close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Špetička

2. března 2013 v 0:46 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Někdo přeťal řetězy. Našel jsem, co jsem nehledal. A dýchat je tak krásné. Venku roste břečťan a já ho cítím. Dýchám ho. Všechno se chvěje. Životem. Krásou. A já mám klíč k nekonečnu. Mám na chvíli otevřené oči.

Je to kratičký, pomíjivý zázrak. Má křehkost křišťálového skla. Je jako led, který se zlomí a nebo roztaje. Led, po kterém se vyplatí jít. A i to utonutí má smysl.

Věci se pohybují. Žijí. Z lidí sálá. Zapomínáme na tlukot cizích srdcí.

Jen zavřít oči. Tak málo. Jako by byl nový den. S novým dnem i nový sen.

Nežijeme ve filmu, tragédie je ty mnohem víc než jen tragédie. Je zároveň štěstí a krása, je naděje a je smrt. Je vším, čím ji necháme být.

Přes bolest k nekonečnu, přes nekonečno k omezenosti, přes omezenost k reflexi, přes reflexi ke vzpomínce a přes tu ke štěstí... A konec by neměl smysl bez začátku. Myšleno ne kauzálně, ale kontrastně. Pocity nemají opaky, nemají přesný kauzální řetězec. Mají jen vzájemné kontrasty a jsou směsí kauzalit a dalších pocitů. Uvnitř není teď a potom, uvnitř není hranice. Uvnitř je míšení a diferenciace. Vyvstávání a upadání.

Smysl není vyjadřitelný.

A pár vesmírů stále zbylo. Ještě pár myšlenek. Pár nádechů. Pár náhledů. Pár cest. Vlastně toho zbylo tolik. Celé vesmíry.

Stačí malá špetka otevřených dveří a svět je jiný. Někdy stačí lehké ťuknutí.
A temnota vyústí ve světlo.

(Vím, že přijde znovu. Ale teď se jí neděsím. Protože dnes mám oči a uši, mám hrdlo, kterým se můžu smát. Protože dnes jsem viděl bílou barvu nebe. Protože dnes jsem slyšel dětský smích, který se dotkl mého srdce. Protože dnes... byl dnešek.)

Nádech...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 malé srdce malé srdce | Web | 4. března 2013 v 21:26 | Reagovat

Po dalším těžkém dni, kdy si přeji už jenom zemřít, poslouchám Adagio for Strings, op.11 a čtu Tvůj nový článek. Opět se hluboce skláním před Tvým literárním talentem a musím říct s pokorou, že já nikdy nebudu tak dobrý v psaní, jako jsi Ty. Ale to není ani třeba. Stačí jen jeden jediný člověk, aby se slovy dotkl ostatních lidí. Jen Tě prosím, abys rozvíjel po celý život svůj jedinečný talent a jednou se stal literárním géniem své doby, protože Ty na to opravdu máš!

"Věci se pohybují. Žijí. Z lidí sálá. Zapomínáme na tlukot cizích srdcí."

Životem umíráme a ve své smrti ožíváme nekonečněkrát...

"A pár vesmírů stále zbylo. Ještě pár myšlenek. Pár nádechů. Pár náhledů. Pár cest. Vlastně toho zbylo tolik. Celé vesmíry."

Opravdu geniální!

S
M
R
T probouzí ŽIVOT

Přílivy a odlivy...

A kdesi...

Osamělý nádech...

V tichu osamění... Melodie noci... a já?

Umírám ve své hluchotě.

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 6. března 2013 v 8:59 | Reagovat

Ano. Nádech. ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama