Rakoviny

13. května 2014 v 23:48 | Grey.t |  Myšlenky a pseudofilosofie
Často říkáme, že je špatné být ovcí v davu. Brojíme proti egoismu, ale zároveň brojíme i proti ztrátě identity. Tak to možná i má být. Každý za sebe, každý vydat to nejlepší. Jsme však provázaní. Celý svět je jednou velkou sítí. A v síti částí našeho těla individualismus nevyžadujeme. Kdyby se buňka rozhodla, že chce být nezávislá na svém okolí (a kdyby to nějakým zázrakem přežila, což se v těle díky různým apoptotickým mechanismům běžně nestává), byla by z ní rakovina. Jsme všichni rakoviny?

Obět, jakou provádí naše buňky (a ano, teď praktikuji nechutně nesmyslnou antropomorfizaci povahy buněk), je pro nás něčím nemyslitelným. Alespoň pro většinu z nás, obyvatel "západního světa". Kolik z nás by se dovedlo vzdát samo sebe, svých vlastních snů, nebo, lépe řečeno, šance na jejich realizaci, pro dobro celku? Celku, o kterém nic moc nevíme. Můžeme ho dedukovat z toho, že kolem jsou další lidé, že s nimi máme nějaké vazby, že naše činy nějak ovlivňují realitu. Celý ten celek je jen nějakým nevědeckým, dost pochybně odvozeným konstruktem. Celek, který vlastně vůbec nemusí existovat. Ale stejně tak, když budeme mít dobré argumenty, můžeme podvrátit existenci jeho částí.
Buňky se stávají samy sebou tím, že se vzdávají své jedinečnosti v tom smyslu, že se vzdávají nároku být čímkoliv, co si usmyslí. Bylo by pitomé z toho dedukovat nějaké závěry o tom, jak by měl být sám sebou člověk - tvor, který je schopný myšlení, sebereflexe, přemýšlení v abstraktních pojmech (které mu ze života dělají peklo - no řekněte, nebylo by blaze, kdybychom neměli v mozku konstrukty typu "dobro", "zlo", "smysl bytí" nebo "posmrtný život"?).
Ale upřímně - moc dobrých teorií o tom, jak být sami sebou, nemáme. Můžeme se dohadovat, můžeme argumentovat a vést diskuse, a stejně si každý nakonec půjde cestou, kterou on sám považuje za nejlepší, nebo si, jako já, sedne uprostřed křižovatek života na bobek a bude trucovat a zahořkle se dívat na každého, kdo mu tvrdí, že smysl života je takový a makový.
Ale stejně jsme všichni rakoviny. Ať už je to tím, že nás ovládají sobecké geny, tím, že jsme se to prostě během evoluce nějak naučili - být na všechny ostatní svině a sami ze všeho vytřískat co nejvíc, nebo tím, že to tak je prostě "přirozené" - i když o přirozenosti nevíme vůbec nic. Jsme prostě rakoviny. Bujíme celý život, dokud neumřeme. A Bůh ví, kam jsme za život stihli metastázovat.
Ale ne, nemá smysl tvrdit něco takového. I když na každém šprochu pravdy trochu. Tak tady máte jeden šproch do pravdy. O které víme asi tolik, co o přirozenosti. Přestože pravda je to, co je nezakryté, a přirozenost to, co se rádo skrývá.
Ale co vlastně bylo cílem tohoto mého pseudobiologickypseudofilosofického povídání? Snad hořké povzdechnutí nad tím, že nic nevíme, nic jsme nevěděli a nic vědet nebudeme. Ani to, že jsme. (Nebo myslíme, tedy jsme?)
Kolik jistot má buňka?
Kolik jistot má člověk?
Kolik jistot má život?
Kolik jistot má smrt?
A kolik jistot mají všechny ty abstraktní pojmy, které nás trápí?
Dobro?
Zlo?
Přirozenost?
Pravda?
Smysl?

V životě jsou věci, které milujeme. Kterých se prostě vzdát nedokážeme. (Dokáže buňka milovat?) A možná že to je to, o co jde. Ať už je to jakkoliv velké kliché. Že svět se točí kolem lásky. Svět každého z nás.
(A stejně jako všechna tvrzení - i ta o sobeckých genech . je to tak hrozně hloupě nepravdivé. Ale stejně. Proč nevyběhnout ven a nepobíhat po světe s následujícími slovy splývajícími ze rtů: "Všichni máme sobecký gen! Všichni jsme vehikuly! A svět se točí kolem lásky!")
Stejně je svět ze všeho nejvíc šílený. Nebo absurdní. Ani dobrý, ani zlý, ani zkažený. Prostě jen hrozně uhozený.
A my si v něm můžeme polemizovat o rakovinách, buňkách, smyslech a nesmyslech až, konec konců, do jeho konce. Nebo aspoň do našeho konce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 14. května 2014 v 13:13 | Reagovat

Ať to zní uhozeně jak chce, něco pravdy na těch myšlenkách stejně bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama