close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Výlet

15. července 2014 v 0:26 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
V uších Placebo, v očích noční Praha (pohled z autobusu, mezi Prosekem a Vysočanskou - výhled na tisíce světýlek, výhled na ohyzdnou Elišku, výhled na nový Malešický panelák, noc a tma a rychlá jízda... tmou), v krvi víno. Červené, obsahující antokyany a ethanol. Červené víno, které nesnáším, protože budí dojem sladkosti a pak překvapí kyselou chutí, která se od chuťových pohárků šírý do mozku a zaplavuje celé tělo, zatímco ethanol dilatuje cévy. Proudí ve mně krev. Proudí ve mně život.
Jsem součástí tepu. A zatímco tepe něco ve mně, tepu já v něčem. Jsem součástí orgánu. Organismu. Jsem součástí celku. Jsem - především jsem.
Přísahal bych na všechny své nervové synapse, přísahal bych na všechen acetylcholin, co se do nich vylil za posledních dva a dvacet let, přísahal bych na krev, na hemoglobin, přísahal bych na celou svou hormonální regulaci, na dřeň nadledvin, i na jejich kůru, přísahal bych i na veškeré metafysično, které mi je tak drahé, dokonce snad i na svou duší. Přísahal bych, že alkohol otvírá dveře mystice. Přísahal bych, že mystika je celý svět. Přísahal bych, že mé rozevřené oči (jsou jako brána - jako do široka otevřená brána, otvírající ohromný prostor nicoty, ze kterého vane zatuchlý vzduch, starý, ale plný života) jsou cestou ke všemu. Přísahal bych, že jsem svobodný. (Ač je to všechno způsobeno jen psychoaktivními látkami, stimulující různé hormonální a nervové dráhy mého tělo, ač je to všechno možná jen fysiologická iluze - jen důsledek procesu mechanismu, důsledek reakce stroje na přidání CH3CH2OH.
Cítím se roztřesený. Nejistý. Jako bych se klepal. Jako bych vanul.
(Jako bych musel psát.)

A znovu jsem viděl Boha. Jen na chvíli. Ve hvězdách. Jen náznak. Jen znak. A spojil nás dva... protože nejsilnější pouto mezi lidmi není manželský slib. Nejsilnější pouto je láska.

Celý svět se mění. S každou vteřinou. S každým pohledem. A tak jsme vězni našich pohledů. Jsme vězni našich očí. Jsme vězni paradoxu - Naše vůle může změnit svět. Vidíme to, co chceme vidět. A svět, který vidíme, nás ovlivňuje. Svět, který si tvoříme, určuje naší (tvůrčí) vůli.
Jsme vězni - ale čeho?
A je svět, nebo jsme my?

Cítím se neurčitě. Jako bych mohl být kýmkoliv. Ale především - právě teď - jsem zrakem. A vidím - vidím muže se zlatou lví hřívou, jak se směje na celé kolo. Vidím oči ostatních. Vidím tmu, jak se sklání nad městem, nad zemí, nad kontinentem... nad Zemí.
Jako bych viděl něco víc - jako bych viděl pocit. A nemám slova - nemám zrak a nemám ani obrazy - abych jej popsal. Jsem sám, jsem tak sám a nikdo mi nepodá brk a pergamen. Nemám ani inkoust a píší jen mé myšlenky. Ale cítím svobodu - v prstech, v mysli, v srdci, které tluče jako divé.
Mám zrak. Vidím. A i když vše může být jen iluze, i když bych mohl ve vteřině ztratit vše, i když veškeré plány na jakoukoliv dobu kromě teď jsou možné jen díky neochvějné naději na pokračování mé existence, všechno to vlastně je.
A já jsem. Je i můj dech a je i má duše. Je i Bůh.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veritas Veritas | 16. července 2014 v 9:58 | Reagovat

Tome, to je tak krásné! (o,=

2 Elis Avian Elis Avian | Web | 16. července 2014 v 14:09 | Reagovat

Ahoj Greyi.
Praštilo mě Placebo a ohyzdná Eliška. Tak jsem musela číst dál.
Naše vůle může změnit svět. A světová vůle může změnit nás. Připomnělo mi to Hegela.
Líbí se mi způsob, jakým to popisuješ...ta syrovost a zároveň..ah.
"zatímco ethanol dilatuje cévy".
Až se příště napiju, budu na tuhle frázi myslet. Doufám.
Chtěla bych vidět ten pocit. Tvůj pocit. Ale nejspíš bych ti mohla podat jen pomuchlaný papír a rozvrzanou propisku. Ale i to někdy stačí, ne?

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. července 2014 v 21:19 | Reagovat

[1]: Děkuji ti :)

[2]: Ahoj Elis,
děkuji ti za nádherný komentář. Hegela jsem bohužel nikdy nečetl, ani jsem se o něj příliš nezajímal, ale s trochou štěstí to jednou napravím (s trochou štěstí si jednou přečtu všechna důležitá filosofická díla).
Máš pravdu, i to stačí - někdy stačí dokonce jen jedničky a nuly.

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. července 2014 v 16:38 | Reagovat

Souhlas, souhlas, co říct. Žasnu. Tyhle chvíle znám a nemyslela bych, že je zná i někdo další. Jsou to ty nejkrásnější okamžiky co znám. Něco bez čeho bych nemohla žít. Je to intenzivnější než cokoliv jiného. Proto je tak nádherné pít o samotě. A úplně nejkrásnější je, že tenhle pocit, narozdíl od jiných, si dovedu přivodit. O to strašnější je, že si ho nemůžu navozovat casto, nebot je to nebezpečné. Taky je zvláštní, ze se pohybujes na stejnych mistech jako ja.

5 Apostrof Apostrof | 20. července 2014 v 12:22 | Reagovat

Srdce mi teď tepe rychleji a s jakýmsi nádechem porozumění, těžko vyjádřit, aby to vedle tvých slov neznělo pateticky jak noha.

6 grey.t grey.t | E-mail | Web | 20. července 2014 v 15:33 | Reagovat

[4]: Ten démon v pozadí, který vykoukne, jakmile to přeženeš. Protože všechno má svou mez a není radno ji překročit.

[5]: I má slova jsou patetická jako noha, nemusíš se bát :)

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 30. července 2014 v 16:38 | Reagovat

[6]: Má to mez, i když to nepřeženeš. Psychická závislost na pozitivních prožitcích vzniká rychle... takže si člověk musí umět říct ne. Jinak by to mohl (klidně i přiměřeně) provozovat každý den a nakonec by se ztratilo kouzlo a zůstala jen závislost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama