They only want you when you're 17
31. ledna 2014 v 0:19 | Grey.t | Koutek pro Greye a jeho pocityKomentáře
Tome, ten text písničky nesmíš brát vážně! Možná je člověk ve 21 moc starý na něco, ale rozhodně ne na všechno. A ta atraktivita je zrovna ještě daleko vepředu - nejvíc ve 32. (o=0 Času dost, na všechno, na život, na svobodu, na sny.
Souhlas s oběma komentáři, já na tom byl v 17-18 taky dost bídně, teď mi je 24 a mám zčásti takový život, o kterém jsem v té době snil, a denně za něj děkuju :) a už i něco málo zkušeností, které jsou fajn v tom, že má člověk nějaký ten základ, na kterém může stavět.
P.S. Neber se tak vážně, beztak jsi z 99,9% prázdný prostor a smysly vnímají jen 0,01% reality ![]()
[1]: Nemyslel jsem to přímo doslova na ten věk sedmnácti let a souhlasím s tím, že někdy je lepší se dívat do budoucnosti. Na druhou stranu, pokud má člověk pocit, že už ho v budoucnosti nečeká nic tak skvělého a ani lepšího než už zažil... A právě ten pocit jsem měl, když jsem psal článek. Ono svým způsobem je můj život taky mnohem lepší než tehdy, v té době, na kterou tak rád vzpomínám, jsem asi o něco vyrovnanější a tak... Jde spíš o to, že i přes tu bolest (nebo možná právě díky ní) se tam tyčí některé zážitky hrozně majestátně a člověk, i když se nedívá zpět, cítí jejich velikost, kamkoliv se hne. A stále srovnává. Právě teď zažívám něco nádherného a nejspíš mnohem nádhernějšího, než tehdy, ale odehrává se to na úplně jiné úrovni, mnohem víc v realitě a proto to má také některá úskalí, kvůli kterým to asi nikdy nevyroste do takové výšky (oproti tomu to bude velmi hluboké).
[2]: Neberu ho zas tak vážně, byla to spíš metafora :). Nedovedu si představit, že mi jednou bude 32
[3]: Emoce nejsou ani smysly, ani prázdný prostor (a dokáží úspěšně zlikvidovat obojí) ![]()
[4]: Proč myslíš? Ovšemže Ti bude 32. (o=0 To byl jen příklad. Ale chtěla jsem ještě dodat, přesně jak říká [3]: - v 17 letech byl svět bezesporu super, ale i když to v tu chvíli začalo jít prudce dolů a následovala fakt katastrofa, tak on se člověk po několika letech (nebo měsících, pokud je vyrovnanější), oklepe, vzpamatuje a jede si dál, a teď je to teprve vážně super! (o=0 Nikdy jsem necítila, že je všechno tolik správné jako teď. No dobře, až na dvě věci, ale vždycky tu budou nějaké takové dvě drobnosti. Spíš až teď mám pocit, že to jde všechno k lepšímu a je to teprve jistý začátek. (o=0
Já zase prožívám úplný opak.. Nedávno mi bylo dvacet a můj život mi přijde mnohem lepší, než kdy jindy. V sedmnácti jsem měla spoustu problémů, spolužáci se nechovali ke mně a ke kamarádce dvakrát dobře. Teď jsem na vysoké, mám spoustu novým možností, nových přátel a připadá mi, že až teď jsem začala konečně žít :)
Vzpomínek je opravdu hodně. Ale není lepší se dívat do budoucnosti? ;)