se počítat mělo...
Bojím se smrti. A bojím se umírání. Ne, toho že zmizím. Toho, že to probíhá tak jako v mých nejnesnesitelnějších nočních můrách.
[4]: Třeba jo. Jenže právě problém je v tom, že vlastně ani nevím, co bláznivého by to mělo být. Asi nejsem moc bláznivý člověk, nebo si to asi nedokážu představit za střízliva. A myslím, že aby to bylo opravdu bláznivé, muselo by to být neplánované, vyplynout ze situace...
Za střízliva mi taky tolik věcí nepřijde tak super nápad jako za opila
Tak můžeš bláznit v opilosti.. ale toho člověk občas může zalitovat
Možná když tu touhu po bláznění budeš mít v hlavě..časem se objeví spontánně realizovatelný nápad
[6]: Když to je právě to... když budu bláznit v opilosti, bude to prostě jen další opilost. Víš, jak to myslím? Prostě to chce něco opileckého za střízliva, aby to bylo skutečně bláznivé, protože za opilosti jsou ty bláznivé věci tak trochu typické.
Je to možné. Snad se něco objeví :) Snad brzy :)
Spousta věcí je snažších, když mizejí pochybné zábrany.. Jsem zvědavá, až něco uskutečníš :) Člověka takové věci dobíjejí..
Vůbec tě neznám a jsem tu vlastně poprvé. A možná proto, že se už taky připozdívá a že znám tyhle upřímné noční nálady mi připadá, že jsem zahlédla kousek tvojí duše. Všechny ty strachy a důležitá rozhodnutí.
Někdy je ve vztahu potřeba radikální řez. Sama jsem byla nešťastná, vlastně oba jsme byli nešťastní a mě z toho vytrhla pravda o jeho nevěrách. Nikdo si nezaslouží, aby se k němu někdo choval zle a neuctivě a nezáleží na tom, jak moc ho miluje. Srdce je někdy tak bolavý, že dělá nepraktický sebedestruktivní rozhodnutí.
[9]: To máš pravdu, někdy to je určitě potřeba... Ale pro mě je v tom vztahu ještě spousta věcí, pro které bych rád ještě naposledy zabojoval...
Upřímné noční nálady jsou hrozné, hlavně potom, co se člověk ráno probudí. Najednou si není úplně jistý, jestli to byl dobrý nápad, být tak otevřený. Aspoň u mě to tak bývá, ale už jsem si za těch pár let "blogování" zvykl...
Moc děkuji za komentář a za názor :)
Jo no, já těm ranním stavům po upřímných článcích říkám ,,moralní kocovina"
A proto mám dva blogy - jeden uzavřený pro pár vyvolených, kam píšu výlevy, na který mi nestačí papírový deník a pak druhý, na který se snažím psát inspirující a upřímné niterné články (ale pořád inspirující). Ale já mám prostě potřebu si víc hlídat soukromí.
Tyhle noční články jsou ve své podstatě hrozně krásný, akorát je z nich pak člověku tak spolutrpitelsky smutno :)
Opět jsem se začetla a nemohla se od toho odtrhnout. Opět jsem se v některých tvých slovech viděla. Opět bych ti k tomu chtěla napsat něco normálního, ale místo toho plácám nesmysly.