31. července 2013 v 21:57 | Grey.t
|
Život je z velké části o výběru priorit. Tak si každý den vybíráme mezi jedním a druhým a říkáme si, co je pro nás důležitější. Někteří z nás přihlížejí k budoucnosti, někteří spíše k momentálnímu uspokojení a k okamžité radosti. Někdy si plánujeme a na vrcholu žebříčku máme kariéru, někdy žijeme prostě pro dnešní den a raději než abychom si šetřili na dovolenou si koupíme pět krabiček čokolády.
Často se můžeme setkat s tím, že jiný člověk nemá priority stejné jako my. Někdy se nám může zdát, že žádné priority nemá. Může to však být jiným životním postojem. Jiným přístupem k tomu, co je teď a co buhe, jiným způsobem přemýšlením.
Je na nás, co za priority si určíme. Může se zdát, že nám nějaké vnucuje svět, ale je to jen naše volba. Samozřejmě musíme přijmout následky. Chceme-li opustit konzumní svět, musíme počítat s tím, že se může stát, že skončíme pod mostem bez domova s krabicovým vínem. A vlastně ani s tím počítat nemusíme. Jen se to prostě někdy stane.
Na výběr priorit by se dala svést velká část lidských problémů. Nemáš peníze na byt? Možná jsi si určil špatně priority a utrácel jsi za něco, za co jsi utrácet nemusel. Máš málo přátel? Možná máš na vrcholu priorit práci a na přátele zapomínáš.
Samozřejmě se s podobnými zjištěními náš život může měnit. Mění se způsob, jakým si priority vybíráme. Zjistíme, že potřebujeme být více s přáteli a tu se priority reorganizují do nového žebříčku.
Musíme si však uvědomit, že i ostatní mají nějak určené priority. Co potom při společném soužití? Při intenzivním vztahu s jinou osobou a to s takovou, která má úplně jiné priority?
Ta otázka mě trápí.
Snad... Snad přeučit ji? Vysvětlit, že život je o něčem jiném?
Ale to snad ten váš, a ne život té druhé osoby. Nemůžete lidem říkat, co pro ně má být důležité. Můžete je poučit o následcích, ale samotný výběr priorit je na nich. Nemůžete vybírat za ně a nemůžete je nutit, aby dali něčemu přednost, pokud oni sami nechtějí. O tom jsou mezilidské vztahy. O stycích a rozdílech v prioritách. O tom, co nám druzí přináší, samozřejmě. O tom, jak se my stavíme k nim.
A když dojde na to, že máme rádi - Bůh ví proč! - někoho s jinými prioritami, co potom? Co když nás jeho život začne rozčilovat? Přeučit ho? Napravit ho? Upravit si ho podle vlastního vkusu? To ne.
Život je o výběru priorit. A tak si opět musíme vybrat. Je pro nás důležitější být s člověkem, kterého máme rádi, přestože nás rozčiluje to, jak žije a jaké má priority on, nebo dáme raději přednost tomu netrápit se rozdíly a neshodami a vypustíme tohoto člověka ze svého života? Postavíme zde výš v žebříčku osobu a náklonnost k ní, či svou vlastní bolest a nepříjemné pocity, které máme, když se stýkáme s jejím životem?
Priority můžeme vybírat jen sami za sebe a sami pro sebe. Ne za jiné a ne pro jiné. Můžeme ostatním poradit. A můžeme si nechat poradit od nich. Můžeme sledovat jejich život a přiučit se. Ale nemůžeme po nich chtít, aby přejali náš systém, který jsme si sami stvořili, a žili jím. Můžeme dělat kompromisy, můžeme se podřídit - a to je znovu výběr priorit, tentokrát zvolíme touhu vyhovět druhému před vlastními prioritami. Ale vždy je volba na nás. Více či méně.
Teď je ten čas. Vybrat si. A já mám - prozatím - vybráno.
Pravdu díš. Tolerance je moc moc důležitá, ale těžké ustoupit z vlastních sobeckých hodnot kvůli někomu jinému. Ale je to jen o našem rozhodnutí a síle vůle.