close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

They only want you when you're 17

31. ledna 2014 v 0:19 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Někdy nám útěchu poskytne jen spánek. A já tu útěchu půjdu hledat pod zavřená víčka. Protože některé dny jsou podivné. Přikryté poloprůsvitným závojem z tmavě modré látky, nebesky hebké a podobající se kouři. A někdy skrz tu látku pronikne ostří nože, nemilosrdně a krutě a zasáhne člověka přímo do srdce. Celý ten tmavomodrý opar propůjčujícíc celému světu snovou kouzelnost je najednou ztracen. Jen bodná rána bolí o to víc.
Někdy vůbec nevím, zda mé nohy stojí na zemi, či zda se vznáším nad hlubokou propastí a jen čekám, až se má víra v pevnou zem zhroutí, abych se i já zhroutil. Přímo do jícnu rozevírajícího se chřtánu.
(Není třeba hledět do propasti. Není třeba čekat, až ona vhlédne do mě.)


Mám rád ty chvilky, kdy mi něco připomene jistý pocit z minulosti, který si nevybavuji.

they only want you when you're seventeen, when you're twenty one, you're no fun

To je taková ta depka, že čím starší jste, tím jste méně atraktivní. A tím méně atraktivní je svět. S každým rokem přibývá vzpomínek a ubývá možností. (A s každým dnem jsem dále od svého vrcholu. Od klimaxu, k jehož majestátu se již nic v mém životě možná nepřiblíží. Je to podivné. Byl jsem přesvědčený, že až začnu milovat skutečného člověka, zmizí láska k Letní Bouři a vyblednou všechny ty zážitky. A ony stále září a jejich zář je oslnivě jasná.)

Při retrospektivě se zdá vždy minulost krásná. Tíže se semlela a stal se z ní jen lehký prach a konečně může vyniknout lesk a krása.

Jako by mi do krku stékaly kapky hořkého halucinogenního jedu.
(Jako bych nevěděl, proč všechno vidím tak jak to vidím...)
Zkreslená realita. A přesto právě teď jediná.

I zdání předurčenosti může být lživé.
(I zdání toho, že jev není zdání, může být lživé.)

I'm no fun, I'm twenty-one.
(Time to disappear. Time to fade.)

Možná jen nestačím běžnému tempu. Nebo tvému tempu.
Cítím se nicotně, vzdáleně a prázdně.
Cítím se staře.
(Mám pocit, že mě proklínáš)
Stále je kam jít. Stále existují cesty. Většina cest vlastním životem ale není vyšlapaná.

I'm not seventeen.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Avilan Avilan | Web | 31. ledna 2014 v 12:12 | Reagovat

Já zase prožívám úplný opak.. Nedávno mi bylo dvacet a můj život mi přijde mnohem lepší, než kdy jindy. V sedmnácti jsem měla spoustu problémů, spolužáci se nechovali ke mně a ke kamarádce dvakrát dobře. Teď jsem na vysoké, mám spoustu novým možností, nových přátel a připadá mi, že až teď jsem začala konečně žít :)
Vzpomínek je opravdu hodně. Ale není lepší se dívat do budoucnosti? ;)

2 Veritas Veritas | 2. února 2014 v 21:13 | Reagovat

Tome, ten text písničky nesmíš brát vážně! Možná je člověk ve 21 moc starý na něco, ale rozhodně ne na všechno. A ta atraktivita je zrovna ještě daleko vepředu - nejvíc ve 32. (o=0 Času dost, na všechno, na život, na svobodu, na sny.

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 3. února 2014 v 11:15 | Reagovat

Souhlas s oběma komentáři, já na tom byl v 17-18 taky dost bídně, teď mi je 24 a mám zčásti takový život, o kterém jsem v té době snil, a denně za něj děkuju :) a už i něco málo zkušeností, které jsou fajn v tom, že má člověk nějaký ten základ, na kterém může stavět.

P.S. Neber se tak vážně, beztak jsi z 99,9% prázdný prostor a smysly vnímají jen 0,01% reality :D

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 3. února 2014 v 12:27 | Reagovat

[1]: Nemyslel jsem to přímo doslova na ten věk sedmnácti let a souhlasím s tím, že někdy je lepší se dívat do budoucnosti. Na druhou stranu, pokud má člověk pocit, že už ho v budoucnosti nečeká nic tak skvělého a ani lepšího než už zažil... A právě ten pocit jsem měl, když jsem psal článek. Ono svým způsobem je můj život taky mnohem lepší než tehdy, v té době, na kterou tak rád vzpomínám, jsem asi o něco vyrovnanější a tak... Jde spíš o to, že i přes tu bolest (nebo možná právě díky ní) se tam tyčí některé zážitky hrozně majestátně a člověk, i když se nedívá zpět, cítí jejich velikost, kamkoliv se hne. A stále srovnává. Právě teď zažívám něco nádherného a nejspíš mnohem nádhernějšího, než tehdy, ale odehrává se to na úplně jiné úrovni, mnohem víc v realitě a proto to má také některá úskalí, kvůli kterým to asi nikdy nevyroste do takové výšky (oproti tomu to bude velmi hluboké).

[2]: Neberu ho zas tak vážně, byla to spíš metafora :). Nedovedu si představit, že mi jednou bude 32 :D

[3]: Emoce nejsou ani smysly, ani prázdný prostor (a dokáží úspěšně zlikvidovat obojí) :D

5 Alétheia Alétheia | 4. února 2014 v 18:39 | Reagovat

[4]: Proč myslíš? Ovšemže Ti bude 32. (o=0 To byl jen příklad. Ale chtěla jsem ještě dodat, přesně jak říká [3]: - v 17 letech byl svět bezesporu super, ale i když to v tu chvíli začalo jít prudce dolů a následovala fakt katastrofa, tak on se člověk po několika letech (nebo měsících, pokud je vyrovnanější), oklepe, vzpamatuje a jede si dál, a teď je to teprve vážně super! (o=0 Nikdy jsem necítila, že je všechno tolik správné jako teď. No dobře, až na dvě věci, ale vždycky tu budou nějaké takové dvě drobnosti. Spíš až teď mám pocit, že to jde všechno k lepšímu a je to teprve jistý začátek. (o=0

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama