close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zhasneme.

22. března 2013 v 1:17 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Procházka pod vodou - procházka na dně řeky.
Je těžké jít. Je těžké se pohnout.
Nenadechnu se.

Mám chuť lehnout si na hladinu a splývat do nekonečna. Splývat do splynutí.

Proč člověk nemůže ztratit duši? Ducha? Proč se nemůže stát pouhou prázdnou schránkou bez citů?
Proč se nemůže nadechnout vody?

Smrtelně naživu...
Chlad je chladný a horko je horké.

Svět je světový. A voda vodová.
A vdova vdovová.

Mám fíkus. A pár otázek.
Jsou cigarety metaforou nevěry? Je sebevražda metaforou změny?
(Je metafora metaforou metafory? Aneb chce to něco debilně nelogickýho).
Je maska výrazem neupřímnosti?

Je láska hřích?

Za co přichází trest?
Proč se bojím Boha?
Je tak vysoký. Je tak vše. Je tak... víc. Je tak abstraktní. Je tak konkrétní. Je tak silný... tak intenzivní. Tak hluboký. Tak... tak... absurdní a paradoxní.
Oceán. Je jako oceán.

Je tak dokonalý.

Je tak lehké zapomenout. Je tak lehké típnout jisté pomyslné cigarety. A přitom se to nikdy předtím snadné nezdálo.
Je ale tak těžké opustit ten pocit, který se k těm kouřovým láskám váže. Člověk by si najednou přál - snad z čisté nostalgie nebo co - zase trpět. Tím úžasně nízkým způsobem. Tím úžasně pokorným a snad i trochu láskou naplněným způsobem.
Když odešleme dopis, bude nám chybět?

Sejde z očí, nesejde z mysli. Nesejde ze srdce. Ale sejde. Kdy? Kdy sešly kouřové clony, oči jako jehly? Kdy zapomněly, jak bodat?


"i think it's about liking someone who doesn't return the favor. cigarettes, they only hurt you/ while they may give you pleasure-- in the long? run every cigarette is a waste ; maybe she relates every moment she spends with this someone to a cigarette"

Celá ta metafora zhasla. A s tím i jeden svět. Světy se zhasínají a rodí s každou sekundou. A kde je ten náš? Ten se jako nit táhne všemi těmi tak rychle zhasínajícími a vznikajícími, tvoří z nich mozaiku a lidský život získává šanci se hroutit do nostalgie a sentimentu i do nadějí a iluzí.
A pak zhasne i ten náš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sarsorika Sarsorika | Web | 22. března 2013 v 23:24 | Reagovat

Když jsem byla ještě moc malá, byla jsem přesvědčena o tom, že dokáži dýchat pod vodou.

Protože nic nebylo absurdní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama