Chvílemi mám pocit, že tenhle svět se začíná ztrácet v irelevantnostech, zbytečnostech, malichernostech... Prostě ve všem tom ubohém, nízkém a nepodstatném. Jenže já nemám co říkat, když se topím ve vlastních zblázněných pocitech a ztrácím smysl pro to, co je důležité.
Rád bych napsal úvahu. Ne dnes. Prostě někdy. Ale aby to byl vskutku přínosný článek, ne další poetickotragedický výlev duše z vlastní vůle uzoufané.
("Jsi zoufalý" - to je pro mě asi největší urážka.)
Chtěl bych něco dělat. Poslouchám Mozartovo Requiem. Myslím na své články. Poslední dobou to jde vážně z kopce... Což ovšem nevysvětluje, proč jsem měl včera nejvyšší počet návštěv za celou dobu existence blogu...
Zkopce? Proč myslíš? Nenuť se do úvah, pokud na ně nemáš zrovna náladu... Mně se ty "poetickotragedický výlevy" líbí...;)