Mlžení v dešti

7. května 2014 v 10:28 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Dnešní déšť je jako kdyby z ráje visely provazy vody. Post-rock mi připomíná nádherné bílé ptáky, kterým se v letu lámou křídla. Padají k zemi, něčím podobni kapkám deště. Slyším sirénu sanitky. A bolí mě srdce. Cítím smutek. Kvůli všemu živému. Kvůli síle okamžiku. Světu dnes vládne svěžest. Ale je to svěžest, která mě pálí. Pálí tím chladem při nádechu, pálí svou nejpřirozenější nepřirozeností, pálí svou čistotou. Pálí tím vším, čím je déšť.


Cítím se jako bez těla. Volně, nevinně. Rozplývám se v těch kapkách deště za okny. Dovedu říct jen jediné: "Ach, prší." A dál nic. Jako by ani nic víc na světě již nebylo. Po něčem toužím a nevím po čem a padá na mě nesmírný chlad. Nesmírný smutek. Nesmírná bída. Bída, která se vyvázala spolu s s odpařujícími se molekulami vody ze všeho, na co kdy kapky deště dopadly. Ze všech míst, kde kdy pršelo. Skrz nozdry mi ta bída proudí do mozku a zaplavuje ho. Cítím povodně. Cítím pohromy. A jsem nesmírně sám sebou. Nesmírně sám sebe ztrácím. Mám zavřené oči a přesto vidím. A když je otevřu, na světě se nic nezmění.
Všude proudí svěží vzduch. Dochází mi, že mě bolí život. Ne jen můj vlastní, ale všechen. Všechno živé do mě vdechuje molekuly svého vlastního smutku, své vlastní bolesti. A já jsem pod peřinou a neznám nic ze skutečného světa. Nevím nic o životě. Jsem jen naivní dítě, neznalé a hloupé. Dítě, které se cítí naživu. Dítě, které cítí nějakou bolest a snaží se ji pojmenovat. Ale nezažil jsem téměř nic z toho, co vdechuji. A má hlava se sama od sebe sklání v obdivu, úctě, protože cítí něco posvátného. Něco, co mě převyšuje natolik, že to nedokážu zachytit vcelku.
Dusím se. Dýchám z plna hrdla. Cítím se modře, bledě, světle. Jak vdechuji déšť, cítím se čistě, jako kdybych byl jím. Ale nejsem. Vím o své špíně, vím o svých vinách. Vím o tolika věcech, co mě od deště oddalují. Ale také vím, že právě teď bych nejraději ležel na špinavém pražském chodníku, po kterém tekou potoky vody napadané z nebes, a cítil bubnování kapek na svém nahém těle. Chtěl bych cítit střípky smrti, které by se s každým kousíčkem vody, který mě zasáhne, vynořily a prořízly mi mysl. Chtěl bych cítit tolik věcí. Mám v sobě tolik touhy.
Všechno zaplavuje šedé stříbro.
Jsem roztrhaný na kusy a nikde žádná krev. Jako by mou duši, jedinou a celistvou, rozbili jako zrcadlo. Jako kdyby každý její aspekt najednou byl sám. Ale duše je jednotná. Duše, to nejsou jen části, komplexy a archetypy. Duše jsou i vztahy mezi nimi. Duše je i něco víc, než co si dovedeme představit. Dnes něco roztrhaného. A plného lítosti z čehosi, co není.
Nebojím se. Cítím v sobě jistou odvahu. Nebo možná spíše lhostejnost, odevzdanost. Odevzdanost nynějšímu ději. Lásku k tomu, co přijde a utopí mě. Lásku k tomu dešti, který mě zmrazil až do morku kostí. Jsem cestovatel v mlze. A nikde žádná mlha není. Jsem tak nahý, tak nepřirozený, tak opuštěný. Jen strach ještě nepřišel. Vše se chvěje očekáváním, obavami. Prozatím nikde nikdo. Prozatím nikde nic.
(Možná jsem nahý, ale bojuji. Možná se poddávám, ale právě to je nejvyšší forma mého agónu. Nejhlubší vyjádření mého poznání. A nejpřímější cesta k poznání ještě hlubšímu.)
Krájí mě tóny post-rocku. Jsem jako ti ptáci. Letím a lámou se mi křídla. Rozpadám se na kousíčky. A ještě než dopadnu na zem, stihnu si všimnout, že jsem podobný dešti. Že jsem se mezi jeho kapkami ztratil. Že už nejsem ptákem, ale ještě nejsem deštěm.
Celý svět je rozkrájený na kousíčky. Každá kapka je jako nůž, který krájí nejsoucí i jsoucí. A já si dám chleba s marmeládou a budu ještě půl dne setrvávat v tom ohromení, okouzlení, které na mě dolehlo s prvním pohledem z okna, s prvními zvuky bubnujících kapek (nic nebubnuje jako kapky), s prvním nádechem dnešního podivuhodného, chladného a čistého vzduchu. A v duši se budu podobat dešti. Budu si přát mít zlomená křídla za letu a budu usínat a probouzet se z překrásného, avšak bolestivého snu.
A to je asi život...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama