close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Na věky

3. února 2014 v 23:37 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Říkal bych ti to stále dokola. Že tě miluji.
Dostal jsem od tebe nejkrásnější víkend, jaký jsem kdy zažil. Jako bych dostal všechno. Neustále na tebe myslím, neustále se na tebe těším. Jsi v každé vteřině, která přichází a v každé, která již odešla. Jsi věčný odchod a věčný návrat. Nekončící sled melancholických a extatických pocitů.
(V každé chvíli, kdy jsme spolu, už tuším jistý smutek z tvého odchodu. Z toho, že žádná společná chvíle nemůže být věčná, ne v realitě. Přestože láska, kterou prožíváme, si již cestu k věčnosti našla, ta již bude existovat navždy, ať se mezi námi a s námi stane cokoliv.)
Budeš se mnou, až se zítra probudím. Budeš se mnou až budu usínat. Ale tvé tělo mi bude bolestně chybět. Tvě tělo vedle mého, tvá vůně, tvá tvář, tvůj hlas... Nemohu se dočkat, až se tě opět dotknu, až zakusím znovu to teplo, které ti vyzařuje z kůže.

Když jsem s tebou, cítím klid. Vím, že to hlavní v mém životě se splnilo. Že není třeba se bát.
Že dokud jsme spolu, bude všechno v pořádku. Že mě budeš milovat i když selžu.

Brzy to již bude rok. Celý rok...

Jsem svým způsobem smutný. Vždy jsem byl. A vždy budu. Smutkem z pomíjivosti, smutkem z trvání. Smutkem z příchodů, které již v sobě obsahují odchod. Smutkem možnosti, nemožnosti i nutnosti. A jsem svým způsobem šťastný. Šťastný z okamžiku, šťastný z věčnosti, nadšený z myšlenek a unešený svěžím větrem, který mi dnes foukl do tváře. S tebou jsem jiný. Jinak smutný. Jinak šťastný. S tebou jsou mé štěstíi můj smutek ukolébání k spánku. Jsem jen já. Je jen klid.

O víkendu jsme rozkvetli. Jako nikdy.

Miluju tě. Nedokážu si zakázat to říkat. Stále si to v duchu opakuji, pořád, neustále. S každou sekundou, se kterou přichází myšlenka na tebe.

Nedovedu o tom mluvit. Nedovedu to vyjádřit. Ne víc. Ne líp.
Vše je tak prázdné, když tu nejsi, ale přesto se všude skrývá část tebe. Jako by tebou celý můj pokoj nasákl a teď mi tě vyzařuje zpět. I já jsem tě plný.

Občas bych věřil, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Nejen díky lásce, ale díky tomu, jak mne rozechvívá každý den. Jak úžasný je pro mě vítr, jak kouzelná se mi zdá zima, jak syté je vše, co prožívám - i prázdnota. Možná nežiji na plno z pohledu mnohých, ale téměř jako bych žil naplno z pohledu svého. Jako bych ani více žít nemohl, protože bych buď musel zemřít a nebo žít na úkor té sytosti a s každým větším žití z ní krájet.

Občas bych věřil, že všechno bude na věky.
(Ale ono bude. Svým způsbem.
Mým způsobem.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama