close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bloudění

28. září 2013 v 0:21 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Chtěl jsem před tím utéct. Před tím vším. Před změnami. A utíkal jsem tak zběsile, až jsem tomu vběhl do náruče.
Něco starého končí. Něco nového začne. A já setrvávám v mezičase. V zemi nikoho, v prokleté krajině zchřadlých květin, z nichž žádná nikdy nezahyne, ani se nikdy neprobudí k novému květu.
Jsem v čase, který se do života nepočítá.
Všechno kolem se hýbe. Jen já stojím. Hledím dovnitř. Snažím se poznat svou řeku, snažím se najít nějaký kompas.
Nic mi neříká, kudy mám jít.
Nic uvnitř. Nic venku. Nikdo. Nikde.
Žádné hlasy.
Jen pusté ticho; ticho, které nepromlouvá. Ticho lidí, kteří vraždí. Ticho čepele, než zajede přímo do srdce.

Tříštím se mezi lidi. Měním tváře?
Jsem na střepy. Čekám, až mě někdo sestaví.
A neslyším Boha. Necítím ho.
Jen vím, že je.

Zmizely ty časy, kdy jsem se těšil na nadějný zlom.
Zmizely časy, kdy mne sžíral jed.
Zmizely časy, kdy mne struny elektrických kytar řezaly na malé plátky.

Bojím se nalézt sám sebe.
A bojím se, že se nikdy nenajdu.

Vším hýbe paradox a protichůdnost. Chci i nechci.

Nemám slova. Už dlouhou dobu.
Už dlouhou dobu nemám nic.
Jako bych byl téměř prázdný. Já, Šedý. Já odsud, z Hájku Snů.
Jako bych neměl vůbec nic.
Ale já-někdo jiný mám vše. A za nic bych to neměnil.

Já jsem kdo?

Já - žiji zde? Pod rouškou šedých mlh? Či jsem víc tím tam venku? Mimo obrazovku, mimo virtualitu, mimo naťukaná slůvka, která se zrovna někomu prohání myslí?

Já jsem otázka.
Nekončící. Nezodpovězená. (Nezodpovědná.)

Jsem tady. A teď. Jsem ve chvíli, kdy se vše láme. Ale nejsem ani na jedné z odlomených částí. Jsem někde mezi. A bojím se udělat krok.
Tehdy jsem ho udělal. A ani jsem to nevěděl. Prostě jsem šel. (Chci teď zpět?)
Udělám ho znovu?
Cítím se jinak.

Jsem to ještě já?
(Ne, už to nejsem já. Už to nejsou mé články, už to není můj blog.)
(Zemřel jsem? Zemřel Šedý?)
(Co se kam ztratilo?)
(Nic necítím! Vraťte mi to!)

Není snadné žít ničím.

Jsem jako střepy. Všude a nikde zároveň. Celek je ztracen. Zničen ve prospěch částí. Ale už nikdy nebude odrážet svět.

Necloumá mnou žádná podivná touha. Necítím bolest a necítím řezy. Jen tupou a utlumenou lítost nad tím, co bylo a už není. (Jako vždy, jen mnohem méně.)

A není tu odpověď. Z namnožených otázek vznikl jen jeden velký útlum. Jen jedno velké tupé ticho, které nikdy nic nevyzradí.
Kde jsem?
(Chybíš mi. Tak moc mi chybíš, že každá myšlenka po chvíli zahne k tobě a již nejde vrátit. Celá má mysl a celý můj život se stáčí tvým směrem. Možná tím mnoho ztrácím. Možná tím mnohem víc získávám. Nevím, zda mám vůbec na výběr, ale touto cestou jsem se rozhodl jít. Touto cestou jdu. A touto cestou chci jít. Leč ta cena - platila se vůbec za toto? - je příliš vysoká než aby zůstala bez povšimnutí. Platím ztrátou milovaných. Milované samoty. Milované lítosti. A především milované můžičce, ať byla čímkoliv. Ale mám něco jiného. Štěstí v tobě. Štěstí ve tvém srdci, v tvých polibcích.)

Kdesi daleko jsou hřbitovy. A v nich leží život, který překračoval zlomy na druhou stranu. Alespoň jeden zlom vždy překročíme. Ale kam předtím? Protože kam dál, na to není odpovědi a nikdy nebude. A nebo je to předtím stejně nezodpověditelné?
Naložil jsem si povinnost rozhodnutí. A nemohu se rozhodnout.
Skončím jako maličká bytůstka všech možností avšak neschopná udělat jediný krok?

Kolik mám otázek. A mám strach, že je to celé prázdné. Od prvního řádku po poslední. Jako by se vytratil ten prvotní impuls, který mě dnes pobídl k psaní. Ten křehký pocit lítosti nad tím, co bylo. Křehký a ostře znějící, leč nyní utlumený vybledle béžovým hadrem.

Mé srdce tluče. A je v něm víc rudé než kdy dřív.
Jen jinde... jinde vše utichá a bledne. Rudá na úkor šedé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sionnach. sionnach. | Web | 29. září 2013 v 19:59 | Reagovat

Pro mne jsi to stále ty. Stále ten samý Šedý (třeba s větším množstvím rudé) jako kdysi. Jako teď a jako o prázdninách. Stejný čteně, stejný viděně a stejný slyšeně v telefonu.

Neztratíš se a neztratíš sám sebe.

Možná tě ztratí ostatní. Možná ty ztratíš ostatní. Ale to je jiná věc. Ty jsi ty a budeš tebou, ať už budeš jakýkoli.

Mám tě ráda.
Měj rád.
Kohokoliv.

A vždy tě ráda schovám.
Kamkoliv.

Neboj se ničeho.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 29. září 2013 v 22:32 | Reagovat

[1]: Děkuji ti, drahá Siuško, ani nevíš, jak moc pro mě tato tvá slova znamenají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama