close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

When everything dies

8. května 2013 v 0:20 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Rád dávám do nadpisů článků názvy post-rockových písní. A rád píšu svůj blog. Rád se utápím ve vlastních pocitech a rád jsem rád.
Dnešek je divný. Je to šokující poznatek, který na mě dopadl z výšin někdy ráno a drtí mě až doposud. Nejde s tím nic dělat, můžu si za to sám.
(Nikdy-nikomu-nevěř. Nikdy-nikoho-nemiluj. Nikdy-se-nikomu-neotvírej. Spoléhej-jen-sám-na-sebe. Nikoho-si-nepouštěj-k-tělu. A další kréda... K čemu jsou, když se jimi neřídím? K čemu je se jimi neřídit, když vždycky skončím u toho, že si říkám, že jsem se jimi měl řídit?)
Téma týdne je "čas plyne stále rychleji". Další téma, ke kterému nemám co napsat. Poslední dobou si ani nějak neuvědomuju, že by čas plynul. A na úvahy o čase se taky moc necítím, zvlášť když vím, jak bolestně málo ho mám.
(Je možné být sám sebou jen ve chvíli, kdy píšu blog? Možná je to tím, že ve chvíli, kdy píšu blog, beru své já jako kontinualitu, jako něco věčného, spojitého a v relaci nejen samo k sobě, ale i k bohu... Díky, Kierkegaarde, už mi je to všechno mnohem jasnější. Protože teď už vím, že já je samo sebou jen skrze víru, kterou já nemám. Víru v Boha. A já bych rád věřil, ale nikdy nevěřím dost. Neudržuji kontinuální vědomí o Bohu, kontinuální vztah k Bohu, ani kontinuální vědomí o sobě samém, nereflektuji své já jakožto něco věčného. Jsem jen... já. Já-ego. A možná trochu já-Self... Ale jsem i já-duch? Jsem i já-věčný? Já-syntéza? Já-poměr, který má poměr k sobě samému čili poměr, který stojí v poměru že má poměr k sobě samému?)
Dejme tomu, že jsem já. Že mám věčné já. A co z toho? Neumřu. Budu nesmrtelný. Budu navždy. Pokud tedy budu ve vztahu k Bohu. A pokud nebudu ve vztahu k Bohu, budu si zoufat, budu nemocný k smrti, budu nemocný nemocí, na kterou se neumírá, na kterou se touží umřít, aby se zbavilo svého já, ale neumírá se.
Duše se prý stává věčnou jen svým poměrem k Bohu. Ať už to řekl Kierkegaard, nějaký velký křesťanský myslitel, doctor angelicus alias sicilský prase, "učitel západu" či jen Tulka na základě nastudované literatury, něco na tom je. Duše se stává věčnou svým poměrem k Bohu. Zaniknu tedy? (Bylo by tak krásné nebýt... Ne? Nebo by to byla věčná deprese? Neprozradí se budoucí - věčné - nebytí i v současném životě? Právě skrze svou věčnost? A budoucí věčné bytí, bytí v Bohu, bytí s Bohem, bytí ve vztahu k moci, která určila já jakožto poměr (atakdál), taktéž? -Jakbysmet- Nebyla by to věčná slast? Asi těžko. Byla by to věčná víra. Nekonečná víra. Nekonečná blízkost ztvrzená propastí. A křesťanství zašívá pomocí paradoxu a nabízí možnost pohoršení. Jen stále nechápu, proč bych se měl pohoršit nad tím, že Bůh vstoupil na zem jako člověk a vzal na sebe všechny naše hříchy. Všem nám může být odpuštěno. A z toho se mám pohoršit? Z něčeho nekonečně šlechetného? Asi to jen nechápu. Jako vždy. Můj pohanský hřích, hřích v nevědomosti...) (Nejsem si jistý, jestli to je celé v závorce, jestli už je závorka uzavřena, nebo jestli je uzavřena jen závorka v závorce. Každopádně prozatím považujte všechny závorky za uzevřené... tedy, jako by záleželo na tom, zda jsou ty kecy v závorkách nebo ne.)

Tak dejme tomu, že čas plyne stále rychleji. Řekl bych, že mi je to momentálně nějak jedno, protože ztrácím pojem o kontinuitě času... a co není kontinuální, to neplyne. Takže má čas smůlu a může si jít trhnout nohou.
(Páni, já jsem tak chytrý... až bych to chtěl říct ironicky.)

Dejme tomu, že něco vím... To je dost pravděpodobné. Spousta lidí něco ví. (Sókratés je člověk a zároveň Sókratés ví, že nic neví, tedy něco ví a ví právě to, že nic neví a z toho samozřejmě vyplývá, že existuje člověk, který něco ví... Z čehož však nevyplývá ta spousta. Ale řekněme, že empiricky....)
A dejme tomu, že filosofie začíná lézt někomu na mozek. Zatahovat školu bylo přeci jen v něčem přínosné. Člověk dokázal přemýšlet o věcech -dejme tomu- normálním způsobem. (Ale co je to normální? Co je to přemýšlet? Co je to způsob? A co je to člověk? Dejme tomu, že když už ty pojmy existují, tak nějaký význam mají. Ale víme jaký? Dejme tomu, že nejsme tak skeptičtí, jak se zdáme, a myslíme si (to je ale jen doxa, vážení!) že to víme. Pak můžeme říct něco takového, jako jsem řekl, a mít i nějaké chápání toho, co to vlastně znamená. A dejme tomu, že.... Ne, filosofie vůbec není nebezpečná... Vůůůůbec. Vůůůůůůůůůbec. A ještě víc "ů", ať je jasné, jak moc velká je to ironie.)
Tak dobře, nalejme si čistého vína, nechoďme kolem horké kaše, vyložme karty na stůl - protože přesně tak se správní filosofové přeci chovají! Přímo a k věci, bez nějakých hloupých komplikací a nesmyslně dlouhých a nepochopitelných a nepochopitelně hrozivě rozvětvených vět o několika střednících, že? (No, já mám opravdu co říkat...)
Okolo Hradce v malé zahrádce.

Tak jo, to by stačilo. Je vidět, že mé myšlenkové pochody jsou... No, jaké jsou, to je vidět. A že jsou, to je poznat z toho, že je vidím. Protože když něco vidím, tak to asi existuje, i když to možná není takové, jaké se to jeví. (Takže bacha, pokud se vám mé myšlenkové pochody nějak jeví, možná jsou úplně jiné. Ale buďte si jisti, že jsou. Protože objektivitu objektu můžeme poznat jen skrze subjektivitu subjektu, nebo jak zněla ta dokonale podivně absurdní (samozřejmě jen pro studenta prváku, s pokračujícím studiem se, hádám, pojem absurdity nechutně zužuje) věta z první hodiny Úvodu do Patočkovy fenomenologie.)
Tak a dejme tomu, že tomu sám rozumím. Proč to vlastně píšu?
Asi abych ukázal, že se cítím tak nějak zvláštně divně. Abych poukázal na to, jaký podivný balvan na mě leží už od října. Abych sám sebe přesvědčil, že další roky na filosofii budou jen ještě větší muka. A dejme tomu, že Tomáš Akvinský se nám jen nezdál. (Sicilský prase, prý... a nebo doctor angelicus).
Dejme tomu, že naše sny nejsou tím skutečným životem. Dejme tomu, že život je opravdu takový, jaký se nám zdá být během bdění. Dejme tomu, že když člověk umře, je to opravdu smrt a že v našem světě není žádný Bůh. Dejme tomu, že současná společnost je vyspělá a má zdravé názory. Dejme tomu, že dobro a absurdita jsou totéž. Dejme tomu, že jediná bytost, které můžeme věřit - a ve kterou můžeme věřit - se pro nás stala bezcennou. Že nikoho takového nepotřebujeme. Dejme tomu, že jsme lidé natolik samostatní, že nebudeme zoufalí, když zapomeneme na Boha. Dejme tomu, že naše společnost je dost stabilní na to, aby žila dál tímto konzumním stylem aniž by si podkopala pevnou zem pod nohama. Dejme tomu, že máme pravdu a že víme, co je pravda. Dejme tomu, že svět je antropocentrický. Dejme tomu, že člověk je mírou všech věcí. Dejme tomu, že naše mnohovrstevnatá a smysl postrádající post-moderní doba je to pravé ořechové. Dejme tomu, že se netrápíme existenciální krizí, dejme tomu, že můžeme s rukou na srdci tvrdit, že náš život má smysl. Dejme tomu, že máme rádi citronovou zmrzlinu.
Co z toho? Kam nás to dovede? A co když naše srdce bije proti? Pak je každé dejme tomu zbytečné.

Komu můžeme věřit? Je tak těžké důvěřovat lidem. Ale člověk, normální člověk, který nestuduje filosofickou fakultu a už vůbec ne obor filosofii, ten má jistotu aspoň v tom, co si může ověřit. Nevěříte partnerovi? Inu, je to jednoduché - pokud máte důkazy, že vás nepodvádí, tak vás nepodvádí. Kde je jistota pro filosofa? V tom, co je empiricky dokazatelné mnohdy ne. A kde je jistota pro takového exota, jakým jsem já?
Co víc mi zbývá, než věřit Bohu? (Věřit sobě? Jen těžko... s tou mírou skepse...)

Někdy je lepší si vypláchnout hlavu alkoholem. Škoda, že jsem to už dlouho neudělal, protože čistá hlava vede k takovémuto kolapsu.
Kolaps od slova kolo a lapsus. Kolaps je lapsus kol. A kolo od slova cola, které souvisí s coca. A tak je kolaps lapsus kok. A kok je bakterie. Lapsus bakterií. Lapsus zní podobně jako kaktus, takže to určitě souvisí. Kaktusová bakterie. A jsme u kolapsu.

Smutné na tom je, že tohle se mnou nedělá filosofie, ni filosofická fakulta. Že něco takového v sobě nosím furt. Jestli se někdy z někoho zblázním, tak to budu já. Zblázním se sám se sebe. (Další forma zoufalství? Šílenství z nechtění být sám sebou?)
Dejme tomu, že hluk a ticho jsou totožné. Dejme tomu, že jsem mystik. Dejme tomu, že něco vím.
Co vím?
Sókrate, porodní bábo filosofů, tahej!

(Proboha... co to píšu? Pokud to někdo chápete, vysvětle mi to, prosím.)

Tak, poslední předpoklad: Dejme tomu, že jsem se ještě nezbláznil...
(Co bude dál? Pevná půda pod nohama... kde je? Neztrať se mi. Chci ti to říkat dál, ale nedokážu věřit. Ne tobě a už vůbec ne jemu. Ne člověku, který mi lhal a tobě říkal pravdu. Ne člověku, který o mně ví všechno a lhal mi. Ne člověku, který mě zradil. Co bude dál? Filosoficky tě vyvrátím, lásko. Máš se na co těšit.)
A pokud neumřeli, žijí tam šťastně až dodnes...
A pokud umřeli, umřelo už všechno.
Když všechno umře... co potom?
(Potom nic nežije)
Když všechno umře...
Tenké ledy, čas jít spát.
...a žili šťastně až do smrti. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. (Hey hey hey, the end is near... on a good day you can see the end from here)
A nezapomeňte udržovat kontinuální vědomí o svém já jakožto duchu, jenž je ve vztahu k moci, která ho určila jakožto poměr, který má poměr k sobě samému čili jako poměr, který stojí v poměru, že má poměr k sobě samému. (A teď třeba tu o Sókratovi... Sókrate, Sókrate, dostaneš do zubů, máš blbý otázky a otravnou hubu).

A pokud se ve hře objeví pistole, někdo z ní musí vystřelit...
(Já se ve hře objevil, tak kdo si ze mě vystřelí?)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adélie adélie | 8. května 2013 v 9:17 | Reagovat

huuu, to je dlouhé. tak jdu na to :D

2 Myšák Myšák | Web | 13. května 2013 v 18:40 | Reagovat

Pod čím sedíš ? ;-)

3 Alétheia Alétheia | 17. května 2013 v 22:56 | Reagovat

Tome! Tohle je úžasný článek! (o=0 Smála jsem se. Přišel mi skoro geniální. A chci Ti tolik moc odpovědět na všechno, a přitom to nejde, tak jen zkrátka dejme tomu, že jsi do značné míry vyléčil moji náladu. Připadalo mi, že už nejsem tolik sama. A teď teda zkusím ty odpovědi...
Taky jsem ráda ráda, ale moc často ráda asi nejsem, a ze zkušenosti můžu říct, že existuje více divných dnů a je normální se těmi krédy neřídit, i když je v sobě pořád dál neseme. Jen si nevšimneme, že je nedodržujeme... Teprve když to začne bolet.
Myslím, že jsi Tebou i když nepíšeš blog, jen při tom psaní to můžeš nějak intenzivněji pociťovat, protože je pravda, že je v tom něco zvláštního, ale těžko se někdo může na takové věci zakládat.
Ty jsi pochopil, proč byl sicilské prase? Oo= Mě to udivilo, rozhořčilo a ovlivnilo - asi tomu trošku věřím - ale jak by mohlo mít prase cokoli společného s anděly? Až se - doufám v co nejdřív - uvidíme, tohle mi budeš muset hezky vysvětlit.
Když se ptáš "Bylo by tak krásné nebýt... Ne?", myslíš tím nebýt sám sebou, anebo nebýt vůbec? To první krásné být nemůže, je to jen nekonečně obvyklé a nízké, zatímco to druhé... No, tenhle týden jsem si to zase přála se znepokojivě vysokou intenzitou. Už jsem myslela, že to přešlo, ale když si někdo přeje nebýt, nemůže to jen tak přejít. I když se to schovává, tak to pořád jen je. A nevidět to znamená nebýt sám sebou???
To s těmi závorkami je taky super (o=0, ale nedělej si s tím starosti.
Hrozně se mi LÍBÍ, jak Ti to leze na mozek! Oo= Tedy Tobě asi ne, ale podle toho, co píšeš, je to vážně úžasné a obdivuhodné, a to sice vím, že nic nechápu, ale myslela jsem, že je to horší, zatímco tohle všechno působí vážně odlehčeně, a omlouvám se, pokud jsem nepochopila nic. Taky mi občas něco lezlo na Mozek, ale... Málokdo to dokáže tak krásně dokázat. (o=0
Nerada bych, aby ses pokoušel přesvědčit sám sebe právě o tomhle. Zní to tak ... Správně! (o=0
To s tím kolapsem už je na mě nějak moc, patrně nevěřím, že kolo souvisí s coca-colou. A co to znamená lapsus?
Nechápu, můžu si jen myslet, že chápu, a vysvětlit Ti, jak jsem to pochopila, ale stejně to bude špatně. Ale Sókratés je super, taky bych ho žádala o podporu, i když jinými slovy.... (o=0
Ten předposlední odstavec mi nebylo souzeno pochopit a poslední je znovu zajímavý, a já si z Tebe snad nevystřelím. Ale když už jsme u toho, co komu leze na mozek, tak u nás je momentálně i permanentně docela psycho taková potřeba zpětné vazby - něco, co člověku už nebetyčně leze krkem, ale přitom to sám všude cpe. Takže, kámo, tohle byla moje zpětná vazba - moc hezky jsi to napsal! (A je fuk, že se o zpětnou vazbu nikdo nikdy neprosí, protože víme své - totiž že mozek nemůže bez zpětné vazby fungovat. A do další závorky v závorce bych připsala, že zrovna dneska se mi té zpětné vazby vůbec nedostalo a zoufale si přeji nebýt, ale to už je redundantní, takže nechci závorkami plýtvat.)

4 Alétheia Alétheia | 17. května 2013 v 22:58 | Reagovat

[2]: ... A to mi připomíná, že jsem nepochopila ani tenhle komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama