Nevím kdej sem. A už nemůžu na nic sáhnout. Jako by se všechno rozpadalo, jako kdyby mi svět mizel pod rukama. Před očima. Jako kdyby nikde nic nebylo napevno.
Co je láska?
("What is love? Baby don't hurt me, don't hurt me no more")
Jsem dutý jako sud. Není ve mně nic. Jako kdybych jen duněl prázdnotou. Ten zvuk se rozléhá a já se ho snažím utišit. Snažím se naplnit a není nic, co by nezaniklo v té černotě pod víkem sudu.
Jako kdybych nebyl.
Nemusím tě žádat o odpuštění. A nemusím se snažit odpouštět.
A je mi to jedno.
Jako kdyby nic nebylo.
Bouchám hlavou do zdi. Už nezbyly žádné dveře, které by vedly ven. Buď rozbiju hlavou zeď, nebo rozbiju zdí hlavu.
(Ven cesta nevede.)
Jsem jediné v tomto světě, co se nikdy nerozpustí.
Vše mi ustupuje, když po tom hmatám. Vše se mění v kouř, když na to vrhnu zrak. Jen já zůstávám a nemohu zmizet. Nemohu nebýt. Cítím jen sebe - a cítím se jako slupka. Jako tenká pevná slupka, která kdysi kryla něco, co již není. Jsem dutý. Jsem prázdný.
Venku nic není.
Uvnitř nic není.
Je jen mezi. A to jsem já. Tenká blána mezi nicotou a nicotou.
(Bezcestí?)
Kde je má duše?
Co zbylo?
Co jsem?
Chtěl bych ti odpustit. Ale kam to povede?
Chtěl bych ti věřit.
A nevím nic. Jsem jako prázdná skříň, která byla kdysi plná knih.
Neodpovím.
Nezeptám se.
A nevím.
Písmena nic neznamenají. Slova nic neznamenají. Myšlenky neexistují.
Vše se může míchat. Libovolně.
(Celý svět se mi míchá před očima).
Zasekl jsem se. Není cesta zpět. Není cesta nikam.
Nemohu se hýbat.
Nic nezmůžu.
Nic nechci. Nechci nic.
(Jsem zbaven všeho!)
lhostejnost