close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Je to jako...

24. června 2014 v 1:05 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je to jako pocit ztráty. Jako když něco končí. Jako rozloučení se začátkem. Protože zní, jako kdyby člověk někam přijížděl. Jako kdyby začínalo to nádherné vzrušení, nové dobrodružství. Ale ten začátek... Jako kdyby to byl konec. Jako kdyby právě v tu chvíli něco zemřelo.
Je to jako být zahalený v zácloně. Všichni vás vidí. Všichni ví, jak vypadáte. Všichní ví, kdo jste. Ale z vašeho pohledu je svět jedna nádherná vzorkovaná mlha. Je to jako být znovu dítě. Jako by pro vás znovu hrozně moc znamenaly ty jednoduché věci. Že si lehnete prostě jen tak na zem a koukáte do stropu. Že se schováte za záclonu, aby vás nikdo nenašel. Že si zpíváte nahlas a falešně, ale cítíte se jako ta největší hvězda.
Je to jako rozhodnout se umřít. Ležet ve vaně a koukat na zeď. Cítit horko, jak vám proniká pod kůži, okdud si ho bere krev a roznáší ho spletitou sítí cév a vlásečnic do každého koutku těla. Koukáte na zamlženou zeď, na zamlžené zrcadlo. Jako kdyby neexistovalo nic. Jako kdyby celý život byl jedna jediná koupel a vy hrozně moc nechcete, aby skončila. Radši byste umřeli, než vylézt a osušit se a jít zas žít. Radši byste se vypustili spolu s vodou.
Je to jako něco chtít a nevědět co. Touha vás spaluje, cítíte hroznou bolest. Nemáte nic, ale máte všechno. Nevíte, co chtít a přesto něco chcete. Toužíte po touze. A když už to máte na jazyku, znovu to ztratíte.
Je to jako když moc chcete plakat, ale oči máte suché jako poušť. Jako když se cítíte hrozně smutní, ale vlastně necítíte vůbec nic. Je to jako pořád dokola umírat.
Je to jako koukat na krásu a cítit jen smutek. Najednou víte, jak nádherný je celý svět. Kolik krásných věcí se tu může stát. Ale i tak vám přijde jen a jen hrozně smutný. Jako kdyby všechno, veškerá existence, byl jen převlečený smutek. Převlečená marnost. Ten palčivý pocit někde uvnitř, který se nedá umístit ani popsat. Možná chutná jak černý čaj.
Je to jako milion slov, které sem napíšu.
Je to jako uvědomění, že důležitá nejsou ta slova, ale ten pocit. Že děláte chybu. Že nemáte psát.
Je to jako se rozpustit.
Je to jako přemýšlet, jak žijí právě teď, v jednu v noci, ostatní lidé. Jako touha zjistit, co se děje mimo mě. Jako zvědavost, na kterou dostanete prozaickou odpověď. Je to jako snít o ráji a dostat kus pouště. Toužit po poezii a dostat návod k použití mixéru.
Je to jako najít v tom návodu rým.
Je to jako chytit rýmu na podzim - tak hrozně přirozené. Tak hrozně patřičné, že si toho člověk skoro ani nevšimne. Tak hrozně blízké, že to člověk považuje jen a jen za své vlastní.
Je to jako když nemáte co říct.
Je to jako říct uprostřed noci někomu úplně cizímu, že ho máte rád. Říct mu to upřímně, protože máte pocit hrozného souznění.
Je to jako jít hodinu po půlnoci na procházku a potkat jiného osamělého poutníka. Je to jako ten pohled do jeho očí, kterým říkáte úplně všechno. Pohled, který vám nabízí blízkost, jakou vám nedá ani to nejintimnější přátelství. Blízkost, jakou vám nedá ani láska.
Je to jako působit si bolest. Jako když na sebe vezmete břímě, které by nikdo nemusel nést. Když se dobrovolně rozhodnete trpět, aniž by to mělo nějaký důvod nebo smysl.
Je to jako být. A je to jako toužit nebýt.
Je to jako být rozcupován.
Je to jako mluvit a nevědět co.
Je to jako když každé vaše slovo ztratí význam, jakmile vám vyjde z úst. Jako když chcete o něčem mluvit a není žádný způsob, jak to udělat.
Je to jako život a je to jako smrt.
Je to jako dlouhý a úplně každodenní příběh o jednom dlouhém lidském životě zakončený povzdechem: "Tak to prostě chodí..."

Je to jako rozplynout se.

Je to teď.

(Je to jako oči Betty Davisový a hlas Kim Carnesový)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 24. června 2014 v 19:54 | Reagovat

Dokonalý! Mám pocit, že tohle bych mohla napsat pod každý článek. A nic víc. Prostě tomu rozumím! Možná víc než bych chtěla.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 24. června 2014 v 23:36 | Reagovat

[1]: Děkuju. Vím, jaké to je, když člověk vlastně ani neví, co napsat, protože taková krátká slova ty dojmy vystihují asi nejlíp. Mimochodem, už jsi mi sem nějaké komentáře psala a v jednom jsi říkala, ať ti kouknu na blog... tak jen abys věděla - kouknul. Až budu mít víc čas, kouknu se tam určitě víc. Píšeš nádherně deníky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama