close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Živý?

13. září 2013 v 0:32 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Tažte se jak chcete. Hledejte odpovědi. Nenajdete.
Jsme v polárních končinách, kam slunce nesvítí půl roku. Jsme v krajině sněhu, v krajině smrti. Zde přežijí jen ti nejsilnější. A já tě vystavuji všemu, čemu mohu. Ptám se tě - neodpovídáš. Jsi ledová kra, ať jsi kdo jsi. Ohromná a v mé cestě.
Tažte se jak chcete. Ptejte se. Doptávejte se. Hádejte.
Jsme na poušti. Nikde nic. Slunce pálí přes den, v noci mrzne. A nevíme co chceme. Přejeme si víc chladu? Přejeme si víc žáru? Můžeme jít kam chceme a stejně nikam nedojdeme. Smíme se procházet, dokud nám neuhoří nohy. Zaboříme se do písku po pás a písečná bouře na nás vytvoří dunu. Můžeme zavřít oči, ale vedro bude stále. Mráz bude pořád.
Nemáme odpovědi. Nenabízíme. Neprodáváme. Zavřeno.
Kupujte, klidně kupte všechno. Odpovědi tu nejsou. Neprodáme je. Protože nevěříme. Protože nedůvěřujeme. A neptejte se na důvody. Netažte se a nedoufejte. Kupte a nebo jděte. Neřešte cenu. Neřešte nic.

Neprodám vám odpověď.
Neprodám vám slova.
Neprodám vám řeč.
A neprodám vám sebe.

(Neprodávám. Nejsem prodavač. Nejsem obchodník - a už vůbec ne s deštěm.)

A nenapíšu.
Nejsem spisovatel.

Stejně je tu tolik otázek, které tíží mé srdce. Ale drží ho zde. Svou tíhou mne nechávají žít. Protože bez nich bych byl už dávno mrtvý.
(Jsem živý?)
Držím tě za ruku a nechám se slepě vést. Nezbývá mi než věřit. A věřím. Věřím v Boha. Věřím i tobě. Věřím ti, protože věřím v Boha. Veď mě kam chceš. Veď mě a já to nazvu božím záměrem. Veď mě, bude nám požehnáno. A vybídnu tě i po sté! Veď mě!
Tvá nevědomost tě chrání. Tvé oči ti dávají slepotu. A mé srdce ti dává lásku. Přejdu po ní. Překleň most. Buď tu se mnou, jako vždy. Buď tu se mnou. Nech mě opět spojit dva cizí světy. Prostě mi věř. Já se ti odevzdal. Odevzdej se mi. Dej mi vše, jako já tobě.
Věř mi. (I já ti věřím. Platím.)
Nedám ti nic. Nic, protože už máš všechno. Protože já už nic nemám.
A nechci mít. Měj všechno. Měj všechno mé a měj i mě.

Pokud mě zraníš... pokud mě zabiješ - tak ať. Zraň. Zabij. Vím, že to bude bolet. Vím, že riskuji. Ale co riskuji? Život, který chci žít s tebou?

Jdu po tenkém laně. Jsem jako provazolezci, na které tak často koukáme. Jen jsem nesmírně vysoko. Motá se mi hlava. Jdu slepě, bez očí. Jdu a jsem jen nohama. Jdu a jsem tím vzduchem, který se dotýká mého těla. Jsem lanem. Každý krok, každá vteřina, každý okamžik, všechno. Všechno je risk. A já nedýchám. Jsem tlukot mého vlastního srdce. A vím, že neriskuji. Vím to, protože já jsem ty. Vím to. Vedeš mé kroky. Vedeš můj dech. A když spadnu? Děj se vůle Boží!

Riskuji.
Ale neriskuji nic, co bych už nezažil.

Riskuji.
Ale nezemřu.

Riskuji.
Ale život jde dál.

Jsem něžným oparem. Oparem, který neví, čím je. Jsem. Ale nevím nic. Nevím kdo, nevím kdy, nevím kde. Jen se mlžně rozpínám mezi vším a ničím, vlním se na pomezí věčnosti a ztraceného času.
Měl bych být nekonečná bytost.
Měl bych být věčná bytost.

Ale co skutečně jsem?

Jsem každým okamžikem svého života. (A co je můj život?)

Ptejme se na otázky.
Hledejme odpovědi.
A nemáme-li ani jedno, pak prostě žijme. Protože nemá smysl řešit, zda má život bez otázek smysl. Neptám-li se, žiju. Neptám-li se, otázky jsou vyřešený.
Ptám-li se, klenu se výš a dál. Ale žiju vůbec?
Ptám-li se, zpochybňuji se.

Klenu-li se, propadám se.

Jsem kouzelník. Čaroděj. Můj svět je utkán z kůží černých koček a z netopýřích křídel. Můj svět je jako přikrývka. Černá, ale se světlými místy. Sešíval jsem bílou nití. Můj svět je černý mrak. Můj svět je plný žalu.
Ale v mém světě má štěstí smysl. V mém světě má své místo, nestává se tou záplavou, která přetéká ve vlnách zbytečnosti.
V mém světě je pojivem. A možná i předivem. Můj svět by bez něj nebyl. A ono by nebylo bez mého světa.
Jsem kouzelník. A dovedu lhát jako nikdo jiný.
Dovedu předstírat odpovědi.
Dejme tomu, že něco z toho vím.

Vím, co cítím.
(Vím?)
(Cítím?)
(Co?)

Nedávej mi slova. Nedávej mi odpovědi. Jen mě nech věřit. A neber mi důvod věřit.
(Neber mi ho ani za mými zády.)
Čekám na kulku. Čekám na sníh. Čekám a nedočkávám se. A život ve mně mrzne.
(Co je život? Směska reakcí na aktuální události?)

Sníh...
To nám to ale krásně sněží...
Jenže dnes jde o víc.

Hrajeme o všechno.
Srdce věří.
Ustupme srdci.
Ustupme lásce.
Omnia vincit amor et nos cedamus amori.
Někdy se vyplatí zavřít oči. Někdy se vyplatí nemyslet. Někdy se vyplatí vkročit na lano. Někdy se vyplatí věřit.
(Někdy se vyplatí spadnout).

Jedna věc je jistá.
Žiju. Život občas způsobí zranění. Ale za žití prostě stojí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sionnach. sionnach. | Web | 13. září 2013 v 14:44 | Reagovat

Rozplakal jsi mne.

Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama