close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Na čem (asi) záleží

1. července 2014 v 23:52 | Grey.t |  Myšlenky a pseudofilosofie
Ráno jsem šel na zkoušku z biochemie a pustil jsem si do sluchátek Radůzu. Snad proto, že jsem potřeboval uklidnit nervy, snad proto, že jsem potřeboval slyšet, že se vlastně nic nestane, když tu zkoušku nezvládnu, nebo proto, aby se mi dobře šlo. Radůza má vždy spoustu předností a je svým způsobem jako balzám na nervy. A jak jsem tak poslouchal její písně, pustila se mi Jednou to pomine. Vzpomněl jsem si na koncert, na kterém jsem byl, na to, jak všichni sborově zpívali s Radůzou, jak jsme ji doprovázeli, jako kdybychom byli jedním celkem, ne jen hromadou jedinců. A pak jsem si začal něco uvědomovat.
Uvědomil jsem si, že v tu chvíli jsme všichni stejní. V tu chvíli, kdy se sejde dav lidí na koncertu Radůzy (a vlastně asi na jakémkoliv koncertu), vůbec nezáleží na tom, jestli ten člověk před vámi je špičkový chirurg, který má neuvěřitelně vysokou úspěšnost při léčbě rakoviny, dřevorubec bez pravého ukazováčku, nebo tuctový úředník. Je jedno, jak vysoko je ten člověk ve společenské vrstvě a čeho všeho dosáhl. Ve chvíli, kdy tam stojíme a zpíváme s Radůzou, jsme především lidé. Jsme lidé, kteří žijí všichni ten samý život - život, kde platí, že "jednou to pomine", život, ve kterém je spousta věcí stejná. A i kdybychom přišli o všechno - kdybychom přišli o tu úžasnou kariéru chirurga, kdybychom přestali být tím úředníkem na dobře placeném místě a stali se jen tím dřevorubcem, vlastně se vůbec nic nezmění. Pořád jsme totiž lidé.
A být člověkem je možná v lidském životě to nejdůležitější. Možná vážně nezáleží na ničem jiném. Stát se slavným, mít spoustu peněz, "sex drogy a rokenrol", půlroční dovolená na Kanárských ostrovech - to všechno je vlastně jen okrajovost. Je to něco, čeho většina z nás nedosáhne - čemu se většina z nás ani nepřiblíží. Ale i když si nebudeme žít ten úžasný život hvězdy (ač ho teď jistě idealizuji), zůstane nám naše lidskost. Pro všechny z nás platí, že to, co máme, mít jednou nemusíme.
A já nevím, proč to píšu. Proč mám takovou potřebu něco takového - něco tak samozřejmého - vykřiknout do světa, do té internetové prázdnoty, kde si to přečte pár těch lidí, kteří mi sem chodí, případně nějaká zbloudilá duše, která sem náhodou zavítá. Jen mám najednou pocit, že zrovna o to jde. A není to žádný pocit marnosti - že je jedno cokoliv dělat, protože pořád budu jen člověk, nebo že nemá cenu cokoliv dělat proto, že o to stejně jednou přijdu. Je to spíš pocit naděje - že ať už přijdu o cokoliv, pořád jsem člověkem. Pořád jsem lidskou duší, pořád jsem jistým způsobem stejně hodnotný jako každý bohatý člověk, přestože mám problém si zaplatit oběd..
Možná, že je to jen další aspekt mé neustále se vracející myšlenky - že nejlepší je být dobrým člověkem. To je asi to, čeho si na lidech vážím nejvíc - přestože je to vlastnost, kterou člověk většinou nenajde, dokud se nenaučí odpouštět. Ale k čemu je člověku veškerá krása a kariéra, když je to prostě jen ubohá svině? Asi k ničemu. V mých očích. Jsou i lidé, kterým závidím, ale když vím, že někdo je prostě špatný člověk, tak mu vlastně ani nezávidím, i kdyby měl ze zlata celý dům.
Asi tím vlastně chci říct, že asi nejhodnotnější na celém životě je lidskost. Že není špatné být "Lidský, příliš lidský". Protože Lidskost - v tom nejlepším smyslu, ve smyslu bytí člověkem, bytí dobrým člověkem - není nikdy špatná a není jí nikdy příliš. To špatné je nízkost a podlost, odmítání odpovědnosti... A vlastně spousta věcí, které tak nějak patří k lidskému jednání a k lidskému životu a spadají pod představu lidskosti - především v tom špatném smyslu.
Jen prostě chci zvolat - buďme lidmi. Buďme dobrými lidmi. A taky to, že nikdo není zbytečný, nikdo není kus hovna. Aspoň dokud má lidskou duši, dokud je člověkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. července 2014 v 18:34 | Reagovat

Mám ráda ten pocit, že všichni jsme jeden. Na koncertech častěji než jindy. A absolutně nejde o vzdělání nebo kariéru. Nebo peníze nebo krásu. Jde o charakter. A to je teprve vystřízlivění. Je to trochu jednostranné. Neexistují kritéria, kdo je dobrý člověk. Každý má jiné oči, kterými vidí svět. Co je pro jednoho dobrý člověk, je pro jiného špatný. A málokoho člověk zná tak dobře, aby opravdu věděl. Myslím,  že ve všem jde jen o pocit.

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 9. července 2014 v 9:53 | Reagovat

Je krásné číst řádky, ve kterých se ukrývá tak ušlechtilý pohled na lidské pokolení, až se musím usmát, i když mi není zrovna dobře :)

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 9. července 2014 v 10:40 | Reagovat

[1]: Jsou lidé, kteří se zachovali tak, že už o nich nedokážu smýšlet jako o dobrých, i kdyby dělali kdovíco. Protože úmyslně ubližují ostatním v rámci nějaké pseudohry na dominanci a postavení. Ublíží, jen aby měli pocit, že jsou něco víc. Přitom právě tím se podle mě dostávají jen a jen dolů.

[2]: Jsem rád, že ti to vyloudilo úsměv na rtu :)

4 ... ... | 11. července 2014 v 23:53 | Reagovat

Po dlouhé době jsem sem přišla - strašnou náhodou, když jsem hledala, kde sehnat barviva na mikroskopické preparáty.  (internet je malý :-D ) Tak si něco přečtu  a ono to má "hlavu a patu! a nejen to...  vážně dobrý :-)  ....trānscendō

5 Angel Angel | Web | 2. ledna 2015 v 16:47 | Reagovat

Je to krásné napsáno. Nemám, co bych k tomu dodala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama