close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bylo nebylo

1. června 2014 v 23:59 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Opět jsem zatoužil po tom pocitu. A najednou si přijdu jako princ uvězněný ve věži. Ve věži postavené z učení, z mého života... Ač mi nekoluje v žilách šlechtická krev, ač krásou nesahám pohádkovým princům ani po kolena... A dochází mi, že čekám, až někdo přijde a vysvobodí mě. Až mě někdo odnese někam hodně daleko.
A vůbec mi nepřijde směšné, že to hodně daleko nemá žádný význam, protože všude bych byl já, všude bych toužil po neuskutečnitelné změně.
Touha jít pryč maskuje touhu po změně. Ale co vlastně chci změnit? Jak? Jakou realitu bych si přál?
Nemám odpovědi na nic. A čím víc slov ke mně přijde, tím míň jsem schopný jich odevzdat. Čím hlubší jsou, čím smysluplnější, čím víc se dotýkají skutečného života, čím víc se dotýkají lidské bolesti, tím míň dokážu reagovat. Dovedu snad jen v tichosti pokývat hlavou a cítit se tak trapně, že nedokážu říct nic - vůbec nic - co by člověku pomohlo. Nic, co by pomohlo jakékoliv živé bytosti.
nedokážu pronést... nic.
Mluvím o zbytečnostech. O věcech, co téměř ani neexistují. A svět plyne. V tom proudu se utopí každé slovo, které nemá smysl.
Mluvíme vůbec? Kolik lidských slov vůbec zazní?
Neumím zpívat. A čím dál tím víc nenávidím svůj hlas. Svůj hlas, který je tak hrozně bezvýrazný, že musí být snad tisíc let starý. Možná má sílu. Ale i o té už pochybuji.
Co skutečně mám?
Co skutečně jsem?

"Jak chutná prázdná číš?"

Mám chuť pít chladný vzduch a vdechovat vodu. Mám chuť cítit něco... něco. Něco, co necítím.
Mám chuť být. A možná jsem, jen mám vypálené chuťové pohárky.

Možná nejsem a mám chuťové halucinace.

Možná, že svět je jedna velká prdel.
A možná, že ne.

A možná, že ta mezera mezi touto a předchozí větou, říká o životě, světě, lidech, duši a všem mnohem víc, než jakákoliv věta, kterou kdy napíšu. Než jakýkoliv souhrn vět, které kdy napíšu.
Možná, že o tom, co je skutečné, nedokážeme mluvit. Ani to neznáme. Nemáme pro to slova.

A možná, že nic.
Protože začínám nenávidět slova za to, že mi unikají. Za to, že nic neříkají. Za to, že mi jsou k ničemu.
Jednou nebudu.
Jednou nebudou ani slova.

Once upon a time.... a děti potřebují ze všeho nejdřív poznat zradu.
Once upon a time.... protože celý svět je na piču.
Once upon a time.... protože každý pohádkový svět je krásnější, než ten náš. I když tam bují incest a kanibalismus, i když v červený kapuci požíráme s vlkem vlastní babičku a pak před ním utíkáme přes řeku, i když usínáme na věky, i když nás rodiče odvedou do lesa a nechaj nás ježibabě, ať nás sežere. I když nás kolikrát zlá čarodějnice zakleje a už nás nikdy nikdo nevysvobodí. I když můžeme skončit v úplně stejně věži.
Protože pohádky aspoň občas a pro někoho končí dobře. Protože pohádky jsou pohádky. Protože pohádky mají smysl. A mají ho tak hluboko v našich duších, kam nesahá ani setina tohohle světa.
So...
once upon a time....





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alétheia Alétheia | 2. června 2014 v 0:29 | Reagovat

Taky bych chtěla pohádku. Zkusit si aspoň jednou, jaké to je, když něco končí dobře. Jako by to takhle v životě snad nikdy fungovat nemohlo. Ale mně už to proklatě leze krkem... A tak tu sedím se svými maladaptivními strategiemi předcházejícími dvěma posledním zkouškám - sebepoškozování, prokrastinace, přejídání, beznadějné fantasie - a štve mě, že v životě prostě jisté věci nefungují, a až bude konec, co nevidět konec, tak prostě nebude ani trochu šťastný, ale spíš naprosto beznadějný, a je jedno, kolik mě toho naučí. /o=

2 Mar Mar | E-mail | Web | 3. června 2014 v 23:24 | Reagovat

Pokud se posadíš a budeš chvíli přemýšlet a hodně poslouchat, tak uslyšíš život..
Jenomže k tobě nebude promlouvat. Nebude na tebe mluvit vlídně ani radit. Bude se smát a bude zlý...
Bude říkat, jak naivní jsme, že čekáme na vysvobození a na lepší konec a že vlastně hledáme pocity, které nám chybí, a které nám možná někdy ukáže...

Popravdě řečeno, ti na tohle nemůžu říct nic jiného, než věty které možná něco znamenají..

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 9. června 2014 v 14:20 | Reagovat

[1]: Třeba... se ty pohádkové konce objeví :) Přál bych ti je :)

[2]: Je horší slyšet zlý svět, nebo neslyšet žádný svět?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama