close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Tehdy

9. listopadu 2013 v 1:57 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Světle bledě modrá.
(52)
Někdy by člověk nevěřil, jak podivně lze otevřít oči. Jak dávné věci mohou zasáhnout srdce skrz dvě čočky a dva sklivce. Člověk by někdy nevěřil skoro ničemu.

(Nádech, výdech. Nádech, výdech. Nádech. Výdech...)

Neskládám jeřáby. Nehledím do dálky na světle modré nebe a nehledám ten pravý odstín. Necítím světle bledě modrou bolest, ani ten chlad a ani nezatínám zuby v nervosní křeči. A přeci je tu. Trochu. Malinko.
(Tolik věcí!)
Ta intenzita... Že se ani nedá psát.
Ta síla. Že nejde vyjádřit. Že se člověk zasekne a musí ji ze sebe vytlačit všemi silami. Že se člověk svíjí v křeči, jen aby vyjádřil, jak mocné pocity v něm proudí.
Sníh. Led. Lehoulinká modř.
i am the architect nikdy nehrají tak dokonale jako teď. Jako tehdy. (Jako kdyby teď a tehdy byl jeden čas.)

Pomozte mi. Pomozte mi zpět. Pomozte mi splynout.

Platón. Descartes.

Něco tak hříšně čistého. Téměř jak padlý sníh. Avšak krutější a horší.
Něco tak přesného, až z toho přechází srdce.

Kolik sněhových vloček mi přistálo v srci? A proč netají?
(Snad je mé srdce stále příliš chladné?)

Hořká medicína. Darjeeling. Otevřené oči. Život.
Křičel bych.
Možná to nakonec byla víc Světle bledě modrá než Letní Bouře.
(A možná to je jen sen.)

Já nemám slova. Ztratila se. Není jak to vyjádřit.
Je to tak čistý pocit.
Je to tak silná touha.
Je to tak intenzivní vzpomínka.
Nedovedu se přenést přes minulost.
Nesvedu se přenést přes odmítnutí.
Nemám. Nic nemám.

A přesto... cítím se živý. Jako kdybych dýchal ten žahavě ledový vzduch. Jako kdyby mi krev zahřívala jedině tahle podivná bolest.
Dal bych svůj život za to, abych mohl opět žít v té době. Tehdy. V únoru. Abych znovu prožil tu vraždící úzkost.
(nemám slova. Nic není přesné. Vše je falešné. Vše je jen omšelý popis.)

Chybí mi všechno. Chybí mi ten život. Že jsem byl živý až k smrti. Že jsem neměl nic jiného, jen teď. Ale to teď bylo dokonalé.
Co mám nyní?
(Mám tehdy?)
Minulost nelze vlastnit. Mám jen vzpomínku.

Potřebuji ji. Tři architekti během půl roku. A ten půlrok byl tak dokonalý. Jako kdyby se v něm zjevil celý svět. A vše dál už je jen závěr.
Něco musí být dokonalé.
Je to sníh. Je to walk in regret od i am the architect. Je to Světle bledě modrá. Je to ono. To tehdejší. To co se vrací jen v náznaku. Jen v nerozvážně přílišném oživení vzpomínky.
(Nemysli na to.)
(Musím!)

Nádech. Výdech. A jako by se všechno rozplynulo.

Je zde jen teď. Nynější teď. Nové.
Ale nic nebude takové jako tehdy.
(Co mi zbývá?)

Je to jen sen?
Zbývá mi dýchat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama