Nic. Jedno velké nic.
Křehké tóny. Ztráty. Nicoty. Slepoty. Marnosti.
Člověk to snad ani nevidí. Jak ho to bolí. Jak s tím nechce žít. Ale co se dá dělat.
Večery jsou neodbytné. Dají se odbýt snad jen spánkem.
Slíbil jsem, že když se na psychologii nedostanu, bude tu záplava nových článků. Ale paradoxně se mi nedaří psát. Jsem až podivně klidný. Všechno mě tak hrozně mrzí. Ale zároveň... mám jasný cíl. Nebo dva.
Udržet se na filozofii.
Dostat se na biologii.
Ale potom... Bůh ví.
(Bůh je astronaut)
Něco se změnilo. Se mnou, s ostatníma, se světem. Nic není jako dřív.
Čas běží kvapíkem, nesnídám, nesvačím... jsem jak brouk kvapník.
Splešťule blátivá.
A malina je růžovitá.
(Všechno vzala voda)
Miluj mě. Šeptal bych ti to, kdybych mohl. Neslyšíš? Nevím.
Miluj mě. A ty to víš. Miluješ. A já pořád šeptám, snad ze strachu.
Ale co jiného mi zbývá?
Je pro mě láska cenou útěchy?
To nám to ale hezky sněží... Už by to možná šlo.
Před rokem bylo všechno tak jiné.
A já nedokážu pochopit, kam se poděl ten rok. Co je vlastně jinak?
Nesněží.
Luna netrhá.
Oči nebodají.
Ale co je jinak?
Jako by pořád byl jeden den. Jako by čas vůbec nebyl.
A přitom uběhl rok.
A za ten rok jsem nic neudělal.
Všechno... VŠECHNO bylo tak dávno.
Jako by to bylo včera, co byl koncert Cranberries.
Jako by to bylo včera, co jsem byl na loňské muzejní noci.
Jako by to bylo včera, jsem dostal 68 a 86 bodů.
Jako by něco bylo vtipné.
Bojím se, že mi nevyjde biologie.
134 není moc
64 není moc.
70 není moc.
Mám strach ze všeho.
Nesnáším neúspěchy.
Moře bývá hluboké.
Někdy bych se chtěl prostě ponořit. A být v tom tichu pod vodou. Hloboko. uprostřed ničeho. Být někde na hranici. A za ní. A ještě dál.
Mít prostě trochu klidu. Bez úzkostí, bez strachů.
A jen tam tak plavat. Sám. Čistý.
Mám hrůzu. A ještě víc má ona mne.
Mám hrůzu ze všeho.
Je láska cena útěchy?
Je naděje jen klam?
Uklidňuju se nepodstatným?
Jen tonout a neplakat...
Ve středu tu bude Gray. Těším se. Nemůžu se dočkat.
Musím všechno zvládnout.
Musím být silný.
Musím být chytrý.
A především, musíš jít večer před přijímačkami spát, a ne psát na blog po půlnoci (!!!). (o=0