25. srpna 2014 v 23:48 | Grey.t
|
Slíbil jsem Xeninovi, že budu pozitivní. Že můj článek bude pozitivní. A tak se prostě pokusím, protože dnešní den mi za to stojí.
Někdy vám totiž dojde, že vás lidi mají rádi. Ne všichni, ale taky ne žádní. Že jsou na světě lidé, co se s vámi rádi smějí, co čas s vámi nepovažují za ztracený. Někdy vám to dojde fakt extra. A já vlastně nevím, co psát.
Je úleva se opít a smát se. Je úleva nemít strach, že řeknete něco nepatřičného, protože když jste s některými lidmi, nic jako tabu, nepatřičné téma nebo tajemství není. Prostě je vám jedno, co vyklopíte. A hlavně je vám fakt dobře. A na tom prostě záleží.
Takže je vám pak jedno, že přijdete domů, vyfotíte si na rameni napsaný nápis "Grey is gay" a dáte si ho jako profilovku na facebook, přestože facebookový coming out je to nejtrapnější na světě. Je vám vlastně jedno úplně všechno, protože jsou tu lidi, co vás mají rádi. Magická formulka pro život.
jsem vlastně hrozně šťastný člověk, i když se to tak nezdá. Jsem šťastný proto, že když se mi stane cokoliv, jsou tu ty lidi. Mám jistotu, že budu mít vždycky komu jít bulet na rameno. Stejně jako že mám tu jistotu, že si někdo přečte můj ubulenej článek. Vím, že nejsem sám.
Možná to vím jen teď, možná se zítra probudím a budu si zas depkařit. To je život. A já jsem na to zvyklej.
Možná jsem Grey. Možná jsem věčeně ponurej, depresivní a melancholickej. Ale jsem to já a jsem - svým způsobem - šťastnej. Ano, to trapné "svým způsobem", ale je to to nejupřímnější.
Protože jsem prostě rád. Rád za dnešní dne, rád za svůj život, rád za ten pitomej vtipnej nápis, za tu mezi jistými lidmi zažitou hlášku. Rád za všechno. Rád za velkýho vanilkovýho šejka, kterýho jsem si dal na flóře, za dlouhou cestu domů, za to, že všichni spí. Jsem rád za všechno na světě a jsem rád, že za chvíli můžu jít spát taky. Jsem rád, že mám přátele a že jsem, jaký jsem. Že když mám někoho rád, odpouštím. Že beru lidi, jací jsou. A jsem rád, že mě mí přátele berou takového, jaký jsem. Jsem rád, že mi řeknou "jé, to bude dobrý", nebo "jé, to nesnáším". Jsem rád za cokoliv, co není "udělalo by mi radost, kdyby ses s ním rozešel." A člověku, co to řek, vzkazuji vztyčený prostředníček, protože prostě proto. (Ještě, že to nečte :D )
A to je prostě dnešek. Spousta věcí, které se slily do toho jednoho hrdého pocitu. Vážně do hrdosti, ne na orientaci, ne na žádnou jednotlivost. Do hrdosti na život. Do hrdosti na to, že jsem, kdo jsem. Že mám život, jaký mám. Možná nejsem zas tak jedinečný, jak bych si rád někdy namlouval, ale jsem něco mnohem víc, jsem milovaný a milující. Ne partnersky, tak nějak... šířeji. Přátelsky. Lidštěji.
Ať už je život cokoliv, ať je jakýkoliv... dneska, teďka jsem rád. Jsem šťastný. (Svým způsobem, samozřejmě, jakým jiným taky.) Jsem já. A nechci zapomenout na to, jak jsem šťastný, veselý a plný.
Prostě dnešek. Den s Xeninem. Den fajn.
,,Že když mám někoho rád, odpouštím." Právě jsi mi asi pomohl naťuknout jedno moje velké dilema