close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

But I'm a creep...

6. března 2014 v 1:23 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Jsou chvíle, které se najednou vynoří z paměti v dokonalé živosti, přestože jsme na ně nijak příliš nevzpomínali. Vynoří se v ten moment, kdy přejíždíte tramvají Vltavu a hledíte na nábřeží, na místo, kde jste před nějakým tím rokem a půl seděli a zírali na druhý břeh. Byli jste tam ve dvou. A hráli Creep. V batohu na zádech se válela do půlky vypitá lahev Tullamore Dew a její dokonale nazlátlá barva byla skrytá před zraky kolemjdoucích. Bylo to vaše malé tajemství. Tajemství jisté zhýralosti, přestože ten večer bylo všechno intelektuálně tolik na výši.
Tehdy jako bychom oba byli úplně jiní. Já i ty.
Pamatuji si své propocené triko a to, jaké bylo nesnesitelné letní vedro. Pamatuji si, jak jsme spolu byli nesmírně dlouho. Pamatuji si, jak jsem v tu chvíli nemyslel na racky a podobné nesmysly.
Jak jsme seděli obklíčení ježky na Petříně a svět jsme sledovali dnem lahve Tullamorky, která se pomalu vyprazdňovala, zatímco nám proudila zlať skrz žíly a mámila naši mysl. Hleděli jsme na noční Prahu a jako by v tu chvíli nic jiného neexistovalo. Smáli jsme se a mluvili jsme a já se cítil dobře. Byl jsem zhýralý opilec s mozkem chystajícím se na první ročník studia filosofie, s mozkem plným mezer ve znalostech - mezer, kterým ty jsi dával skvěle vyniknout v kontrastu ke tvé vzdělanosti.
Pamatuji si ty dny, kdy končilo léto. Dny, kdy konec závodil se začátkem a loučení s vítáním. Dny, kdy jsem mohl - opět po roce, po dlouhém a intenzivním roce - zažít opětovanou lásku. Lásku, jejíž upřímnosti a bezelstnosti, bezbranosti a bezpečnosti se možná již nic nevyrovná. Lásku, která mi nehrozila hroznými ranami.
Byli jsme dva podivíni ve světě normálních lidí. Ve světě, ve kterém normální znamenalo hloupější než my. A podivíny jsme zůstali do teď. Byli jsme jen dva lidé, co sedí na Petříně s lahví whiskey. Byli jsme. A byli jsme nejživěji, jak jsme mohli být. Všechno bylo jednoduché, prosté a přímé a přesto to zasahovalo do nesmírné hloubky. Bylo to tak jednoduché a hluboké, že ani neexistují slova, jimiž bych to mohl přiblížit. Neexistuje nic víc, než můj obraz v hlavě, obraz plný emocí a nevídaných rozměrů. Obraz, který se ale stane plochým při pokusu jej vyjádřit.
Poprvé jsem jel noční tramvají.
Chodili jsme po městě. Pili jsme absinth. A mně se točil svět. A sledovali jsme imaginární lásky. Třásli jsme se strachem, smutkem i vzrušením. (Nebylo cesty ven.)
Pak jsme se museli rozloučit. Con te partiro...

Vím, že jsem tě zradil.

Stále si nesu kříž své vlastní špatnosti. Ale také si nesu ohromný vděk za těch pár chvil, které se mi teď vynořují. Na těch pár chvil, k nimž je soundtrackem Creep od Radiohead.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama