close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Chvění

15. července 2013 v 21:19 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Co když nic jako večná láska není?
Co když člověka nemůžeme milovat navěky?
Ne tady, ne v životě, ne ve skutečnosti...
Co když jedinou cestou k opravdové lásce je její pomíjivost. Co když jediná věčná láska je ta, která v nás zůstane jako jizva, jako díra, jako vytržené místo, které si vyžádal odchod milované osoby?
Co když jedině odchod milovaného, konec vztahu, může otevřít dveře k věčné lásce?
Co když člověka můžeme navěky milovat jen tehdy, když o něj přijdeme?

Nezbývá nám, než věřit, že právě ta naše bude navěky?
(Co to jsou, ty věky? Kam až sahají? A co je věčnost?)

Co když tomu nevěříme?
Když si uvědomíme, že všechno v lidském životě je pomíjivé... A že láska - lidská láska, láska v lidském životě - je také pomíjivá... co potom?

Dny plné slunce, hudby, Virginie Woolfové, stesku, žalu a myšlenek.
Myšlenek na lásku a na důvěru.

Proč je snazší být nešťastně zamilovaný než žít ve vztahu?
Proč je důvěra tak těžká?
Proč je tak strašné, že jediná jistota vztahu visí na důvěře?
Proč nedovedu důvěřovat?

Není to nic osobního.
Pár šrámů z minulosti...

Pár klavírních tónů, strom života, poutník vesmírem, láska...
Věčný život.
Zemřeme.
Všichni zemřeme.
Budeme spolu pak na věky?

Budeš mě milovat, až budu mrtvý?
Budeš mě milovat, než zemřu?
Budeš mě milovat?
Opustíš mě?
A opustíš-li mě, budeš mě milovat i potom?

Bojím se o nás.
Bojím se o celý svět.

A přitom jsem tak sám.

Jako bych někdy cítil všechno.

A není nic - a nikdo není - jenom vlci hladoví...
Jen vlci hladoví, jen duté pistole...
Kam vedou všechny cesty?
Kam vede poezie?

Proč toužíme po věčnosti? Proč odmítáme přijmout vlastní omezenost?
Je v tom snad touha po nadlidství? Po transcendování sama sebe?

Co je život, kam vede a... o čem je?

Na čem závisí lidské přátelství a lidská láska?
Proč člověk potřebuje milovat a být milován?

Uplynulo toho tolik.
Zajímalo by mě, jestli na to myslí.

Zimní chlad.
Chybí mi v srdci.
Led a železo. Chci mít led a železo.

Zimu.
Sníh.
Sněhu až po kolena. Až po pás.
Chlad, až to bolí.
Slzy v očích.
Zima k zbláznění.
Vánice.
Bílo.

Ztraceno.
Do ztracena.

Neboj se.
Neboj se, šedý.
Šedáčku můj malinký.
Krčíš se v koutku vyděšený světem. A já to tu zvládám. A ty o tom píšeš.
Neboj se, ty moje malá lásko. Ty snílku.

Kdo jsem?
Jsem Grey?
Jsem já?
Jsem Tom?
Jsem...
Jsem?
Jsem tebou?

Dlouhá zima.
Hluboká.
Černá.
A kdo jsi ty?

Nadechněme se.

Přestaňme dýchat.

O čem je svět?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pták Ohnivák a Liška Ryška aneb Velký Vezír Alfons Pták Ohnivák a Liška Ryška aneb Velký Vezír Alfons | 15. července 2013 v 23:29 | Reagovat

Svět je o Ničem a o Všem.
Láska je jedna velká otázka.
Mám husí kůži
možná z otevřeného okna
možná z tebe
a uvědomění si
kdovíčeho.
Jak se pozná, že miluji?
Že prosím Podstatu o lásku toho člověka
že prosím kapky
že prosím les
že prosím vítr
a ono je vyslyšeno.
A zbytek je na mně.
Miluji v tu vteřinu prosby, pak
se to ztrácí někam do neznáma
a je třeba si to připomínat.
Proč?
Chci se ponořit do tohoto citu a nikdy
v něm neustat.
Chci aby to šlo.
Ale když o tom tak přemýšlím,
říkám si, zda to není přecijenom možné jen ve filmech.

2 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 16. července 2013 v 15:15 | Reagovat

Když jsem byla nešťastně zamilovaná, uslyšela jsem písničku od George Michaela "Jesus to a Child", kterou prý napsal, když mu umíral přítel. (Vidíš, málem bych na ni zapomněla a přitom pro mě byla tak důležitá... ta si určitě jednou zaslouží místo mezi videi na mém blogu). A ta mi tenkrát dala poznat, že nejde o toho člověka, jestli ho mám, jestli on miluje mě, ale o tu lásku. A čím nešťastnější, tím hlouběji si to člověk může uvědomit, protože tím víc ji cítí. Ta láska neumírá, je ve mně pořád, ačkoliv jsem si uvědomila, že bych s tím člověkem asi ani nechtěla žít. Že jsem šťastná teď a že to, co mám teď, by mi on nemohl dát. A to mluvím o citu starším než 15 let! A věčnost? Věčnost je právě tam, kde není čas, kde není minulost a není budoucnost, kde není zrození, ani smrt. Nepřijde až po smrti a není tak těžké do ní vstoupit. A tam je skutečná láska a ta je vždy navěky. To já vím.

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 9:01 | Reagovat

[1]: Můžeme jen doufat že ne. Ale proč vlastně chceme milovat věčně a hluboce? Proč nám nestačí to, co můžeme mít, co se rodí v našich vlastních srdcích? (Není právě pocit z nedostatečného milování velkým projevem lásky?)

[2]: To je krásné. Věřím, že ve věčnosti je skutečná láska. Ale někdy se mi věčnost zdá tak daleko...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama