close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zavři oči

12. července 2013 v 21:54 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Kdyby šlo vyměnit vlastní možnost, že mi Bůh odpustí, za to, aby někomu jinému neodpustil, udělal bych to. Je tak těžké odpouštět. Je tak těžké milovat. Je tak těžké dělat cokoliv v tomhle světě.
Na text čekají prázdná okénka. Na naději čeká smrt.
Poslední dobou se mi stále víc zdá o Chadbournovi. Nevím proč.
Chci to vůbec vědět?
Možná, že Bůh není to pravé pro mě. Ale jde Chadbournovi o pohanství? Nejde mu prostě spíš o víru?
(Modrý oheň...)

Je zvláštní se cítit opět tak prázdně. Nést si to ve všem, co člověk dělá. Touhu nemyslet na to. Zapomenout na jisté nešťastné události a skutečnosti.

Co když draci skutečně existují?

Vším hýbe modrý oheň.
Dokud nás nesežerou pavouci...

Asi to chce trochu dýchat.
A trochu optimismu. A všechno.

Nebo to chce prostě klid. Čas. Pauzu.

Ale není slušné ignorovat lidi, kteří vás milují.

V mládi jsem měl tolik možností. Chtěl jsem udělat tolik věcí.
A teď už to nedoženu.

Všechno bylo tak těžké. Před pár lety...

Rosie returns.
Sometimes.

Leave me alone! I yell... You don't hear. You don't want to hear.

Co pro tebe znamenám? Co jsem pro tebe kdy znamenal? Nejvíc určitě ne.
Jen málo. Maličko. Malilinkato.

Nejkulaťoulinkatější.

Chtěl bych se zbláznit. Chtěl bych být v blázinci. Potom by se ke mně někdo možná choval pozorněji. Lidé mají své problémy. A když někdo nemá faktické problémy a přesto ho život drtí, co z toho pro něj? Nic... je jen zhýčkaný.
Jistě. Jsem jenom zhýčkaný. Nezažil jsem nic hrozného. Žiju si svůj pohodlný život. Jenom kurva mám tyhle posraný pocity.
Jenom je pro mě někdy každý nádech utrpením. (A jen nemám odvahu si to utrpení zkrátit tím, že bych si zastavil dech. Cest k tomu pár je...)

God be with me...
je těžké věřit v Boha. Ale je mnohem těžší věřit lidem.

Člověk je občas jak domeček z karet. A život je zahrada růží... protože růže zvadnou.

V Irsku je pro mne moc zima...

A chybí mi ty útesy Cornwallu. Chladný slaný vítr od moře... A já nahoře, na útesu. Tak vysoko nad hladinou. Jako by na ničem nezáleželo. Jako by bylo všechno jedno. Tehdy - tehdy a jen tehdy - bylo pouhé - pouhopouhé - tady a teď.

Přetlakovaný hrnec bouchnul. Létají z něj slzy.

Bum bum...
Jsem rozbitý.

A co bude dál?

Někdy mi chybí ta svoboda. A chybí mi síla být sám.
Ale chybí mi i síla důvěřovat.

Ale šrámy tolik bolí.
A já jsem rozbitý.

Chtěl bych, abys umřel.
Chtěl bych, abych umřel.

And we all call out in despair
All the love we need isn't there

Co vlastně chci?
(Otázka, kterou všechno končí. Kterou všechno začíná.)
Všecko. Nic.

V tomhle světě není nic skutečné.
Je jen lež.
Jedna. Velká.

A ani na krok dál.
Ani o krok blíž.

Jen zavři oči....
Spinkej
A věř...
a já ti vrazím kudlu do srdce. A zakroutím s ní.
A pak už budeš mít oči navždy zavřené, dokud ti je nesežerou červi, nebo dokud se nezměníš v popel.

Důvěřuj.

I can't sleep here!

Špatný svět.
A nikde dveře ven.

Zavři oči.
A čekej na kudlu.
A nebo oči nezavírej.
A pak nedostaneš polibek.

A čert tě vem.

Kde jsou dveře kam?

Ta tíha. Tíha černi. Tíha deště. Tíha... dolů... na Zem.
Do prachu. Do bídy.
A nedýchat. Jen stěží.

Co všechno má zde člověk?
O všechno přijde.

A není nic...

Vše je tak daleko.
Proč nemůžou být věci ideální...
Proč nemůže být láska ideální?

Jsme křehké bytosti...
A slova jsou ostrá jako meče.
Někdy člověk zabije aniž by se toho druhého vůbec dotkl.

"Musíš mi věřit"
Proč?
Chceš mě zabít?

Byl jen jeden dokonalý den.

Všechno to už bylo.
Všechno to ještě bude.
Věčný návrat téhož.
Co by udělal nadčlověk?
(Ale já nejsem nadčlověk.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama