Proud
20. července 2014 v 16:04 | Grey.t | Koutek pro Greye a jeho pocityKomentáře
To je hodně těžká věc. Říct něco takového. Ale já mám štěstí, že můj přítel tomuhle rozumí a často si třeba jen sedneme a každý si dělá to, co potřebuje nebo to, co chce.. Sice to není úplná samota, ale přijde mi celkem dostačující..
[1]: Taková ideální láska zní kouzelně. Úplné splynutí, úplně pochopení. Bojím se, že nic takového ale není. Leda by snad ten druhý byl úplně stejný... a potom by to asi nebyl zas tak zábavný vztah. Občas si přijdu, že se nemůžu rozhodnout mezi těma dvěma póly: mezi podobností a doplňováním se.
Mám pocit, že lidi nenaslouchají. Ale já nevím, asi je něco špatně se mnou...
[2]: Já bych potřeboval svobodu - moct se kdykoliv zvednout a jít na půl dne někam. Bez ohlášení, bez omluvy, bez výčitek, s tím, že se stane cokoliv. že se může stát cokoliv. A ono se sice stejně nestane nic, ale jde spíš o to, že jdu... Mít soukromí, i když tu je partner, to mi asi bohužel nestačí...
[3]: Někdy mám pocit, že nejsou dvě kategorie - podobnost a doplňování se. Spíš podobnost a odporování si.
Takovou svobodu si taky představuju. Nemuset nic vysvětlovat, nemuset se obhajovat, nemuset přemýšlet, jestli bych se měla chovat takhle nebo jinak. Zjistila jsem, že už nemám žádné klučičí kamarády... Protože když mám vztah, není možné nějaké získat... Už to je nesvoboda.
Tohle je pro mě obtížná situace, které jsem stále nepřišla na kloub. Samota přináší svobodu a tolik vytoužené intenzivnější prožitky a pocity. Jako by o samotě všechno chutnalo, vonělo, vypadalo o tolik výrazněji. Jako by se uvnitř rozhostil klid. A pak ten pocit viny. Není to špatně? Neměly by tyhle pocity být sdílené? Není to právě o tom, že toho druhého vezmeš do svého světa? Že všechnu tu krásu vnímáte stejnýma očima, že se naladíte na jednu vlnu, která vás nese. Společně. Neznamená touha po samotě, že vztah s druhou osobou není dostatečně silný? Nebo není reálné, aby tak silný mohl být? Aby existovalo my a ne jen ty a já?