22. srpna 2013 v 14:22 | Grey.t
|
"Miluju tě," říkám si. "A přijdu domů a napíšu o tom článek."
A jsem šťastný. Snad proto, že vím, že můžu psát. Snad proto, že můžu psát o lásce. Nebo možná proto, že je to moje láska, o které můžu psát a píšu.
Jsem šťastný. Dnešní den je radostný. Možná mám i starosti, ale duch stále trvá. Radostný duch. Je tu tíha, kterou musím přijmout - a dnes jsem si ji vědom. Ale dnes také věřím, že přijmout ji nebude zas tak těžké. A možná - možná se mi i uleví. Protože přijetím pozbyde něco na své těžkosti. A konec konců, nesl jsem ji víceméně dosud.
Nechci zapomenout radostnost dnešního dne. Nechci zapomenout to štěstí z lásky, štěstí, které ve mně vzplanulo po probuzení. Ten pocit, který bych asi dlouho popisoval a nikdy bych nebyl spokojen (ostatně, s popisem pocitů může být člověk spokojen zřídkakdy).
Chci nezapomenout. Chci vědět.
Dnešní den nesmí být ztracený. Nesmí se zapomenout. Nesmí zapadnout mezi ostatní dny jako jeden z nich. Dnešní den je radostný den.
Jsem šťastný, že mohu psát o lásce. Jsem šťastný, že o ní mohu psát i jinak, než truchlivě. Možná se někdy může zdát nepodstatné, ke komu tu lásku cítíme. Možná se může zdát, že stačí ji cítit. Ale jsem šťastný, že ji mohu cítit ke člověku, ke kterému ji cítím. Ač možná brzy tento pocit pomine - jako všechny pocity, tak pomíjivé -, jsem šťastný, že trval alespoň těch pár chvil, abych ho stihl procítit. Jsem šťastný, že trval aspoň tak dlouho, abych ho stihl zmínit zde a zasadit mu tak vlastní stromek v Hájku.
Jsem šťastný a je to melancholické štěstí. S vědomím pomíjivosti, s obavou z ní. Je to štěstí, které je drceno na prach vlastní křehkostí, je to štěstí, které tuší i bolest. Ale stále je to štěstí. Je natolik štěstím, že ho neztrácím při zavřených očích, je natolik štěstím, že při něm dokážu cítit i smutek. Je natolik štěstím, že dává všemu nový podtext a kontext. Je to štěstí ukryté mezi řádky, štěstí, které není viditelné každému.
Je to mé štěstí.
(Možná proto jsou všechny návody na šťastný život tak hloupé. Protože každý máme své vlastní štěstí a své vlastní cesty k němu.)
Najednou jako bych věděl, že všechno je tak nějak v pořádku. A klidně bych mohl položit hlavu a zavřít oči. Nic by se nestalo. Není čeho se bát. Ne dnes. Dnes je radostný den. Dnes je štěstí.
Dnes je dnes.
Snad první článek, ze kterého necítím lítost a soustrast s tebou :).