close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zlom

24. dubna 2014 v 18:06 | Grey.t |  Hudba, knihy, filmy
Začala hrát klavírní melodie. Pak se přidalo cello. Po mé kůži cestoval chlad. Neskutečný chlad, který nemohl patřit snad ani smrti. Jedině životu. Svět se rozechvěl. Rozklížil. Nastoupily smyčce. Nestačí mi dech. Jel jsem tramvají, obklopený lidmi, ale slzy si nedaly poručit.
Někdy se stane, že k nám hudba promluví jinak. Tak, že slyšíme všechny její tóny. Byl jsem najednou tak sám. Skoro jako jediný ve světě, který přestal existovat. Nic kolem nebylo. Nebyl jsem ani já. Byla jen hudba a to chvění, které procházelo mou neexistující bytostí.


Věděl jsem, že tuhle skladbu miluji. Nečekal jsem, že mě pohltí natolik. Jako kdybych dosud stál na laně, které najednou prasklo. Všechno - pocity, myšlenky, nápady, prostě všechno - zmizelo. Zbortil se celý svět. A mě bylo do pláče. Z toho, že skutečné dobro se na svět dostane jen skrz utrpení. Že láska nikdy není věčná, dokud se nepotvrdí smrtí. Že jediná nesmrtelnost, kterou člověk může mít, je nesmrtelnost smrti. Že jedině po smrti můžeme dokonale být.
Proplouvá to mým tělem. Všechny ty myšlenky nesené hudbou, ta hluboká pravda, která po zhasnutí tónů ztratí na naléhavosti.
Stihl jsem si jen oči přikrýt dlaní, než mi vytryskly slzy. Pálila mě duše. Zaťaly se do ní zuby a skrz ránu do mě proudila hudba. Jako jed.
Cítil jsem chlad pláče. Nesrozumitelnou naléhavost, která byla neodolatelná. Přestal jsem být ve světě, byl jsem jen v hudbě. A ta mě rozdrásala do krve. Díky vší té bolesti se cítím neskutečně šťastný. Cítil jsem život, jak mi proudí celým tělem, celou duší. Najednou je to jako kdyby ve mně ta skladba hrála vždy a navždy.
A pak jako závan větru ztichla a zanechala jen mě, mé uslzené oči a rozechvělé tělo. Řekla mi, co jsem měl slyšet. A já, ať se snažím sebevíc, to nedovedu zformulovat do slov. Nedovedu to říct dál jinak, než skrz to, co právě píšu. Nedovedu vyslovit ten chlad, tu bolest, to poselství.
(Nepopsatelné nejde popsat.)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 24. dubna 2014 v 18:29 | Reagovat

Skvělé pojetí TT, konečně to někdo vzal podle sebe a nepsal jen o tom, co je hudba a co tón a jak moc je máme všichni rádi. Tvoje články se mění v knihu, protože se tak dají i číst. :)

2 Alétheia Alétheia | 24. dubna 2014 v 20:17 | Reagovat

Ale řekl jsi to dokonale. Nesmrtelnost smrti... Geniální.

(Něco podobného jsem měla prožila u Tides Of Time. Nebylo v tom žádné hluboké prozření, jen vědomí, že to je to nejkrásnější, co jsem kdy slyšela, a nikdy asi nic krásnějšího nebude. A slzy a pořád dokola.)

3 Yima - téma týdne Yima - téma týdne | E-mail | Web | 24. dubna 2014 v 21:46 | Reagovat

Na lidském těle mě fascinuje ta rezonance. Že vlastně zní, že tělo je nástroj sám o sobě. Můj oblíbený zvuk je, když si stoupnu na koleje (ať už šaliny, tak vlaku) a cítím to chvění, když se blíží. On to není úplně zvuk. On je to takový zvuk beze zvuku, jestli to tak lze chápat.
A taky mám takové ty písničky, které najednou uvolní všechny myšlenky. Když se to stane a já jsem skutečně emocionálně na dně a necítím nic a zároveň všechno, hrozně dobře se mi píše. Najednou nemám zábrany, neexistuje žádné tabu a tak.
A ten popis, ten popis je krásný. A představa nesmrtelnosti smrti je taky pěkná.
Tramtadadadá, článek zařazen do výběru na http://tema-tydne.blog.cz :)

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 0:32 | Reagovat

[1]: Díky, jsem rád, že se ti článek líbí. Nevím, zda se moje články dají číst jako kniha, ale beru to jako velký kompliment a moc za něj děkuji :)

[2]: Díky :) Jo, přesně takový ten pocit, že už nikdy neuslyším nic dokonalejšího, jsem si prožil. Moc díky za komentář a jsem rád, že se ti líbí ta myšlenka a že ti to přijde dokonale řečené a geniální :))

[3]: To zní krásně, připomíná mi to ten rachot, když jdu podchodem pod vlakovou tratí a zrovna jede vlak, nebo když cítím, jak se blíží metro. Kromě toho zvuku je tam taková vibrace... Hrozně zvláštní.
Psaní bez tabu a zábran je asi nejkrásnější a nejčistší... Je skvělé, že nám to občas něco umožní...
Vážně? To hrozně moc děkuji, vážím si toho! :)

5 Alétheia Alétheia | 26. dubna 2014 v 22:25 | Reagovat

[4]: Jj. (o=0 Budiž to pro Tebe samozřejmostí.

6 mysteriousforest mysteriousforest | 28. dubna 2014 v 16:33 | Reagovat

Páni.. takto popsat skladbu, to je prostě.. úžasné.
Úplně jak jsem to četla, pusa otevřená.. už jen moucha mi do ní vletět ='D.
Musím říci, že já když jsem slyšela tuto skladbu před .. pár měsíci, cítila jsem něco podobného, jen to moje tělo a můj obličej jaksi.. nedával znát. Ale to už je mimo..
Úžasné, vážně ^^

7 Malleus Malleus | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 1:38 | Reagovat

Nádhera. To poetické vyjádření vskutku navozuje ozvěnu onoho pocitu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama