...hořet, hořet, hořet...

17. května 2014 v 0:04 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Den začal plešatou zpěvačkou. Chtěl jsem se cítit opět blíž Letní Bouři. Ať je čímkoliv. Češe se stále stejným způsobem. A já se nedozvěděl nic o životě, nic o absurditě a nic o lásce. Vše zůstalo při starém.
Je to možná tím, že to, co mám sám uvnitř a do čeho tak často zírám, v sobě ukrývá notnou dávku absurdity. Snad proto mě absurdita nedokáže tolik šokovat. Snad proto mi nepřijde zas tak absurdní. Snad proto bych měl potřebu dovést absurditu do většího extrému.
(Jako když jsem sám psal absurdní dialog mezi mnou a kýmsi.)
A pak jsem celý den poslouchal Cranberries. Roses napsaly pro mě. Nemůžu si pomoct, ten pocit je příliš silný. Že celé to album patří mně. Že jsem skutečně dostal růže k Valentýnu. A taky pocit, že na světě není nic dokonalejšího, než hlas Dolores O'Riordan.
Ale stejně mám nutkání tvrdit, že můj život se odehrává v absurdním dramatu ne nepodobném Plešaté zpěvačce. Která se češe stále stejným způsobem. A chvěju se zděšením, že v těchto dvou větách se skrývá největší tajemství života, smrti, světa a všeho dalšího. V tom, že Plešatá zpěvačka se češe stále stejným způsobem.
(A taky v tom, že oheň začal hořet. Všechno začalo hořet, hořet, hořet...)
Nakonec se svým způsobem cítím blíž té letněbouřné době. Ne snad oživením staré lásky. Spíš tou nesmyslností, nereálností, nežitelností určité reality. Tím, že se něco děje, ale přitom se to neděje. Že prožíváte jako skutečné něco, o čem víte, že to skutečné není.

Osciluju mezi náladou na Placebo a náladou na Cranberries. A cítím nutkání zmizet a být sám. A dumat nad poselstvím Plešaté zpěvačky. Dumat nad tím, proč mě něčím tak oslovila, přestože po přečtení jsem měl pocit spíš znudění než nadšení.
Pokusím se najít svůj sešit se starými příběhy.
Pokusím se přepsat, co jsem psal.
Pokusím se dopsat, co jsem psal.

A nevím, co bude dál. Mám strach ze světa a z budoucnosti a jedinou jistotu vidím v tom, že se Plešatá zpěvačka češe stále stejným způsobem a že všechno začlo hořet, hořet, hořet, hořet....

Vlastně nemám co říct. (Nikdo nemá co říct. Všechna slova jsou prázdná. Vše, co se děje, než přijde smrt, je kratochvíle.) Jen si tu vylévám duši z něčeho, co stejně nejde vyjádřit. Něčeho, co je jen napůl a z poloviny to vůbec není.

Něco mě nutí mít pocit, že všechno dává smysl...
Všechno začalo hořet, hořet, hořet, hořet, hořet.....
(Češe se stále stejným způsobem.)

Nejabsurdnější nejsou absurdní drama. Nejabsurdnější je život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veritas Veritas | 18. května 2014 v 21:09 | Reagovat

Plešatá zpěvačka... Zajímalo by mě, o co jde, protože si pamatuji, že jsem to věděla, ale teď už si to nepamatuji! )o,=

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. května 2014 v 23:32 | Reagovat

[1]: Divadelní hra od Ionesca :)

3 Veritas Veritas | 19. května 2014 v 19:11 | Reagovat

[2]: Jo, já vím, že je to divadelní hra, ale dřív jsem věděla, co se v ní dělo. Není to o návštěvě nějakých manželů u nějakých jiných manželů? A tam pak začne hořet??? (o=0 Ale - co s tím? A kde je v tom ta zpěvačka? (o=0 Chjo... Víš, jakkoli si člověk nacvičí svou paměť k dokonalosti, aby pojala vše, na čem mu záleží, ještě to neznamená, že ji dokáže přimět, aby to v sobě udržela. To je téma lítosti pro tento měsíc. (o=0

4 Veritas Veritas | 19. května 2014 v 19:11 | Reagovat

******** smajlík.

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 20. května 2014 v 0:54 | Reagovat

[3]: Je to absurdní drama, takže to není jen tak obyčejná návštěva... Hořet tam nezačne a o zpěvačce se tam jen mluví:
"A mimochodem, co plešatá zpěvačka?"
*všeobecné mlčení, rozpaky*
"Češe se stále stejným způsobem."
:)

Hořet je z básničky, kterou recituje Máry, služebná :)

6 Veritas Veritas | 20. května 2014 v 17:22 | Reagovat

[5]: Aha, jééé, dík! (o=0 Já měla nějaký utkvělý dojem, že E. říkala, že tam přijde nějaký hasič. Ale tohle je cool. (o=0

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 20. května 2014 v 23:49 | Reagovat

[6]: Ten tam taky přijde, no :D

8 Veritas Veritas | 21. května 2014 v 15:33 | Reagovat

[7]: Takže počkej, vtip je v tom, že on tam přijde, a přitom NEhoří? (o=0 Bylo to tak, ne? A že pořád chce hasit, ale nemá co. (Já si představuji, že tam jedí sušenky. A že se to děje pořád dokola. Mám ráda absurdní dramata, a vzhledem k tomu, že jsi o tomhle napsal, se mi zdál dneska úžasně absurdnědramatický sen! Oo= )

9 grey.t grey.t | E-mail | Web | 21. května 2014 v 17:13 | Reagovat

[8]: To je hezké, že tě to inspirovalo k absurdnědramatickému snu! :)
A ono se to vlastně děje pořád dokola, je to tam v závěrečné scénické poznámce... akorát se to vždy děje naopak... je to prostě super :D
A přesně jak říkáš - on přijde a nemá co hasit a ptá se jich, jestli tam nemají alespoň nějaký malinký ohníček. A když pak nakonec odejde, tak říká, že jde hasit vášeň v posteli a pálení žáhy, myslím :) :D

10 Veritas Veritas | 23. května 2014 v 8:35 | Reagovat

[9]: Jé, tak to je prostě úžasné. (o=0 Chtěla bych to vidět, musí to být super. Zajímalo by mě, jak naopak se to děje... Taky znám jednu podobnou hru, která je ale česká, jenže je průšvih, že jsem zapomněla, jak se jmenuje. Hraje tam Klára Issová a Simona nevímjakdál (ta je tam prodavačkou u pumpy), odehrává se to jen na té čerpací stanici, která je asi v USA, a stane se tam několik věcí - přijedou dva chlápci a jeden se tam zdroguje na záchodě (nevím, jestli k smrti), potom je tam nějaký muž, kterého jiná žena pozná, protože je to nějaký věhlasný kuchař z televize... A tu Simonu pořád zve někdo do kina, alespoň myslím. Taky jeden z těch mužů je zločinec a začne tam na ostatní mířit zbraní. Znáš to?
Problém je, že nevím, jak se to jmenovalo (už to bude přes dva roky!). Možná to má něco společného s černou dírou - myslím, že tam jde o to, že se ta scéna vždycky zastaví a začne to znovu, nejdřív pozměněné jen trochu, ale s každou další scénou už hrozně moc, až nakonec ty postavy jakoby vystřídají těla, každý se tam už stává někým jiným a hlášky padají naprosto náhodně. (o=0 Bylo to docela dobrý. Říká Ti to něco?

11 Veritas Veritas | 23. května 2014 v 8:40 | Reagovat

(nebo teda s časovou dírou...)
Jo! Je to Černá díra!!! (o=0 Našla jsem to tady:
http://www.i-divadlo.cz/divadlo/dejvicke-divadlo/cerna-dira
... A není to česká hra (to bychom asi nezvládli), jen mě zmátlo, že to hrají Češi. Bylo to ... No, víš, to je právě ten problém, nikdy jsem neměla moc ráda dramata, když jsem je nepochopila. Zbožňovala jsem třeba komedie, ale vždycky mi vadí, když něco nepochopím, a tak bych na to ani nechtěla jít. A tohle dávali tenkrát v televizi, táta na to koukal, a nejdřív jsem se vůbec nechytala a říkala jsem si, co je to za blbost. Pak mi táta přečetl v televizním programu, že je to absurdní drama, kde všechno mění černá díra, takže se tam mění prostor a čas a tak, a najednou jsem si říkala, že je to docela dobrý. Protože jak to začalo být absurdní, přestala jsem řešit, že to nedává smysl, a začalo se mi to celkem líbit. Asi to fakt musí být hodně absurdní, abych se odpoutala od toho, jak mi vadí, že to nechápu. (o=0

12 Veritas Veritas | 23. května 2014 v 8:44 | Reagovat

Heeej, hustý! (o=0 Tak změna, nebyl to Doyle Doubt, vážně je to české! (o=0 Tady: http://www.i-divadlo.cz/blogy/jiri-koula/cerna-dira-aneb-damy-a-panove-tak-takhle-tedy-ano - to je teda proklatě hustý. No a promiň, že Ti tady o tom nechávám tolik keců, když už tu hru skoro rok nehrají, )o,= ale nějak mě to najednou zaujalo... Takže kdyby Tě to zajímalo, zkus se podívat, jestli není na YouTube, je boží. (o=0

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama