close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pffff

11. března 2014 v 23:50 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Jak hluboko pod hladinou musím být, abych nepoznal, zda je noc či den?

Lidé na mě mají různé názory. Někteří si třeba myslí, že jsem chytrý. Nebo že mi něco jde. Vidí mě různě. Ale já se vidím jinak. Vidím se male a nicotně. Vidím se zbytečně a neschopně. Netuším v sobě žádný potenciáln, nevidím v sobě nadání. Nadání pro nic. Jsem jen uzamčený ve vlastních obrazech, které se mi promítají do světa, aniž bych byl schopný je jakkoliv využít.
Je mi smutno.
Kdy jsem naposledy udělal něco produktivního?
Nejradši bych si lehnul a ležel. Třeba stovky let. Stejně už nic nedělám.

Posledních pět dní poslouchám stále dokola Gaiu od Radůzy. Je to kouzelné album a jsem unešen. Nic tak úžasného už jsem dlouho neslyšel.

Nevím co psát, ale cítím jakousi povinnost napsat alespoň něco. A tak trochu i nutkání aspoň trochu psát. Psát... Když dřív jsem nedělal téměř nic jiného. (Co se změnilo?)

(K čemu tu jsem? Nebudu mít děti. Nebudu mít rodinu. Nebudu mít ani přínosnou kariéru. Projdu životem a dostojím svému jménu - budu Šedý. Čistě Šedý. Projdu jako duch, vybledlý a neviditelný a pak prostě vymizím, rozplynu se, přestanu být. Až budu umírat, budu sám, nikde nikdo nebude. A budu cítit úlevu. Že už konečně přišel ten čas, kdy je všechno marné a kdy už nic nezmůžu. Čas, kdy budu moci opustit zodpovědnost za kvalitu svého života. Přijde chvíle, kdy se zlomí vše a já už nebudu muset dál cokoliv dělat. Chvíle, kdy se vyčerpají veškeré možnosti a zbyde jen jediná nutnost. Nutnost smrti.

Až moc myslím do daleké budoucnosti. Až moc se oddávám myšlenkám na smrt. Ale co jiného mi zbývá, když cokoliv, do čeho se pustím, postrádá význam? Když mi veškerá zdařilost uniká před prsty a na co sáhnu, to mi nejde?
Co mám dělat? Nutit se dělat věci jen proto, abych něco dělal?
Kolik mi zbývá snů? Snů, které jsem ještě schopný snít aniž bych cítil osten reality jehož bolestné píchnutí mi bude připomínat vlastní neschopnost a nereálnost mých nadějí?

Co dobře umím? Jen prožívat. Jen užívat si veškeré podněty které ke mně přicházejí, prožít každý pocit do dna. Umím se chvět při poslechu hudby a dýchat hluboko do plic s pocitem úžasné extáze. Ale ty pocity jsou pomíjivé. Zmizí hned jakmile jim přestanu věnovat pozornost. A pak přichází ty chvíle, kdy už nedokážu cítit pořádně nic. Jako kdybych byl v akváriu, ve skleněné kostce uzavřený před celým světem.
K čemu mi je v těch chvílích svět, když svedu jen válet se střídavě na gauči a na posteli? Klidně by se celý svět mohl smrsknout na můj pokoj, klidně i jen na prázdný prostor s postelí a pohovkou. Jedinou výhodou je, že si uvědomuju, jak hrozně málo jsem v porovnání s některýmí jedinci blbý. A pak mi zas dojde, že ne.

Ani nevím co píšu. Nejradši bych přestal. Lituju se aniž bych na tom byl špatně. Užírám se vlastní leností. Jsem jenom prase, co bude tloustnou, dokud mě někdo neskolí a nesežere. Slabí jen sedí a silní je jedí.

A já určitě nebudu ten co jí...

Ale třeba hodně hluboko pod vodou už není vidět rozdíl mezi dnem a nocí. Možná že hluboko pod hladinou budu skutečně nočním tvorem. Že tam najdu svům smysl.
(A jak se asi člověk dostane do hloubky, kde už není vidět sluneční svit a jak tam asi přežije a jak tam asi bude moct cokoliv dělat a tak dál...)

Je ve mně spousta vzteku. Nevidím.
Chci jenom něco umět... být něčeho schopný. Mít nějaký účel. Ergon.
Občas si přijdu jako obal.
Pffff
Pfffff
Pfffffffffff
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beáta Beáta | E-mail | Web | 13. března 2014 v 23:16 | Reagovat

Mám potřebu říct: nějaký Marcus Aurelius Antoninus kdysi řekl: ,,kde člověk upadl, tam musí vstát, aby se opět dostal nahoru."
To je všechno..

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 13. března 2014 v 23:46 | Reagovat

[1]: Problém nastane, když nevíš, kde je nahoře a kde dole.

3 Beáta Beáta | E-mail | Web | 13. března 2014 v 23:49 | Reagovat

[2]: Pravda. Někdy to člověk zjistí až časem..

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 13. března 2014 v 23:49 | Reagovat

[1]: Ale děkuji... za komentář i za citát, na který si snad jednou vzpomenu, až mi bude nejvíce nápomocen :)

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 13. března 2014 v 23:52 | Reagovat

[3]: A někdy mu nezbude než vstát, ať už bude jeho cesta pokračovat nahoru či dolů... ("Je nejistota horší nad prohru" řekla nějaká Radůza :) )

6 A. A. | 14. března 2014 v 10:13 | Reagovat

Až budeš v těch hlubinách, nebudeš sám, přijdu tam za tebou a budu ti tam dělat společnost. A až budeš chtít vyplavat nahoru, pomůžu ti, nebo tě budu doprovázet alespoň, pokud nebudeš chtít mou pomoc. A pokud se rozhodneš zůstat tam na dně, v klidu, kde nic nemusíš, budu tě tam chodit dolů navštěvovat a nosit koláč, nějaký pořádně čokoládový, aby ten klid byl klidem na entou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama