Stíny hrají hru.
Dlouhý nádech pomáhá na leccos. Dlouhý nádech schovává otázky. Odpovědi. Odpovědnost.
Dlouhý nádech říká: Odpouštím si. Říká: bude to dobrý.
I staré rány mohou bolet. Někdy se otevírají tak snadno.
A lidská ješitnost tomu tak krásně pomáhá.
Kdyby se se zavřenýma očima zavřel celý svět... kéž by... snad...
Ale on ne.
A co potom? Co člověku zbývá?
Zámek, co nejde odemknout. Zámek na rukou. Zámek na jazyku.
Odemkne se časem.
Jediné, co má smysl, je vrátit se. (Nietzsche by mě asi zabil... ale co. Ne ven, ale zpět. Protože tam bylo něco, co teď už není.) Musím napsat jeden mail. On je ten jediný, kdo mi může pomoct.
K čemu jsou otázky bez odpovědí?
K čemu jsou odpovědi bez otázek?
A co to znamená utéct?
(Ptát se a odpovídat. A kam to všechno vede? Co má člověk udělat se životem? K čemu je cokoliv? Jako by cílem všechno bylo bezcestí, ztracenost, marnost. Jako by nečekalo už nic. Vše je jen možnost, která se může a nemusí realizovat. Ale k čemu je realizovat právě tu kterou možnost? K čemu je jakoukoliv z nich nerealizovat? K čemu je udělat cokoliv?
Realizací jedné možnosti si upírám možnost realizovat jiné možnosti. Dočasně, trvale... to záleží na tom, co je to za možnosti. Ale kde je nějaký smysl? Je i smysl jen realizovatelnou možností? Je Bůh jen možnost? Jedna z možností, v co věřit? A není pak jedno, jestli je to Bůh, Matka Příroda, Vesmír, Nefritový císař, nebo třeba nic? Není pak úplně jedno, kterou z těch možností realizujeme? Je to jen lidská volba. Volba, která je svým způsobem na úrovni každé jiné volby. Na úrovni volby: vyčistím si ráno zuby, nebo ne? Budu mít k snídani rohlík nebo housku? Budu věřit v Boha nebo v Přirozenost? Budu dneska odpoledne uklízet, nebo radši půjdu ven?
Jedno rozhodnutí vede k dalšímu, ale kde je nějaký výsledek? Jde jen o řetězech lidského rozhodování se. A kam to vede? Co je cílem? Co může člověku dát pocit, že to skutečně má nějaký smysl? Nějaký univerzální cíl, který v každém vzbuzuje přirozený chtíč? Nějaký nejvyšší bod lidské existence? A nevybíráme si ten bod opět sami?
Není kam jít, protože můžeme jít kamkoliv, ale žádná cesta nemá sebemenší důvod. Chceme jogurt? Dojdeme si ho koupit. Nemáme peníze? Půjdeme pracovat a vyděláme si na jogurt. Cyklus rozhodnutí. A vedou k čemu? K jogurtu? A co potom? K čemu to bylo?
Všechno je na jogurt.
A není potom cokoliv jen výsledkem rozhodovacího procesu? Nic víc. Jen lidské rozhodnutí. Jen volba, kterou můžeme v mnoha případech jednoduše vzít zpět? Sníme jogurt a potom si řekneme, že jsme si přeci jen měli dát spíš topinku - a tak si ji dáme. Není pak rozhodnutí, že věci prostě nemají žádný smysl jen dalším rozhodnutím? Co víc, možná jediným pravdivým rozhodnutím? Nebo jen zapomínáme na to, že nad tím vším je něco, co je mimo naši volbu, co prostě je a co dává smysl našim volbám, ale jen pokud se ubírají správným směrem?
Dokáže nedokazatelný Bůh přinést člověku jistotu a smysl? Dokáže mu dát to, co člověk opravdu potřebuje? Dnes pochybuji.
A zemřít zítra by bylo jen další rozhodnutí. Stejně (bez)významné jako všechna ostatní.)
Je život jen něco, co se náhodou přihodilo? Prostý důsledek jistých příčin? Jsme jen náhoda bez významu. (Tak moc chci říci ano... ale potom by už nebylo cesty ven.)
Motá se mi hlava. Padám. Závrať. Závrať se mi přihodila.
Zoufalství se mi přihodilo.
Ruka vztažená vzhůru, pro pomoc, ale jen pro efekt, už ji nemá kdo chytit.
Temnota dokáže být tak jímavá.
Deprese dokáže být tak kouzelně bezdůvodná.
Kolik kroků zbývá k pádu?
Kolik let...
poletím?
Každý má právo být nešťastný. Každý smí být v depresi.
Každý.
A pro jakýkoliv důvod.
Život je jako sen. Taky se tak těžko poznává, jestli je skutečný. Taky se tak těžko probouzí. Taky se tak těžko pamatuje. Taky je tak podivný. Je jako zamlžená vzpomínka, která se může tvářit jakkoliv.
Chci se ztratit.
Zavřít oči a být ztracený ještě víc.
A pak prostě zmizet. A nadechnout se tak, aby zmizelo i mizení, i nádech.
S čím půjdeme dál?
Došel vzduch.
Ahojky, máš rád/a zvířátka a hlavně králíčky? Zajímáš se o chov zvířat, o zooterapii, o ekologii. Zavítej na můj blog, prohlížej fotky, čti články, sleduj videa, komentuj, sdílej, řekni svůj názor.